Adéla byla na narozeninové oslavě u sousedů a po pár lahvích vína někdo vymyslel hru na odvahu. Adéla si vylosovala krádež v krámku přes ulici...
Je to ta nejhorší věc, kterou jsem kdy provedla. I když o tom moc lidí neví, já se za to budu stydět snad do konce svého života.
Mám nové sousedy
Do našeho vchodu se před časem přistěhoval mladý pár. Olga (30) a Pavel (29) žili dlouho v cizině, teď se vrátili do Čech a založili nějakou poradenskou firmu. Překvapilo mě, že si nepřinesli moc věcí. Nedorazilo žádné stěhovácké auto, všechno, co mají, se jim vešlo do dvou kufrů.
"Když žiješ na cestách, tak zjistíš, že toho vlastně moc nepotřebuješ," vysvětlovala mi Olga, když jsem se jí na to ptala. Dávalo mi to smysl. Ale já bych si to neuměla představit. Doma mám spoustu knih, fotek a vzpomínek na rodinu či dětství. Bylo by mi smutno i za mými kytkami.
Olga měla na konci léta kulatiny a já dostala pozvání na párty. Vůbec jsem netušila, co jí mám dát. Jednak jsem ji zatím moc neznala, no a pak člověk, který na věcích příliš nelpí, asi ani nic nepotřebuje. Vím jen, že ráda vaří. Tak jsem na trhu sehnala hezkou bazalku v květináči, zabalila ji a opatřila červenou stuhou.
Byla jsem na pěkně divoké párty
Když si Olga rozbalovala dárek, tvářila se vážně, ale jakmile zjistila, že jde o bazalku, pobavilo ji to. Spadl mi kámen ze srdce. Olga si k ní nadšeně přičichla a hned ji umístila na balkon. Po předání všech dárečků se rozproudila živá zábava.
Po nějaké době někdo navrhnul, že budeme hrát hry. Všichni zajásali a jali se vymýšlet, co budeme dělat. Každý napsal na papírek hru, vhodili jsme je do Pavlova klobouku a oslavenkyně pak losovala. Vybrala hru na odvahu. Vůbec jsem netušila, co to může být. Olga byla první na řadě a někdo řekl, ať políbí dvě kámošky, nebo vypije sklenici vína na ex. Za všeobecného jásotu udělala obě věci...
Měla jsem trochu obavu z toho, co přidělí mně, ale rovněž jsem se na to těšila. Co když to bude nějaká divočina? Po tom všem víně už jsem byla docela odhodlaná nenechat se zahanbit. Opět jsme psali na papírky, tentokrát různé úkoly. A pak jsme si je tahali z klobouku. Někdo stál na jedné noze a zpíval, jiný musel zajít k sousedům a přinést zvon na záchod...
Udělala jsem velkou chybu
Všichni jsme pili, takže zábava gradovala a byla pěkně hlučná. Když jsem si vytáhla papírek já, málem nikdo neslyšel, co tam stojí. Přečetla jsem to nahlas ještě jednou, protože jsem tomu sama nemohla uvěřit. Měla jsem jít do krámu přes ulici a štípnout balíček žvýkaček. Všichni ztichli a koukali na mě. Olga mi už nalévala sklenku vína. Vypila jsem ji, ale pak jsem vyrazila vstříc svému úkolu. A všichni zajásali.
Nikdy jsem nic podobného nedělala, ale jak jsem měla upito, zdálo se mi, že to bude jednoduché. V krámku mě vřele přivítali, protože tam chodím často. Procházela jsem se mezi regály, našla stojan se žvýkačkami. Pak jsem si jedny strčila do kapsy.
V tu chvíli jsem za sebou zaslechla zvýšený hlas. Otočila jsem se a spatřila naštvanou prodavačku. Hned jsem vystřízlivěla a začala koktat něco o párty a hecování, ale ona mi nerozuměla, protože jsem mlela páté přes deváté. Styděla jsem se jako nikdy v životě. Vytáhla jsem z kapsy žvýkačky a podala je prodavačce. Chtěla jsem jí dát stovku, ať se nezlobí, ale ona peníze odmítla a poslala mě pryč. Na párty jsem se už nevrátila. Místo toho jsem šla k sobě domů, lehla na pohovku a rozbrečela se. Proč jsem se jen nechala tak vyhecovat?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.