Adina (48): Módu dlouhých vlasů nepochopím. Po nešťastném pádu ze schodů jsem se rozhodla pro radikální řešení

Už od dívčích let nosím něco jako „Bob,“ variantu účesu, zvaného mikádo. Jako malá jsem měla v oblibě ustřiženou ofinu, později jsem přední vlasy nechávala dorůst. Od dvaceti přicházely i experimenty s různými barvami. Dlouho to byla blond, později tmavě hnědá s melíry či chemická červená. Co pamatuji, tak kadeřnice si díky mým přáním přišly finančně na své. O účes jsem dbala, především po přestupu ze škol do práce, neboť upravená hlava je skutečnou vizitkou ženy, nikoliv jen nehty, jak se říká dnes…

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (39): Důvěřovala jsem kadeřnici, že vyřeší problém s mými vlasy. Po jejím zásahu jsem se musela ostříhat

Šla jsem si vlastní cestou

Jak čas běžel, minula jsem samozřejmě mnoho vlasových trendů. Proti žádnému z nich nic nemám, jen mě vždy udivilo, jak hned musela mít nějaký, aktuálně vyhlášený účes každá druhá žena. Proč?! Vždyť přece každému všechno nesluší a kvalita lidských vlasů je navíc tak různorodá, že „stejno-účes“ ani dost dobře možný není.

I proto jsem šla vlastní cestou, bez ohledu na to, jestli se zrovna nosí trvalá, frčí dredy anebo cokoliv jiného. Můj účes byl navíc cosi jako mikádo slavné novinářky Anny Wintour, která určitě také dobře ví, co jí sluší. Jenže, pak přišlo po všech těch extravagancích období dlouhovlásek, a spolu s ním doslovné peklo.

Mohlo by Vás zajímat:

Květa (47): Bylo mi divné, proč manžel najednou začal venčit psa. Důvod má blonďaté vlasy

Myslela jsem, že dlouhé vlasy budou fajn

Dlouhovlasá byla najednou každá. Mladá, stará, pokladní i šéfová… Dlouhé vlasy nosily modelky, herečky i pracovnice za přepážkami a mikádo budilo dojem rarity. Bylo mi to jedno. Jenže když do vás okolí ustavičně hučí, občas se stane, že tlaku podlehnete. Poslední kapkou do nekonečného oceánu dotazů, proč si nenechám narůst vlasy, bylo sdělení mé mámy, že prý by mi to slušelo a že „změna je život.“

„Tak a dost!“ bouchla jsem do stolu, že přestanu chodit „proti proudu.“ Vlastně jsem si nakukala i myšlenku, že to bude fajn. Žádné střihání, žádný častý kadeřník, úspora peněz. Jenže zmíněné dvě výhody, brzy převýšil celý kopec problémů.

Mohlo by Vás zajímat:

Josef (56): Manželka si nechala udělat nový účes. Bojím se jí říct, že má na hlavě katastrofu

Vlasy mi lezly na nervy

Když mi totiž ona skvělá hříva přerostla do úrovně k ramenům, začalo se mi blbě spát. Vlasy se mi zamotávaly do knoflíků a zipů od povlečení, přičemž noc co noc jsem si je tím vytrhávala. Bohužel, nepomohlo ani spaní v culíku, které jsem po blokaci krční páteře raději opustila.

Když mi pak vlasy přerostly pod lopatky, bylo už úplně běžné, že jsem se budívala zamotaná jako mumie, občas i s bolestí, to když se mi např. vlasy dostaly do podpaží a já, rozespalá trhla hlavou… Super účes, který mi holky v práci chválily, lezl ve skutečnosti na nervy. Pořád jsem tahala vlasy z pusy, pořád mi někam padaly a s neustálým pohazováním hlavou, jsem si brzy připadala jako těžký případ tiku.

Mohlo by Vás zajímat:

Patricie (18): Odmítám jít sestřenici na svatbu. Myslí si, že můj účes pokazí tu její vesnickou veselku

Nakonec skončily v koši

Definitivní tečku za účesem, jemuž vůbec nerozumím, proč je tak rozšířený, udělala nehoda na schodišti k autobusové zastávce. Ten den jsem schody vybíhala svižným krokem, protože bylo potřeba dojet do práce včas. Jenže přesně uprostřed přišlo něco neuvěřitelného. Mé, během rozevláté vlasy se totiž jakýmsi záhadným způsobem namotaly do „ocvočkované bundy“ protijdoucího mladého muže, a než jsme se nadechli, přišla už jen bolest a pocit, jak vrávorám a letím dolů…

Mladík byl naštěstí rychlejší a také prostorově výraznější. A včas mě zabrzdil nárazem na stěnu. Nespadla jsem. Šok přesto nastal řádný, neb pád ze schodů po zádech mohl být i smrtelný… V ten okamžik jsem na dlouhé vlasy zanevřela jako nikdy a ihned po příjezdu z práce nastalo, co mělo přijít už dávno. Vzteky jsem vzala nůžky a dobrých dvacet čísel z mé krásy letělo do odpadkového koše. Další den jsem zašla na opravu ke kadeřnici. Vzhled „bosorky“ tím definitivně skončil. Účes je sice každého věc, ale nikdy by neměl svého nositele ohrožovat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (34): Sestře vadilo, že můj syn má dlouhé vlasy. Udělala něco, co jí jen tak neodpustím