Alain Delon, francouzská filmová legenda, zemřel 18. srpna 2024. Už delší dobu byl kvůli rakovině plic fyzicky i psychicky zesláblý, a proto ztrácel vůli žít. Vraťme se raději do minulosti a podívejme se na optimistickou kapitolu jeho života, kdy se z kluka z polepšovny stal herec mezinárodního věhlasu.
Alain Delon byl francouzský filmový a divadelní herec, který se mohl pochlubit cenou César. Slávy se dočkal již ve třiadvaceti letech. Lidé mu pak říkali Brigitte Bardot v kalhotách.
Alain Delon měl být knězem, skončil ale ve vězení
Alain Delon byl rebel odmala. Možná za to mohl brzký rozvod rodičů, k němuž došlo v jeho čtyřech letech. V římskokatolické internátní škole, do níž byl poslán, se dlouho neohřál. Kvůli špatnému chování byl vyloučen. A to byl teprve začátek. Spousta učitelů se ho snažila přimět k rozumu a přesvědčit ho k tomu, aby se stal knězem, neboť měl k náboženským studiím nesporné vlohy, on si však svůj život představoval poněkud jinak.
Když se tedy nechtěl učit, musel nastoupit k otci do řeznictví. Ve čtrnácti letech tak už zjistil, co musí udělat pro to, aby se jako dospělý člověk uživil. V sedmnácti proto radši narukoval k francouzskému námořnictvu, kde se zúčastnil bojů v první indočínské válce. Ale ani tam se nechoval příkladně. Služba trvala čtyři roky. Z toho ale celých jedenáct měsíců strávil ve vězení, kde ho měli naučit neporušovat disciplínu.
Zrod filmové hvězdy
Po propuštění z armády byl Delon na mizině. Žádná práce ani ušetřené peníze. Musel tak vzít vše, co se naskytlo. Číšník, vrátný i úředník. V té době se ale zcela náhodou seznámil s herečkou Brigitte Auber, s níž se podíval na filmový festival v Cannes, kde také začala jeho herecká kariéra.
Na festivalu, lépe řečeno na přilehlých plážích, kde se potuloval, si Delona všiml lovec talentů David O. Selznick, jenž mu po úspěšných kamerových zkouškách nabídl výhodnou smlouvu, avšak pod tou podmínkou, že se naučí anglicky. Delon si to vzal k srdci a začal ihned studovat. Pak se ale setkal s francouzským režisérem Yvesem Allégretem, který ho přesvědčil, aby začal nejprve zkusit hrát ve své rodné řeči. Souhlasil. Stejný názor měl i Selznick, a smlouvu stornoval. V roce 1957 se tak objevil ve filmu Když se do něčeho plete žena. O rok později si zahrál s Romy Schneider ve snímku Christine. S ní se o rok později zasnoubil. Žili spolu šest let.
Za velkou louží se proslavil filmem Slabé ženy. Pak následovala řada kriticky dobře přijatých snímků. Není tak divu, že si zahrál i akčního hrdinu Zorra. O rok později přišel psychologicky laděný Pan Klein a tři ceny César. Během druhé poloviny sedmdesátých let se začal objevovat v akčních filmech, a to buď jako kladný nebo záporný hrdina. V osmdesátých a devadesátých letech přišla řada propadáků, což ho v roce 1997 dovedlo k ukončení kariéry, přijímal pouze vedlejší role. Předtím si ale ještě stihl zahrát se svým celoživotním souputníkem Jeanem-Paulem Belmondem ve snímku Poloviční šance, což bylo, bohužel, absolutní šlápnutí vedle.
Skandály Alaina Delona
V roce 1968 bylo ve francouzské vesnici Élancourt na místní skládce nalezeno tělo Stevana Markoviće, hercova bývalého bodyguarda. Marković měl po sobě zanechat dopis, v němž ze své smrti viní Delona a korsického gangstera Francoise Marcantoniho. Dle jedné z teorií měl mít bodyguard přístup k fotografiím se sexuálním obsahem, na nichž, mimo jiné, figurovala manželka francouzského premiéra, a pozdějšího prezidenta, Georgese Pompidoua. S reformou a novým vedením tajné služby se od vyšetřování postupně upustilo.
Veřejnost pobouřily ale také hercovy osobní názory, vadily mu adopce dětí stejnopohlavními páry, či podpora politika Le Pena z nacionalistické strany Národní fronta. A když před čtyřmi roky prohlásil, že se mu současná doba hnusí, přistála pořadatelům festivalu v Cannes na stole petice s dvaceti tisíci podpisy, v níž lidé požadovali, aby nebyl oceněn Zlatou palmou...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Alain Delon
Wikipedia.org: Marković Affair