Alena se dlouho trápila tím, že si její dcera nehledá partnera. Nakonec se smířila s tím, že možná zůstane sama. Jednoho dne jí ale Edita představila svou novou lásku. A Alena se z toho dodnes nemůže vzpamatovat.
V životě jsem si prošla řadou potíží. Brzy mi zemřeli rodiče a přiznávám, že bez jejich dědictví bych se neobešla. Edita, má dcera, vyrůstala v relativním klidu. V dospělosti ji však postihl zvláštní osud. Nedokázala si najít partnera. Když mi konečně představila svou lásku, myslela jsem, že omdlím.
Maminka platila v okolí za módní ikonu
Ve škole mi každý záviděl, z jaké rodiny pocházím. Byli jsme docela bohatí a maminka Marie se v davu rozhodně neztratila. Vždy chodila perfektně oblečená podle poslední módy. A já? Já byla její pravý opak. Holka, která make-up vyměnila za kolo. Jenže nic není dokonalé, tím méně život. Matku postihla nevyléčitelná nemoc. Zemřela mladá a zanedlouho ji následoval otec.
Máma mi hodně chyběla, přestože na její šatník jsem mívala alergii. Kostýmky, botník lodiček, zatímco já dávala přednost teniskám. Spory (nejen) o módě bývaly doma časté. Vždy jsem si proto říkala, že budu-li mít někdy dceru, dovolím jí cokoliv. Pak jsem poznala Radka, který byl téhož názoru.
Dědictví po našich nám pomohlo do začátků, Radek totiž nepocházel z právě movité rodiny. Edita s námi přesto vyrůstala spokojeně. Jen se stále častěji vyptávala na babičku Marii. Obdivovala staré snímky, šaty. Zatímco její spolužačky řešily první lásky, Editu zajímala babička.
Dceru místo chlapů zajímala babička
Roky ubíhaly. Po střední přešla na vysokou, na práva. S Radkem jsme na ni byli pyšní. Jen jedna věc nám scházela - nějaký potenciální zeť. Zatímco Editiny spolužačky ze základky se již vdávaly a rodily potomky, ona zůstala pannou. Nikoho neměla a jediné, co ji doopravdy zajímalo, byla škola, móda a babička Marie.
Nedalo mi to a jednou o prázdninách jsem se zeptala, zda nám něco netají. Edita pokrčila rameny. „Mami, mě muži nezajímají,“ vysvětlila mi a já se musela spokojit s představou, že časem změní názor. Vyrostla z ní krásná žena, vzdor mé výchově marnivá. Geny po babičce se zkrátka nezapřely. Muž, který by se k ní hodil, by musel splňovat vysoké nároky. S Radkem jsme se nechali překvapit, zda někoho takového najde.
Když nám představila svou lásku, šla jsem do mdlob
A našla. Krátce poté, co odpromovala, se nám rozhodla odhalit soukromí. Člověka, kterého delší dobu miluje, nám představila na slavnostní recepci. Byla jím Marie, vyučující z VŠ. Shodou okolností žena nejen stejného jména, ale i chování jako moje matka.
Nevěděla jsem, co dříve chápat. Zda to, že je dcera lesbicky orientovaná a vybrala si o 25 let starší ženu, nebo že je její přítelkyně dokonalou kopií mé matky.
S Radkem jsme věc řešili, ale nakonec došli k závěru, že pokud budou šťastné, bránit jim ve vztahu nebudeme. Vždyť kdo přísahal, že dceři vše povolí?