Alice (32): Kdysi dávno jsem zpanikařila a odehnala svou životní lásku. Na toho kluka myslím dodnes

Nevím, jestli to lze omluvit věkem nebo nedostatkem zkušeností. Kdysi jsem byla zamilovaná tak, jak se to povede jenom jednou za život. A pak jsem to celé pokazila.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (36): Moje první láska je dnes zanedbaný bezdomovec. Rve mi to srdce, ale pomoct mu nemůžu

Byla jsem opravdu zamilovaná

Tomáše jsem poznala jako středoškolačka na brigádě v jednom fast foodu. Přestože jsme se tam pořádně nezastavili, vždy byl klidný a pro každého měl slova povzbuzení. Nejdříve jsem si myslela, že je tak trochu ňouma, ale pak mi došlo, že je zkrátka fajn. A díky svému přístupu nás dokázal udržet v dobré náladě.

Když odložil firemní uniformu a tu směšnou čapku, všimla jsem si, že má hezké vlasy a vypadá dobře. A ani nevím jak, ale pomalu jsem se do něj zamilovala. Jenže mu trvalo dlouho, než mě pozval na rande.

Pak mi řekl, že nechtěl využívat toho, že je můj nadřízený. Pro někoho banalita, ale já to brala jako znak zralého člověka. A to mu bylo jenom sedmnáct. Chodili jsme spolu tři roky a já se pořád vznášela na obláčku zamilovanosti. Bylo to něco neuvěřitelného.

Mohlo by Vás zajímat:

Darina (29): Opustila jsem svou první lásku, teď toho hořce lituji. Ale to ještě není to nejhorší

Odmítla jsem největší lásku svého života

Naše rodiny se setkávaly minimálně jednou do měsíce a všichni jsme si rozuměli. Vypadalo to tak, že se s Tomem časem vezmeme. Nikdo by proti tomu nic nenamítal. Můj táta ho měl rád a mamka taky. Jenže postupem času jsem dostala strach. Strach, který dodnes moc nechápu.

Asi jsem se bála zcela se odevzdat jednomu člověku. Strávit s ním celý život a nést to břímě, že on na mě spoléhá a absolutně mi důvěřuje. Nevím, proč se mi to stalo. Ale zkrátka jsem najednou začala pochybovat o tom, jestli to, co dělám, je správné.

Byla jsem nervózní a nevěděla, jak to Tomovi říct. Jednou jsme šli na večeři a ze mě prostě vypadlo, že se chci rozejít. Nechápal to. Vlastně ani já. Tehdy jsem ho poprvé a naposled viděla brečet. Snažil se se mnou o tom mluvit, ale já nevěděla, jak na to reagovat. Byl z toho úplně hotový. A rodiče nás obou taky.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (50): Po 30 letech jsem potkala svou první lásku. Stojím kvůli tomu před mimořádně těžkým rozhodnutím

Dodnes myslím na svou první lásku

Dlouho se se mnou snažil komunikovat, ale já ho odmítala. Vím, že Tomáš se ještě nějakou dobu vyptával společných známých, jak se mám a co dělám. Ale já se s ním nedokázala setkat. Styděla jsem se za to, že jsem se s ním rozešla. Pak se odstěhoval do zahraničí. A už jsem o něm víc neslyšela.

Nevím, jestli by náš vztah vydržel dodnes. Možná by přišlo něco, co by nás stejně rozdělilo. Ale to bohužel nikdy nezjistím. Už je to přes deset let a já pořád přemýšlím nad tím, jaký by byl život s ním. Vím, že jsem se nerozhodla správně. Ale je to taková životní chyba, kterou bohužel už nejde napravit...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (32): Vzala jsem si svou první lásku. Před svatbou jsem ale chtěla vědět, jaké to je s jiným mužem

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.