Facebook
Instagram
Roztoky, první letovisko za hranicemi Prahy, situované při levém břehu Vltavy, splňovaly představu o zdravém a díky železnici i pohodlně dostupném venkovském bydlení. Zásadní rozmach letoviska nastal v poslední třetině 19. století. Hlavní proud nové výstavby se koncentroval stranou od jádra vesnické zástavby, v údolí Únětického potoka, které bylo od konce 19. století nazýváno Tichým údolím.
Éru nejstaršího letoviska na okraji Prahy dodnes připomínají vily z přelomu 19. a 20. století roztroušené v Tichém údolí. Výstava mapuje historii čtrnácti z nich spolu se složitými osudy jejich majitelů. Éru nejstaršího letoviska při hranicích Prahy zpřetrhala druhá světová válka, kterou mnohé rodiny, zpravidla židovského původu, nepřežily nebo je události donutily k emigraci. Vily, nejprve obsazeny Němci, byly po válce z většiny zkonfiskovány a jejich původní vlastníci se do nich již nevrátili.
Vedle právníků a ředitelů bank jezdili na letní byt do Roztok obchodník s kávou, chmelem nebo kožešinami, exportér sardinek nebo uzenář. Část prostorů honosných vil s velikými zahradami sloužila jako letní byt rodinným příslušníkům, část byla obvykle pronajímána. Přestože měli majitelé domovské právo většinou v Praze, zapojovali se do veřejného života obce, byli členy obecního zastupitelstva a finančně podporovali rozkvět letoviska. Jejich děti byly vychovávány k zodpovědnosti a lásce k tomuto místu i ke své vlasti.
Generaci majitelů vil však tvrdě zasáhla nacistická okupace, později i nástup komunistické vlády. Rodiny přišly o veškerý majetek, byly deportovány z vlasti a mnoho jejich příslušníků přišlo o život; v koncentračních táborech jich zahynulo více než čtyřicet. Vily obsadili činovníci Německé říše. Poválečná restituční řízení zkonfiskovaného nemovitého i movitého majetku byla právně ukotvena dekrety prezidenta republiky, které obsahovaly i omezení, citelně dopadající na židovské žadatele.
Nastupující komunistický režim nepřipouštěl nerovnost jak společenskou, tak materiální. Z letních vil se staly domy k celoročnímu bydlení, které nesloužily jen jejich vlastníkům, ale byly zabydlovány nezvanými nájemci, jež určily místní národní výbory v době bytové nouze. Vily zabavené Fondem národního majetku, resp. později ve správě obce, byly dispozičně upravovány na nájemní byty s nevyhovujícími hygienickými podmínkami, zahrady byly parcelovány na stavební pozemky pro novodobou výstavbu bez jakýchkoli regulativů. Jen některé roztocké letní vily měly štěstí a dochovaly se v plné kráse, s původními architektonickými prvky a vzácnou zahradní vegetací.
Výstavu Příběhy Tichého údolí pod záštitou Jeho Excelence Daniela Merona můžete navštívit v roztockém muzeu. Atmosféru letních vil přibližuje i stálá expozice muzea Život v letovisku aneb jak se jezdilo do Roztok na letní byt. Výstavu lze doplnit i procházkou Tichým údolím. Mapa vil je umístěna u parkoviště.
