Pracovní prostředí může být stresující a někdy stres a tlak dopadne i na pracovní vztahy. Alžběta dokonce přišla o svou nejlepší kamarádku.
Když jsem poprvé potkala Kláru, bylo to jako najít spřízněnou duši. Pracovaly jsme spolu v oddělení, kde tlak nikdy neklesal, ale díky ní jsem se cítila neporazitelná. Sdílely jsme spolu všechno – kávové pauzy, plány na dovolenou i tiché povzdechy nad šéfy. Byla mou oporou, kamarádkou, skoro sestrou.
Doslýchala jsem se zvláštní zprávy
Všimla jsem si, že se poslední dobou začalo něco měnit. Klára byla čím dál častěji podrážděná, unavená a ke všemu cynická. Připisovala jsem to stresu; byla přetížená projekty, které si naložila sama, protože chtěla excelovat. Přitom jsem věřila, že až tlak opadne, všechno bude zase jako dřív. Jenže neodpadl. Klára se mi vzdalovala, stávala se uzavřenější, občas mě dokonce odbývala a z práce odcházela ještě později než kdy dřív.
Pak se začaly dít věci, které mě překvapily. V práci začaly kolovat informace, které jsem pokládala za soukromé. Můj návrh na jeden projekt začal kolovat pod jejím jménem. Nechtěla jsem věřit, že by za tím mohla být ona, ale bylo mi jasné, že by byla obrovská náhoda, kdyby někdo přišel s podobným řešením a zadal to právě jí.
Pocit zrady se ve mně usadil jako trn. Přemýšlela jsem, zda jsem jen paranoidní, ale objevovalo se stále víc důkazů, že mi Klára hází klacky pod nohy. Všude, kam jsem se podívala, se měnila atmosféra. Moje práce se začala najednou puntičkářsky kontrolovat, zatímco Klára získávala čím dál víc příležitostí, které by za normálních okolností připadly mně.
Z kamarádky se vyklubala zrádkyně
Jednoho večera, když jsem balila věci k odchodu, zahlédla jsem na jejím stole dokumenty, které jsem si psala pro vlastní potřebu – poznámky k návrhům, pracovní detaily, které jsem s nikým nesdílela. Uvědomila jsem si, že si je musela vzít bez mého vědomí, využít je k vlastnímu prospěchu, zatímco já jsem zůstala v pozadí.
Zmocnil se mě strach i vztek. Moje nejlepší přítelkyně, osoba, které jsem nejvíc důvěřovala, mě začala cíleně obírat o vše, co jsem vybudovala. Nechtělo se mi tomu věřit, ale bylo celkem jasné, že mě podrazila a pomlouvala moji práci, aby projekty byly přidělované jí. Ve vzteku jsem jí nechala zdrcenou, naštvanou zprávu: „Viděla jsem na tvém stole ty papíry a je mi jasné, co děláš. Jak si mohla? To je pro tebe práce opravdu důležitější než tvoje kamarádka? Zrádkyně.“
Postupně jsem si uvědomila, že Klára se jen snažila udržet si svou práci i pod enormním tlakem a hnalo ji to do situace, kde cítila, že mě musela podrazit. Ale já to odmítala přijmout. Z práce jsem nakonec potupně odešla a s Klárou se viděla až několik let, kdy se mi omluvila a vysvětlila mi, že procházela v té době opravdu těžkým vyhořením a bylo jí jedno, co dělá, pokud si práci udrží a dokáže, že to zvládne.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.