Rozchody ve vztazích mají tisíce důvodů. K pomyslným evergreenům patří „vyprchání vášně“, špatná tchyně nebo alkohol. Alžbětě ovšem padl vztah pro daleko kurióznější důvod. Stačil totiž jeden nevinný dětský odznáček a vše bylo rázem jinak.
O vztazích, které působí jako vystřižené z 19. století si myslím své. Za vše bych mohla zmínit příběh vlastní mámy, který mě dodnes nepřestává mrzet, byť v něm zdánlivě nešlo „o nic“ vážného. Ačkoliv, i citová hodnota je důležitý faktor. Dokonce bych řekla, že nezanedbatelný.
Tchyně jí vyhodila hodnotnou sbírku
Máma sbírala už jako dítě fotografie, vztahující se ke krasobruslení a systematicky svou sbírku rozšiřovala. Tak, že během let nasbírala dvě velká alba, a k tomu ještě třetí, kam si dávala originální fotografie i s podpisy, nejen od krasobruslařů, ale i herců a zpěváků. Jistě si dnes každý dovede spočítat, jakou by měla sbírka hodnotu finanční, nemluvě pak o té emocionální. Jenže už dávno není.
Když se provdala za otce, tchyně se postarala, aby byly věci z jejího mládí zlikvidovány. Máma sice alba schovala do sklepa, ale tchyně ani tak nelenila. Vypůjčila si klíče, že „cosi“ potřebuje a věci se do rána komplet ztratily. Kam? Do popelnice. Když pak vše „prasklo“, jednoduše namítla, že přece si její nevěsta nebude nechávat staré krámy, když teď je vdaná. Protože jako vdaná má myslet prvně na založení rodiny a pak na utírání prachu… Od té chvíle uběhlo mnoho let a já se zapřísáhla, že v mém životě žádná podobně „aktivní babička“ nebude.
Byl šílený škrt
Ale zpět k mému příběhu. Jako dítě jsem moc šťastné dětství neprožívala. Bývala jsem třídním outsiderem a v lásce mě neměli ani někteří učitelé. Jediným světlým bodem mi tehdy byl domov, hračky a kabelovka. Ne, nepatřila jsem k lidem, co prosedí život u televize, ale jeden konkrétní animovaný seriál, který v 90. letech běžel v televizi, mi vždy dodal elán a energii žít. Kdykoliv mi spolužáci něco provedli, kdykoliv jsem dostala špatnou známku, vždy existovalo útočiště radosti. Seriál a jeho postavičky, které mě pokaždé, alespoň na chvíli, přenesly do jiného světa. Světa, kam bych nejraději sama odešla, kdyby to bylo jen trochu možné…
Čas ubíhal, já vystudovala a dospěla. Když mi bylo třicet, seznámila jsem se s Jiřím, který pracoval jako úředník. Měla jsem pocit, že jde o inteligentního muže. Přesto běh událostí ukázal, že první zdání klame. Jiří sice byl zpočátku pohledný, ale zato šílený škrt na peníze. Každou korunu přehazoval dvacetkrát, než něco koupil, lépe řečeno, šlo-li o mou věc. Sobě dopřával daleko častěji, ale budiž. Neseznamovala jsem se kvůli penězům, nýbrž proto, že se mi líbil. Začali jsme spolu chodit a vztah vypadal nadějně. Možná mě lákalo i to, že už neměl žijící rodiče, čímž žádná tchyně ani „starodávné nároky na ženu“ nehrozily. Nakonec ale šlo všechno jinak.
Udělal nepochopitelnou scénu
Jiří byl nadšenec do kutění, takový kutil amatér, a jednou mě vyslal, abych mu v obchodě vyzvedla objednanou sadu nářadí. Souhlasila jsem, že věc cestou z práce vyřídím, dokonce i navzdory faktu, že mi nedal peníze. Chtěla jsem mu udělat radost, jenže. Po cestě na místo jsem minula jiný obchod, zaměřený na animovaný „merch“. Šlo o lákadlo natolik silné, že jsem neodolala a vešla. Krom stovky neznámých věcí mě přímo do nosu praštilo jediné. A sice nádherný kovový retro „pin“ nebo-li odznak s motivem postaviček z onoho seriálu, který jsem tolik milovala jako školačka. Tomuhle „retru“ odolat nešlo. Horší už ale bylo, že mi tím pádem na slíbenou objednávku pro Jiřího nezbylo.
Vrátila jsem se tudíž domů s tím, že další den vše napravím. Byl čas. Jenže jsem udělala chybu. V domnění, že Jiří pochopí, jsem mu naivně celou věc nejen, že řekla, ale ještě se s odznáčkem pochlubila, aniž by mě napadlo, co může přijít. Jiří se tehdy příšerně naštval a začal mi vysvětlovat.
"Jestli máš být někdy moje žena, tak na podobně dětinské věci zapomeň a vyhoď si je z hlavy," rozčiloval se. A já najednou viděla úplně cizího člověka. Člověka bez masky ohledného milence, který mě měl rád pouze v posteli, ale přitom jak došlo na peníze, radši by si dal koleno vrtat. Ostrou hádku následoval do pár dní rozchod a dodnes nelituji. S muži, kteří nedovedou pochopit emocionální vztah k určitým věcem, nechci mít nic společného, stejně tak, jako s tchyněmi s předpotopním myšlením.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.