Moderátor Aleš Cibulka (46) vzpomíná v rozhovoru pro Lifee.cz na začátky ranního vysílání v Česku a na Snídani s Novou, kde téměř před třiceti lety působil. S partnerem Michalem Jagelkou (46) zažívali už v té době okamžiky nenadálé slávy, ale také nepříjemné trapasy související s brzkou ranní hodinou, kdy z domu oba odcházeli.
Moderátor Aleš Cibulka (46) dnes patří mezi nejoblíbenější české moderátory a v začátcích dokonce předčil kolegu Leoše Mareše (47). Úspěchy se před téměř třiceti lety chlubil také Cibulkův životní partner Michal Jagelka (46) a paradoxně moderoval rovněž ranní vysílání – jen v konkurenční televizi.
"Dělali jsme si legraci z toho, že co se týká ranní sledovanosti, tak máme jako rodina sto procent. Dobré ráno si se Snídaní konkurovalo, takže jsme si schválně neříkali, jaké máme hosty," vzpomíná Aleš Cibulka na nezapomenutelné životní období. Vstávali jsme oba ráno a před domem stála ve 4.15 dvě auta – jedno na Kavčí hory, druhé na Barrandov. Jednou se nám podařilo špatně nastoupit a vraceli jsme se zpátky, protože jsme se přehodili," směje se dnes s odstupem nepříjemnému trapasu.
Související video: Zaposlouchejte se do rozhovoru s moderátorem Pavlem Svobodou, který moderuje Snídani s Novou více než 25 let.
Aleš Cibulka předčil na Nově Leoše Mareše
Aleši, která nezapomenutelná událost se vám vybaví v souvislosti se Snídaní s Novou?
První událost, která se mi vybaví v souvislosti s mým
příchodem do Snídaně s Novou, je ta, že tenkrát šlo o jakéhosi předchůdce SuperStar.
V roce 1994, kdy začala vysílat Snídaně, byla jasná šestice moderátorů – tři
dvojice. Ale otěhotněla Dana Morávková, takže díky Petru Maláskovi jsem se
dostal do Snídaně. Tenkrát tedy začalo hledání jedné moderátorské dvojice. Pan
ředitel Železný vymyslel takovou věc, že nás bylo z ohromného konkurzu
vybráno celkem 26 a každý týden se vyřazovala jedna dvojice. Ve Volejte řediteli
to tenkrát všichni sledovali a skutečně šlo o předchůdce SuperStar.
Jak to dopadlo?
Nakonec to dopadlo tak, že nebyla vybraná jedna dvojice, ale
dvojice dvě. Já a Hanka Šimková, nejmladší dcera Miloslava Šimka, a v druhé
dvojici byla Marcelka Pokorná – nevím, kde jí je dnes konec – a Leoš Mareš.
To je silná konkurence!
Konkurz tenkrát trval třičtvrtě roku a sobotu co sobotu ve
Volejte řediteli oznamoval pan Železný, která dvojice vypadla. Nakonec jsme
zůstaly jen dvě moderátorské dvojice. Tohle byl tedy náš začátek a příchod na
Novu. Leoš Mareš byl pro třech vysíláních stažen z vysílání, protože
zlobil – vymýšlel neskutečné kraviny.
Mé košile vypadaly děsivě, vzpomíná Cibulka
Jak jste se od té doby vizuálně proměnil?
Vizuálně jsem se proměnil tak, že to brzy bude třicet let.
Kdybych to měl říct neskromně, tak si myslím, že jsem dozrál. Je hezké sledovat
toho sebevědomého zajíce v jeho dvaceti letech. Tenkrát nás ještě
neoblékali a nosili jsme si své vlastní oblečení – dodnes se mi vybaví některé
košile, které jsem někde sehnal. Tenkrát nebylo tolik obchodů a byl jsem
strašně pyšný na kousky, které jsem někde schrastil. Vypadá to děsivě a je to
strašné retro.
Přišla rychlá sláva?
Byla to ohromná škola a Snídaně s Novou byla vlajkovou
lodí televize Nova, proto jsme byli velmi rychle populární. Sledovanost
byla tenkrát ohromná, protože se na to dívali opravdu všichni. Přišla rychlá popularita
a bylo to krásné. Přes noc jsme patřili do staré dobré televize Nova, kde byla
Eva Jurinová nebo Zbyněk Merunka. Bylo to velmi rychlé, ale vzpomínky jsou
úžasné. Člověk to pořád sleduje jako věc, ke které kdysi patřil. Potom jsem
rád, když se po letech sejdeme a zavzpomínáme si – a jsou zde kolegové, kteří
jsou starší než já. To mě těší!
Co praktického vás Snídaně s Novou naučila?
Dalo mi to další živé vysílání. Ze Snídaně s Novou jsem
plynule přešel do Dobrého rána v České televizi, takže jsem ranní vysílání
dělal téměř deset let v kuse.
To jste se moc nevyspal.
Vůbec! Vysílalo se dvakrát týdně, takže za deset let dvakrát
týdně dvouhodinový a později také tříhodinový přenos. Co mi to dalo? Jistotu,
že vás v přímém přenosu opravdu nic nepřekvapí. Člověk se nádherně otrkal.
Snídaně byla používaná jako líheň moderátorů – spousta z nich potom přešla
dál a pokračovali ve své kariéře. Když se něco nepovedlo, ve Snídani to až tak
moc nevadilo. Jako moderátor jsem měl šanci zkusit si naprosto všechno – od živých
vstupů přes rozhovory. V tom je Snídaně neskutečně cenná.
Je nějaké téma, které se tam probíralo a které vám učarovalo?
Témata se hodně střídala, ale už tenkrát bylo zvykem, že do
ranního vysílání chodily známé osobnosti. Člověk měl šanci pozvat si Helenu
Růžičkovou, Jiřinku Jiráskovou, Evu Pilarovou, pana Horníčka. Všechny tyhle
osobnosti, které už s námi nejsou. Já, jako kluk z malého města, jsem
najednou udělal konkurz, a povídal jsem si se svými modlami, které jsem znal
jen z televizní obrazovky. To bylo pro mě zjevením – vstup do velkého
světa.
S partnerem Jagelkou došlo k nepříjemné záměně
Využíval jste někdy své slávy ve svůj prospěch?
Tohle možná fungovalo před revolucí. Je to půl na půl –
někdy toho využijete a je to príma, ale někdy vám to lidé dají sežrat. „On je z té televize, tak mu to pěkně osolíme.“ Zažili jsme jinou krásnou věc – v době,
kdy jsem vysílal v České televizi Dobré ráno, tak můj partner Michal Jagelka
vysílal ve Snídani. Dělali jsme si legraci z toho, že co se týká ranní sledovanosti,
tak máme jako rodina sto procent. Dobré ráno si se Snídaní také konkurovalo,
takže jsme si schválně neříkali, jaké máme hosty. Vstávali jsme oba ráno a před
domem stála ve 4.15 dvě auta – jedno na Kavčí hory, druhé na Barrandov. Jednou
se nám podařilo špatně nastoupit a vraceli jsme se zpátky, protože jsme se přehodili.
Tohle období trvalo asi rok a měli jsme obšancované celé ranní vysílání v republice.
Takový domácí monopol.
Připomeňte si spolu s námi ve fotogalerii moderátora Aleše Cibulku v jeho začátcích na televizní obrazovce.