Alicin problém je spíše zvláštní. Ráda by se vážně zadala, ale pořád nemůže narazit na tu pravou. Potíž přitom nespočívá v její orientaci, ale v nabídce dostupných žen. Ať Alice dělá, co dělá, svůj typ prostě nepotkává.
Jsem lesbička, je mi skoro třicet a navrch spadám do kategorie panna. Nikoliv v astrologickém znamení, ale v tom ohledu, že jsem dosud s nikým nespala. Od útlého věku se mi totiž líbí holky, spíše krásné ženy, což je jádro pudla. Moje partnerka totiž musí být ženský typ. Pokud není, chtíč vadne…
Drsné typy lesbiček mě nevzrušují
Už je to nějaký rok, co jsem si dala poprvé inzerát na seznamku, vyzkoušela nejrůznější sítě a weby, kde se setkávají pouze lesbičky, ale nic. Drtivá většina žen na sítích byla mladší než já a skoro všechny byly drsnějšího typu. To je v pořádku, nic proti nikomu nemám, jen mě zkrátka typy Tomboy lesbian nebo dokonce ještě drsnější Butch lesbian nevzrušují a jen těžko bych s takovými slečnami mohla fungovat ve vztahu. Má představa je žena minimálně o deset let starší a hlavně Lipstick lesbian, tedy ženský typ.
Hledám starší elegantní dámu na vážný vztah
Jenže právě takových bývá nejen na seznamkách, ale i v reálném životě nejméně. Jsou to dámy, na kterých je skutečná sexualita nejméně viditelná, a tak podle svých předností leckdy i žijí. Jak? Většinou tak, že skončí v heterosexuálním vztahu či manželství. Buď je zláká movitý protějšek anebo zatouží po dětech.
Zvlášť starší ročníky, kterým je dnes třeba padesát, mívají tendenci navazovat vztahy s muži, třebaže jim to moc neříká… Najít tedy žensky působící, elegantní dámu, která by k sobě ráda podobně vypadající mladší přítelkyni, je stejně nesnadné, jako hledat pověstnou jehlu v kupce sena.
Zkusila jsem drsnější lesbičku, ale nejde to
Protože nic se nemá přehánět, zvlášť ne požadavky na druhého, dala jsem někdy v šestadvaceti šanci i vztahu se stejně starou Tomboy lesbian, tedy chlapecky působící dívce. Jmenovala se Bára a přišla mi od první schůzky fajn. Její šarm mi imponoval. Líbilo se mi, když nosila kravatu a kalhotový kostým anebo když mi galantně otevírala dveře od svého sportovního auta.
Jenže tohle všechno bylo zároveň i to, co nehledám. Žena, po které
skutečně prahnu, musí tajně používat můj make-up, když svůj zapomene, půjčovat
si mé šperky a já její, vzájemně se musíme „prát“ o jediný pár lodiček a řešit
krajkové spodní prádlo… Zkrátka dvě ženy. Utopická představa? Možná. Já bych ji
přesto ráda přetavila do reality a nemyslím, že od života žádám mnoho.
Bára byla velmi milá a dodnes jsme kamarádky, ač pravý milostný vztah nikdy nevznikl. Nechtěla jsem ji falešnými představami, že se změním a vše začne klapat, trápit. O něco později jsem si psala ještě s několika staršími ženami, ale ani tady nebyly snahy úspěšné. Všechny totiž po výměně fotografií spadly do kategorií Tomboy a Butch, což mi nevyhovovalo. Naopak ženy, ze kterých bych padla do kolen já, mi nikdy nenapíší, protože jsou „hetero“. Takže zas nic.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.