Alison Botha přežila svou vlastní smrt: Útočníci jí málem oddělili hlavu od těla, ona ovšem předvedla neuvěřitelnou vůli žít

Únosci, později identifikováni jako Frans du Toit a Theuns Kruger, ji vzali do opuštěné oblasti na kraji města. Tam ji brutálně znásilnili, podřízli hrdlo tak hluboko, že ji málem dekapitovali hlavu. To je přesvědčilo, že musí být mrtvá. Jenomže nebyla. A jak poté řekla, její život byl příliš cenný na to, aby se ho vzdala.

Mohlo by Vás zajímat:

Statečná Lisa McVey: Únosce přechytračila vymyšlenou pohádkou. Jeho popravu sledovala z první řady

Únos Alison Botha

Alison Botha se narodila 22. září 1967. Její rodiče se rozvedli, když jí bylo deset. Většinu dětství tak strávila s bratrem a matkou. V profesním životě byla nejprve ředitelkou střední školy pro dívky, pak se rozhodla cestovat. Po návratu si našla práci makléřky, což ji velmi naplňovalo. I den jejího únosu se zdál být zprvu zcela normální. Po večírku na pláži vzala žena své přátele k sobě domů na pizzu a společenské hry. Když pak odvezla posledního hosta, vrátila se domů.

Jakmile zaparkovala, natáhla se po brašně s čistým prádlem, které si chtěla vzít do bytu, ucítila závan teplého vzduchu. Dveře řidiče otevřel jakýsi muž s nožem v ruce. Pohrozil jí, že pokud se pohne, zabije ji. Raději ho poslechla. Řekl, že jí nechce ublížit, jen si potřebuje na hodinu půjčit její auto.To byla lež.

Mohlo by Vás zajímat:

Tanya Kach: 10 let musela čelit nechutnému zneužívání a únosu. Otec jí poté řekl, že si za to může sama

Hodiny hrůzy

Frans du Toit a Theuns Kruger Alison řekli, že s ní chtějí mít sex.Souhlasila. Byla konsternovaná strachem. Muži ji ale nehodlali nechat naživu. Po znásilnění se snažili ženu udusit. Stále však dýchala. Rozhodli se tak, že ji bodnou třicetkrát do břicha. Alison ale pořád bojovala o svůj život. Přistoupili tak k podřezání hrdla. Šestnáctkrát. Pamatovala si jen "mokrý" zvuk, jak se nůž přes tryskající krev zařezával do jejího krku.

Připadalo jí to jako zlý sen. Necítila totiž žádnou bolest. Pak se začali mezi sebou dohadovat, zda je už mrtvá. Oba nakonec usoudili, že tohle nemůže nikdo přežít. Alison se ale nevzdávala. Dýchala. Když odešli, zvládla napsat prstem do písku jména útočníků, slyšela, jak se mezi sebou oslovují. Pod to ještě dopsala: "Mám tě moc ráda, mami." Najednou zaslechla zvuk projíždějícího auta. Silnice zřejmě nebyla daleko. Kdyby se tam dokázala doplazit, možná by se zachránila...

Mohlo by Vás zajímat:

26 let od šíleného únosu Nataschi Kampusch: Sebevraždu Priklopila oplakala. O jeho dům hrůzy s láskou pečuje

Návrat do života

Jakmile se začala Alison pohybovat k světlům projíždějících aut, začala cítit svá zranění. Nejhorší byla hlava - začala jí pomalu klesat dozadu, visela, takříkajíc, jen na vlásku. Také si všimla, že jí z břicha vyhřezávají střeva. Jednou rukou se je tak snažila držet na místě, druhou podpírala hlavu. Než se dostala k silnici, mnohokrát upadla, neboť se jí zatmělo před očima. Nakonec svého cíle dosáhla a zhroutila se na asfalt.

Jako první ji zpozoroval mladý student veteriny Tiaan Eilerd. Využil získaných znalostí a rukou jí zastavil krvácení. Poté zavolal záchranku. Lékaři taková zranění ještě neviděli. A nemohli uvěřit tomu, že žena stále žije. Dokonce dokázala, dle policejních fotografií, identifikovat útočníky. Minulý rok byli oba propuštěni na svobodu, musí být ovšem pod dohledem. Alison to samozřejmě nese velmi špatně.

Po zotavení u ní přetrvávaly fyzické i psychické problémy. Rozhodla se tak, že tomu bude čelit a začala svůj příběh vyprávět. Turné zahrnovalo 35 zemí. Napsala také dvě knihy. Za největší výhru ale považuje narození dvou synů. Jak sama říká, je důležité v životě reagovat na to, co se nám stalo a adekvátně se dle toho zachovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Děsivý únos Mary Stauffer: Únosce ji držel s dcerou v malé skříni 53 dní. Mělo jít o pomstu, pravda byla ale bizarnější