Kosmetika, oblečení, doplňky. Výrobci podobných věcí si každoročně přijdou na pěkný balík, přesto drtivá většina mužů nedovede dobře vypadající ženu správně zařadit. Alespoň taková je Agátina zkušenost.
Abych pravdu řekla, líčení se mi líbilo už jako malé. Ráda jsem sledovala mámu, jak se každý den připravuje do práce a postupně před zrcadlem střídá všechny ty štětce a lahvičky… Byla to nádhera a ještě lepší dojem přinášel výsledek. Nalíčená žena vypadá vždycky lépe než ta, která se ráno ani neučeše a už mizí do práce. Proč by se jinak líčení vyrábělo? Přesto většina mužů nedovede upravené ženy správně odhadnout a připisuje jim vlastnosti spíš negativní. Alespoň mé zkušenosti hovoří jasně.
Nejsem vyzývavá, přesto mě na ulici balí různí týpci
S líčením ani šaty to nijak nepřeháním. Nejsem extravagantní, ale na druhé straně neexistuje, abych vyšla ven nenalíčená, neučesaná anebo v domácím oblečku. Jsme přece kulturní společnost a ke kulturní společnosti by měl patřit seriózní oděv. Přesto muži, které potkávám, si pojmy jako serióznost a kultura vysvětlují jinak. Nemine totiž den, aby na mě některý tupě nezíral nebo se mě nepokoušel balit způsobem, jako bych byla na prodej.
Nedávno jsem například procházela kolem jednoho obchodního centra. Nalíčená, učesaná, v šatech, bílé lodičky a kabelka. Nic, co by se dalo popsat jako vyzývavé. Přesto jsem hned zkraje cesty získala „nápadníka“. Jakýsi dělník mě hrdě zastavil a s cigaretou v ústech cosi nesrozumitelně žvanil. Myslela jsem, že potřebuje poradit. Místo toho z něj vypadla otázka, zda nepůjdeme na drink, a vzápětí další nevyžádaná informace v podobě sdělení, že má doma pěkně ustlanou postel. Mlčky jsem ho přešla, třebaže bych mu v tu chvíli nejraději dala ránu.
Slušně oslovit ženu už se dneska nenosí
Podobní týpci mě ve velkém pronásledují i na sociálních sítích. Nabídky na propojení kontaktů dostávám skoro výhradně od mužů a upřímně, některé z nich nestačím ignorovat. Většině totiž neimponuje můj fotografický talent (na síť umisťuji fotky z cest), ale můj vzhled a touží mě dostat do postele. Dříve, když měl někdo o někoho zájem, alespoň ho nejdřív oslovil s něčím méně okatým, jako třeba, že se znají od vidění, a až pak pokračoval v konverzaci, na jejímž konci přišlo ono nesmělé pozvání.
Druhý člověk pak měl z podobného způsobu "balení" alespoň pocit určité inteligence. Jenže dnes si pánové jednoduše vytipují cizí ženu a rovnou ji pozvou do kina, přičemž není výjimkou, že jí ještě ve zprávách tykají, ač se nikdy předtím neviděli. Vykání a tykání je specialita našeho jazyka, přesto si myslím, že má své opodstatnění. Minimálně to, že vám drží dotěrné lidi od těla.
Nalíčená holka nerovná se lehká holka
Nejzajímavější ale na všem je, že podobné „nápadníky“ mám ze všech kamarádek a kolegyň, které se neumí ani nalíčit, jen já. Jich si prý nikdo moc nevšímá. Ale proč? Jedna kolegyně mi pak vysvětlila, že to bude zřejmě tím, že si muži make-up a dokonalou vizáž spojují primárně s lehkými holkami. Takže, pokud chtějí zábavu do postele, pátrají podle šminek a vysokých podpatků. Ty jsou údajně vyzývavé.
Upřímně, co je vyzývavého na klasických lodičkách, šatech ke kolenům a make-upu, oproti stylu některých mých kolegyň, chodících do práce v upnutých legínách na velkých zadnicích, krátkými tričky těsně pod prsy, nenalíčenou tváří a plastovými nehty, fakt nevím. Nejspíš budu vážně z jiné planety.