Alžběta (31): Potkala jsem skvělého chlapa, jen to má jeden háček. Ještě donedávna byl žena

Když jsem potkala Martina, měla jsem pocit, že jsem narazila na někoho úplně výjimečného. Byl vysoký, měl hluboký hlas, pevný stisk ruky a takovou tu přirozenou jistotu, která mě okamžitě přitahovala. Po několika týdnech randění jsem si byla jistá, že je to nejmužnější chlap, jakého jsem kdy poznala.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (27): Na seznamce jsem našel skvělou holku. Na prvním rande mě ale čekal pořádný šok

Vybalil to na mě jako hotovou věc

Po dvou měsících mi přiznal, že byl donedávna žena. Seděli jsme u něj doma, povídali si o všem možném a najednou to z něj vypadlo. „Doufám, že ti to nevadí, ale donedávna jsem byl žena. Je to rok, co jsem prošel přeměnou.“ Jenže pro mě to bylo něco, co mi úplně zamotalo hlavu.

Nic na něm nenasvědčovalo tomu, že by kdy mohl být někým jiným. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Nebyla jsem naštvaná ani znechucená, jen totálně zmatená. Znamená to něco pro náš vztah? Měla bych to nějak řešit? Nebo je to jen informace, která nemění nic na tom, že je to pořád ten samý Martin, do kterého jsem se zamilovala?

Chvíli jsem mlčela, snažila se to v hlavě nějak srovnat. Viděla jsem, že je nervózní. Čekal, co řeknu, jestli ho odmítnu nebo začnu vyšilovat. Neudělala jsem ani jedno. Jen jsem se ho zeptala, proč mi to říká až teď.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (30): Přítel mě poprvé pozval k sobě domů. Ráno ve sprše mě čekalo nemilé překvapení

Musela jsem se s tím smířit

Řekl, že se bál. Že měl strach, jak budu reagovat. Že nechtěl, aby to změnilo to, co mezi námi je. A já si uvědomila, že se ho vlastně bojím úplně stejně – ne jeho minulosti, ale toho, co to znamená pro naši budoucnost. Dokážu to přijmout? Nebo se zbytečně soustředím na něco, co vlastně nic neznamená?

Ten večer jsme se o tom bavili dlouho. Martin mi řekl, čím si prošel, jak se rozhodl pro tranzici, jaké to bylo, když ho lidé brali jinak, než se cítil. A já jsem si uvědomila, že ho nechci ztratit kvůli vlastním pochybnostem. Pořád je to Martin. Pořád je to ten chlap, se kterým se cítím v bezpečí, který mě rozesmívá a ke kterému mě něco táhne.

Nebudu lhát, nebylo to snadné. Chvíli mi trvalo, než jsem si to v hlavě úplně ujasnila. Ale nakonec jsem si řekla jedno – pokud on našel odvahu být sám sebou, tak já najdu odvahu přijmout ho takového, jaký je.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (32): Žila jsem dvojí život. Přes den oddaná manželka, večer milenka vlastní tchyně

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.