Facebook
Instagram
Četba napínavé knížky nebo sledování seriálu. Je tohle vaše představa ideálně stráveného pátečního večera? Zatímco podle okolí můžete působit samotářsky, nespolečensky nebo zkrátka „divně“, že nejste někde venku, vědci počítají s jinou možností: jste vysoce inteligentní.
Mnoho géniů bývá samotáři. Jistě si vzpomenete na spolužáka nebo kolegu z pracovního týmu, který si na obědě sedal k jinému stolu. Nebo na jídlo chodil v jinou denní dobu.
Psycholožky Satoshia Kanazawa a Norma Li pro toto chování zřejmě našly vysvětlení. Majitelé vysokého IQ se vyhýbají společnosti, protože se tak cítí šťastnější.
Vysoké IQ jako prokletí
„Inteligentnější jedinci bývají méně spokojeni se svými životy, čím častěji se socializují v přítomnosti přátel,“ stojí v abstraktu studie.
Server Broadly. požádal Ann Clarkson, manažerku komunikace britské pobočky MENSA, organizace sdružující lidi s vysokým IQ, o komentář k výsledkům studie. A přinesla dva neotřelé pohledy.
Podle ní si roli samotáře chytří jedinci vždy nevybírají. „Velmi inteligentní lidé se mohou někdy cítit izolovaně od okolí jen proto, že myslí a dívají se na svět jinak. Najít někoho, kdo zpracovává informace jako vy může být těžké, pokud váš mozek pracuje stejně jako pouhá dvě procenta populace.“ To je číslo, které charakterizuje členy organizace MENSA. Tedy jedince s nejvyšším IQ.
Ovšem připomíná rozmanitost těchto lidí. Ne všichni géniové patří k introvertům. „Najdete společenské lidi s vysokým IQ stejně jako introverty s vysokým IQ.“
Nepotřebuju tě, umím si poradit sám
Co je to ale vlastně inteligence? Bravurní schopnost řešit matematické úlohy? Cifra? Nebo dobře vyvinutý zdravý rozum?
Ani psychologové nejsou zajedno, poukazuje Robert Sternberg, profesor lidského rozvoje na Cornellově univerzitě a specialista v oblasti inteligence a vztahů.
„Ve své teorii inteligence rozlišuji mezi analytickou inteligencí (IQ), kreativní inteligencí a praktickou inteligencí (zdravý rozum),“ nabídl své chápání pojmu inteligence.
„Vysoké IQ negarantuje to, že budete mít další dvě [inteligence]. Náš školní systém tolik odměňuje děti s vysokým IQ, že mají jen malý podnět k rozvoji společenské/emocionální/praktické inteligence.“
A ještě jeden zajímavý pohled na téma. Jak uvádí Washington Post, dle autorek studie se umí chytří lidé vypořádávat lépe s výzvami než méně inteligentní lidi, takže nepotřebují pomocné ruce. Podle nich je to záležitost dávné minulosti, kdy se lovci chtě nechtě museli shromažďovat, aby zdolali zdivočelou zvěř.
Chytrý, ale totálně „nemožný“
Nic z toho však neznamená, že lidé s vyšším IQ jsou „ti lepší“. Sternberg přihazuje další hledisko: Géniové možná patří ke skupině s největší potřebou přátel. Vynikají sice vysokým IQ, ovšem v rovině společenské, emoční nebo „praktické“ inteligence bývají pozadu.
Jednoduše řečeno, génius může umět vyřešit těžkou matematickou rovnici, v komunikaci s opačným pohlavím ale může být „nemožný“.
„Inteligentní člověk může selhat, protože neví, jak interagovat a úspěšně přesvědčit ostatní ve důležitých skupinách,“ dodal Sternberg.
A spolu s organizací MENSA připomíná: Pozor na zjednodušování. „Chytlavé titulky nedělají kvalitní vědu.“
Zdroj: Broadly.
