Že problémy v ložnici mohou za problémy ve vztazích, není žádná novinka. Adéla a Damián jimi nikdy netrpěli. I po 15 letech jim manželství fungovalo a byli spolu šťastní. Aspoň do jedné noci, kdy Adéla zažila otřes.
Vzpomínám si na tu noc naprosto dokonale. Zrovna jsem usínala, když mě probudil zvuk praskání dřeva. Myslela jsem, že se mi to zdálo. Ale ne, byl to můj manžel a chrápal jako motorová pila. Jemně jsem do něj šťouchla v naději, že přestane, ale on jen něco zamumlal ze spaní a pokračoval.
Druhý den ráno jsem za ním přišla a s úsměvem jsem ho popíchla: „Včera v noci jsi tomu teda dal. Málem nám spadl dům na hlavu.” Zděšeně se na mě podíval a vůbec nechápal, o čem mluvím. „Nic se nestalo, jen jsi příšerně chrápal,” snažila jsem se ho uklidnit. „Já ale nechrápu,” ohradil se a naštvaný odešel do ložnice.
Jedna noc nic neznamená, myslela jsem si naivně
Ten večer jsem šla spát s přesvědčením, že to byla jednorázová záležitost. Všichni přece čas od času chrápeme, ne? Ale mýlila jsem se. Od té doby Damián chrápe noc co noc. Nikdy jsem nepotřebovala moc spánku, ale už si sahám na dno. Zkoušela jsem všechno - špunty do uší, přístroje s bílým šumem, ale nic nepomáhá.
Asi po měsíci jsem si pokusila s manželem promluvit. Vůbec jsem nepochopila jeho reakci. Smetl to ze stolu a trval na tom, že to není pravda. „Možná na tebe jde přechod, že nemůžeš spát. Co já vím? A teď se to snažíš svést na mě a moje chrápání. Nikdy jsem nechrápal a nechrápu ani teď,” zlobil se manžel. Doteď ho vidím, jak naštvaně hodil noviny na kuchyňský stůl a odešel.
V noci jsem poprvé od svatby spala v jiném pokoji. Brečela jsem do polštáře a nevěřila tomu, že kvůli manželově chrápání se náš vztah dostal do takového bodu. Ale to byl teprve začátek.
Chrápání narušilo i manželův vztah k mým rodičům
Celá situace se vyhrotila, když na návštěvu přijeli moji rodiče. Manžel s nimi nikdy neměl problém. Vždycky jsem z jejich vztahu měla radost, ale teď jsem se bála. Jednak že se nevyspím, a jednak že Damiánovo chrápání bude slyšet po celém domě.
Večer, když přijeli, jsme šla spát dřív, abych usnula. V noci mě znovu probudilo chrápání. Přísahala bych, že se třásla i sklenice na nočním stolku. Ráno na to Damiána můj otec upozornil. Strhla se taková hádka, že se naši hned po snídani sbalili a odjeli. Jen jsem stála a pozorovala, jak je kvůli neškodnému vtipu manžel vyhazuje z domu a ještě jim nadává.
Už si nejsem jistá, co mám dělat. S manželem už ani nemluvíme. Já spím v hostinském pokoji, on v ložnici, řešíme spolu jen nezbytné věci. Začínám přemýšlet o tom, že odejdu, že náš vztah skončil. A to všechno kvůli tomu, že si muž nedokáže přiznat, že chrápe.