Facebook
Instagram
Aleš Cibulka (47) a Michal Jagelka (47) přijali pozvání moderátorky Miluše Bittnerové do talkshow Na kafeečko. Promluvili o svém seznámení, ale také o svém coming outu, který probíhal na konci divokých devadesátek a společnost zdaleka nebyla tak tolerantní jako dnes. Je podle nic homosexualita v dnešní době nudná? Co odepisují bezradných chlapcům a jejich maminkám? A proč se s Michalem rozhodli nemít děti?
Moderátoři Aleš Cibulka (47) a Michal Jagelka (47) oslaví 4. prosince roku 2025 stříbrnou svatbu a pro tuto příležitost si také naplánovali svatbu skutečnou. Proběhne na Staroměstské radnici, kde také probíhal obřad jejich registrovaného partnerství.
Homosexualitu dnes berou jako veskrze nudnou věc, na kterou si česká společnost zvykla. "Není na tom nic zajímavého. Naopak, my se dnes divíme, když vidíme všechny ty binární a nebinární, osm partnerů žijících dohromady – my se v tom už neorientujeme! Jak to myslí? Přijde nám to divné. Přes naši toleranci nám tohle přijde divné, protože tomu nerozumíme," zamýšlí se v talkshow Na kafeečko moderátor a dabér Michal Jagelka. "Je fascinující, kolik je dnes možností – kdo s kým žije. Můj bratr má tři děti a tenkrát jsme si říkali, jak ony nás ty děti budou brát. A berou nás naprosto normálně, vyrostly v tom, že mají dva strejdy," dodává jeho partner, moderátor Aleš Cibulka.
Cibulka s Jagelkou o začátcích vztahu
Jak jste se seznámili?
Aleš Cibulka: V dabingovém studiu, ale tenkrát Michal nadaboval, co bylo potřeba, a ze studia odešel. Ale potom jsme se setkali na dabingu v roce 1998. A pan Jagelka po mém spolužákovi vzkázal, jestli bych s ním nešel na panáka.
Michal Jagelka: Hned jsem ho totiž zaregistroval.
Aleš: Hned jak mě viděl, řekl si, že toho chlapce z venkova musí zušlechtit. Jenže tenhle spolužák, mrcha, se mě ani na ten panák nezeptal a rovnou mu řekl: „Hele, nešel.“
Michal: „Hele, on ti vzkazuje, že s tebou nikam nepůjde.“
Aleš: Takže jsem se vůbec nedozvěděl, že by se mnou Michal Jagelka chtěl někam jít.
Michal: Proto jsem Aleše asi tři roky nesnášel. Ale 4. prosince roku 2000 jsme si ráno vyměnili tři esemesky, jestli by na toho panáka přeci jen nešel. Souhlasil s tím, že přijede ke mně. Přijel ke mně do bytu a už neodešel. Bude to 24 let.
Takže budete mít brzy něco jako stříbrnou svatbu?
Aleš: Ne něco jako…
Ale registrovali jste se.
Michal: Máme to hezky vymyšlené, protože já si nepamatuju data. Naopak, Aleš je úžasný, protože si pamatuje všechno, kdo měl kdy narozeniny a podobně. Poznali jsme se 4. prosince 2000, 4. prosince 2007 jsme uzavřeli registrované partnerství na Staroměstské radnici. Teď to zlegalizovali a budeme se moci vzít, proto plánujeme na naše 25. výročí seznámení, 4. prosince 2025 svatbu, pochopitelně na stejném místě.
Aleš: Měli bychom 4. prosince i zemřít.
Když jsi zval Aleše na toho panáka, byl jsi si jistý, že se neurazí, protože je heterosexuál?
Michal: To víš, že jsem si to myslel. Ale já jsem nevěděl, jak je na tom. Byl to rok 2000 a v té době jsme to nevytrubovali do světa. Nicméně Aleš byl tajný a já už dávno ne. Měl jsem za sebou některé delší vztahy. Aleš byl z malého města, měl zlaté řetězy a plísňové džíny, patku s melírem. A v tom malém městě tvrdil, že v Praze chodí s nějakou dívkou.
Aleš: A v Praze jsem zase tvrdil, že mám nějakou dívku tam. Navíc to byla doba, kdy už jsem moderoval Snídani s Novou. Byl jsem velká televizní hvězda a přiznat se k tomu, jak na tom jsem, to by mi zničilo kariéru, protože by mě opustily fanynky. V osmnácti letech jsem přišel do Prahy z malého města jako nepolíbený chlapec. Praha byla pro mě velký svět a člověk nevěděl, co se sebou. Nebylo to tak otevřené jako dneska. Nebyl internet, mobily… V roce 1995 jsem si v trafice na Hlavním nádraží koupil první pornočasopis a poprvé viděl nahého muže.
Michal: Takže ano, měl jsem pochybnosti. Ale jsou tam nějaké radary. Na tom prvním natáčení jsme už o sobě věděli, představili jsme se a měl jsem ho v hlavě. Prý to bylo vzájemné.
Aleš Cibulka byl tajným fanouškem Michala Jagelky
Aleš: V Chodově u Karlových Varů vyšel rozhovor s Michalem Jagelkou a já jsem ten rozhovor měl tajně schovaný. Bylo to asi pět let před naším seznámením.
Michal: To jsem se dozvěděl až po letech.
Aleš: Toho 4. prosince jsme se tedy poprvé sešli a on už měl zaplacenou dovolenou se svým moderátorským kolegou z rádia – takže jsme se seznámili a on na čtrnáct dní zmizel. Tenkrát byla novinka film Titanic a Michal Jagelka nadaboval Leonarda DiCapria. Přijel jsem domů do Chodova a neustále jsem si ten Titanic pouštěl – tři a čtvrt hodiny! Rodiče kolem pořád chodili a žasli, že se mi to tolik líbí. Já u toho zoufale slintal: „To je on!“ a představoval jsem si, že tak dokonce i vypadá. Když se potom vrátil zpátky, musel jsem si zvykat. Málokdo z mladých si uvědomí, jaká to byla zvláštní doba. Naši generaci už za to naštěstí nezavírali, ale dokonce i v naší branži to bylo velmi opatrné. Co teprve, když to někdo řekne na malém městě, odkud pocházím.
Michal: Ale ten posun je obrovský. Sociální sítě sice kritizujeme a vidíme spoustu negativních věcí, které přinášejí, ale v tomhle jsou úžasné. Mladí jsou dnes otevření a tyhle věci neřeší. Už jsme jinde.
Omlouvám se, ale homosexualita je v dnešní době už docela nudná.
Michal: Přesně, je to tak. My s Alešem říkáme, že na tom není nic zajímavého. Každý se nás ptá, jak žijeme, a oblíbená otázka je, kdo dělá mámu a kdo tátu. Takhle to vůbec není – chlap je s chlapem, protože chce být s chlapem. Je to strašně jednoduché. Doba se změnila, je to lepší, rychlejší, otevřenější. Za nás se pořád někdo bulvárně ptal, jako by to bylo něco zajímavého, ale my vstaneme, dáme si snídani, taky musíme umýt okno, jít na nákup a vyvenčit psa jako všichni ostatní. Takové my máme starosti.
Aleš: Ale je fascinující, kolik je dnes možností – kdo s kým žije. Můj bratr má tři děti a tenkrát jsme si říkali, jak ony nás ty děti budou brát. A berou nás naprosto normálně, vyrostly v tom, že mají dva strejdy.
Michal: Není na tom nic zajímavého. Naopak, my se dnes divíme, když vidíme všechny ty binární a nebinární, osm partnerů žijících dohromady – my se v tom už neorientujeme! Jak to myslí? Přijde nám to divné. Přes naši toleranci nám tohle přijde divné, protože tomu nerozumíme.
Coming out Michala Jagelky
Jaké bylo v té době – před třiceti lety – přijít na to, že se mi nelíbí holky a že to budu muset oznámit doma?
Michal: Hlavně v té době! Už kolem deseti nebo jedenácti let ti to problikne. Nevíš, co se sebou, ale už to tušíš. Potom se přistihneš, že koukáš na chlapy, kteří se ti líbí, a vůbec tě nezajímají ženské, na které koukají ostatní. V patnácti si to přiznáš a sám zpracuješ, ale nejhorší bylo v té době říct to rodičům. Vůbec na to nebyli připravení. Byť jsme z Prahy, tak jsme obyčejná rodina z paneláku, kde v sedmém patře žili rodiče, které to nenapadlo. V rodině jsme nikoho takového neměli. Tenkrát byl film Philadelphia s Tomem Hanksem a když jsem to viděl – v tom věku a uvědomění – tak mě to úplně zničilo. Odcházel jsem z kina a nevěděl, co se životem. Byl jsem lehce teatrální, takže jsem koupil knihu Philadelphia a na psacím stroji jsem rodičům napsal dopis. Zavřel jsem ho do té knihy a knihu nechal doma. Na víkend jsem odjel pryč.
Je to romantik!
Michal: Nevím, jestli rodiče měli ten víkend romantický.
Aleš: Ale vaše maminka má ten dopis dodnes schovaný.
Michal: Ano. Asi to pro ně v té době nebylo jednoduché. Dnes by se tomu asi zasmáli. Tenkrát říkali: „My s tím nemáme problém, ale máme strach o tebe. Jak ty budeš žít a jak se k tobě bude svět chovat.“ S Alešem jsme o sebe nikdy strach neměli, vždycky jsme žili otevřeně. Měli jsme také štěstí na lidi. Neměli jsme zásadní negativní zkušenosti s nějakými reakcemi – možná je to dané i prostředím, ve kterém se pohybujeme. Na druhou stranu, u nás na chalupě, na konci světa v Sudetech, 113 obyvatel, a jsou také skvělí. Nejprve si na nás ukazovali spíš: „To jsou ti z té televize z Prahy!“ než aby řešili, že jsme dva chlapi. Chvilku nás pozorovali a za měsíc zjistili, že jsme úplně normální. „Ráno musejí také zalít kytky, aby jim nechcíply, a chodí do stejného konzumu.“ Když jsem tenkrát v bytě nechával ten dopis, říkal jsem si: „Teď naposledy odcházím takhle. Až příště přijdu, už bude všechno jinak.“ A bylo, samozřejmě.
Je to nejvíce elegantní coming out, co jsem zatím slyšela.
Michal: Na druhou stranu, je to trochu srabárna – nechat dopis a odejít. Ale dáváš tak možnost těm druhým, aby se s tím srovnali, dáváš jim čas, a když už něco píšeš, musíš zformulovat myšlenky a věty. Není to jen plkání. Nic jiného mě nenapadlo a přišlo mi to jako nejlepší řešení.
Coming out Aleše Cibulky
Aleš: Nejsložitější pro hodně kluků a holek je, vyřešit si to nejprve sám v sobě. S Michalem jsme se shodli, že s tím jsme neměli problém. Bylo to automatické. Tenkrát když se domů přinesl katalog s oblečením, tak někdo šel koukat na podprsenky a někdo ne. Co jsi tam nalistovala, to byl tvůj budoucí osud. Tenkrát to byla jediná erotika. Rodiče potom sledovali, které stránky jsou ošuntělé, a bylo jim to jasné.
Já jsem na tom malém městě ani nechtěl rodičům říct, že jsem gay, ale chtěl jsem jim hlavně říct, jak se mám s Michalem krásně. Že mám někoho, koho miluju a s kým je mi hezky. Když jsme jeli na víkend do Srní, bylo mi to hloupé, ale volal jsem jim, že tam moderuju a že nám s Michalem za to moderování nabídli ubytování. Když přijeli k nám, tak se jeden byt vyklízel a bylo to logisticky hrozně složité.
Michal: A hlavně potupné.
Aleš: Pokaždé jsem odjel za rodiči a sliboval si, že jim to řeknu. Když jsme byli malí, hráli jsme hru „Hádej, kdo jsem!“ „Jsi muž? Jsi žena? Jsi herečka?“ Přijel jsem a věděl, že k tomu dojde. Řekl jsem: „Tak já už nejsem sám. Jsem zamilovanej.“ Moje mamča – žena z lidu, prodavačka – vykřikla: „Tak já budu hádat!“ Naprosto se vyhnula tomu, jestli je to muž nebo žena, jen ji zajímalo, jestli tu osobu zná. Koukal jsem na televizi a věděl jsem, že to nastane, že za půl hodiny bude skákat z okna, protože to nepřežije. „Tmavý vlasy?“ „Ano.“ „A dělá taky v televizi?“ „Ano.“ Přicházely indiferentní otázky, dokud neřekla: „Můžu hádat?“ Ona se zjevila, táta seděl v kuchyni, a řekla: „Michal Jagelka!“ „Prosím?“ „Myslíš, že když jsi si tady pouštěl ten Titanic, že nám to nedošlo? Vždyť my to s tátou víme, prosímtě! Vždyť to je úplně jasný!“ Celou dobu to věděli a skok z okna se nekonal. Myslíme si, že rodič je natolik empatický a dokáže dítěti ohromně ulevit.
Aleš s Michalem odepisují bezradným rodičům
Aleš: Často nám píšou kluci, jak to mají doma prozradit, a nebo naopak rodiče. Nedávno nám psala maminka, že o synovi to asi ví a on neví, jak jim to říct. Ptala se, jak by mu to ulehčila. Jestli to má říct, nebo ho má nechat, až s tím přijde. Je to strašně křehké.
A co jste jí poradili?
Michal: Napsali jsme, ať to nechá přirozeně. Ať ho podporuje mezi řádky, aby věděl, že je s ním, a dokud nebude nějaká vyhrocená situace, tak ať to nechá být.
Aleš: A napsali jsme jí, ať se nenápadně zmíní, když v televizi uvidí kluky s klukama, aby řekla, jak jim to spolu sluší. „Mně by to vůbec nevadilo.“ Aby tak dala najevo, že je pořád s ním. Vzpomínám si také, že psal kluk z malého města, že to řekl doma a babička mu řekla, že ho maže ze života a už se s ním nikdy nechce vidět. Mluvíme o tom otevřeně, aniž bychom se účastnili nějakých pochodů. Žijeme úplně normálně, ať lidé vidí, že nechodíme v růžové a neznásilňujeme na potkání chlapce na ulici. Potom také moje cílová skupina, což je střední a starší generace, uvidí. Dal jsem rozhovor do Vlasty a najednou ten kluk znovu napsal: „Babička mě vzala na milost, protože si ten rozhovor přečetla. Řekla, že když to máte vy dva, nemůže to být nic špatného.“ Ukázali jsme tak, že to není nic úchylného.
Michal: Vracíme se k tomu, co říkala Miluška: Není na tom nic zajímavého ani bulvárního, je to vlastně nuda. Úplně normální život dvou lidí. Mnohem podstatnější potom není, s kým jsi, ale že jsi s někým, koho miluješ – a miluješ ho 25 let. My si pořád povídáme a pořád jsme spolu, to je mnohem podstatnější. Dnes není problém, zda je to muž nebo žena, ale to, že lidé spolu nemluví a že vztahy se rozpadají, ať už partnerské, přátelské nebo rodinné. Všichni dávají na sociální sítě to, jak jsme šťastní. Když vidíme nápisy, co mají lidé v bytech „Tady bydlí štěstí“ nebo „Happy rodina“, tak tipujeme, do kolika měsíců bude rozvod. Vážíme si toho, že jsme spolu tak strašně rádi.
Cibulka s Jagelkou nechtějí mít děti
Vy jste nikdy nepřemýšleli o dětech?
Michal: Ne. Fandíme tomu. Myslíme si, že dva kluci a dvě holky mohou být skvělými rodiči pro dítě, které by bylo v dětském domově. Kolik je biologických rodičů, kteří své děti týrají? Na děti nepotřebuješ řidičák nebo zbrojní pas, dva se potkají a je dítě, přitom je to největší zodpovědnost. Hrozná představa. Takže ano, fandíme tomu, ale sami jsme nikdy neměli tuhle ambici. Myslíme si, že svět je neuvěřitelně přelidněné místo. Nemáme ani potřebu, aby se naše geny rozšiřovaly a předávaly.
Aleš: V tomto ohledu jsme zcela saturovaní díky dětem mého bratra. Michal je jedináček a souvisí to také s jeho coming outem – jeho rodiče se museli smířit také s tím, že nikdy v životě nebudou babička a děda. Můj bratr má tři děti, takže babička s dědou už budou moji rodiče napořád. Máme dva synovce a neteř, kteří na nás byli zvyklí od malička a my jsme byli ti strejdové na blbnutí. Mysleli jsme si, že když je vidíme jen pětkrát do roka, tak mezi námi nevznikne nějaký úzký vztah – ale není to pravda. Dojalo nás, že když byly děti malé a psaly Ježíškovi, tak si každoročně přáli jedno přání – jeden den se strýčky. To znamenalo pizzerie, planetárium a 3D kino.
Michal: Ale tohle není tak velká zodpovědnost. Půjčit a vrátit, není to stejné jako být rodičem.
Aleš: Samozřejmě. Ale jsme rádi, že takové snahy a možnosti jsou. Ať jsou to dva tátové nebo dvě mámy, ohromně jim fandíme. Stačí jedna tancovačka a pár minut za hospodou a dítě je na světě. Ale když už se dvě holky nebo dva kluci rozhodnou, že by chtěli potomka, je to takového papírování a zajišťování, a jsou to vždycky lidé, kteří ví, že dítěti dají nejen láskyplné zázemí, ale také finanční. Představa, že když dva chlapi vychovávají kluka, že z něj bude homosexuál, to je kravina, které snad už nikdo nevěří. Kdo plodí homosexuály? No přeci heterosexuálové! Tak co ti chlapi udělali blbě?
Michal: Četl jsem také tezi, že když je něco slepá větev, tak to vyhyne a zmizí. Homosexualita tady byla vždycky a pořád tady je. Čili to musí mít nějaký důvod.
O čem dalším promluvili Aleš Cibulka a Michal Jagelka:
- O svých začátcích v dabingu
- Kdo si pamatuje důležitá data a výročí
- Kvůli čemu se hádají
- O svém "placatém" psovi
- Proč mají jen jednu skříň a jedno oblečení
- Jak a kde budou slavit 20 let Tobogánu
Související články
