Facebook
Instagram
Amélie byla vdaná jen dva roky, když zjistila, že její manžel má milenku. Nejdříve zapíral, ale pak se sebral a opustil ji. Amélie byla zdrcená, přesto tajně doufala, že se vrátí. Jednoho dne k tomu opravdu došlo...
Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem se dozvěděla, že mě manžel podvádí. Bylo to jako rána kladivem do hlavy. Zapnula jsem v práci počítač a šla si uvařit kávu. Potřebovala jsem dávku kofeinu, abych se vzpamatovala. Měla jsem za sebou další probdělou noc.
Měla jsem špatné tušení
Už několik týdnů jsem cítila, že se něco děje. Nedokázala jsem si ale připustit, že by po pouhých dvou letech manželství mohl náš vztah ochladnout. Přečetla jsem spoustu psychologických příruček a různých rad na internetu. Pak jsem se snažila přimět Adama (29), aby si se mnou promluvil. Bez úspěchu. Díval se na mě a s politováním kroutil hlavou. Předstíral, že neví, o čem mluvím.
„Dřu jako kůň a ty mě jenom kritizuješ,“ rozčiloval se. „Nebudu tě pořád zahrnovat dárky. Svět se netočí jen kolem tebe...“
„To jsi stejně nikdy nedělal,“ zašeptala jsem.
„Co to zase povídáš?“
„Nic,“ odpověděla jsem rezignovaně.
Adam neměl jednoduchou povahu. Byl tvrdohlavý jako mezek a hádky mezi námi byly na denním pořádku už před svatbou. Pamatuji si, jak moc mě bolelo, když ignoroval moje nachlazení. Díval se na mě s opovržením, když jsem seděla zabalená v dece, s horečkou a rýmou. Požádala jsem ho, aby mi cestou z práce koupil léky.
„Můžeš jít sama, lékárna je na konci ulice.“
„Mám horečku...“
„Lidé chodí do práce s teplotou a nestěžují si, a ty ze sebe děláš mučednici.“
Oblékla jsem se a šla. Byla jsem uražená, což mu evidentně udělalo radost.
Chtěla jsem zachránit náš vztah
I když jsem už kávu dávno vypila, stále jsem se nemohla soustředit na práci. Místo abych se věnovala tabulkám, vymýšlela jsem plán na záchranu našeho vztahu. Chtěla jsem v něm najít něco dobrého a znovu prožívat radost. Už jsem nechtěla s Adamem mluvit o emocích, protože to nefungovalo. Rozhodla jsem se jednat jinak.
Naplánovala jsem si, že po práci půjdu do obchodu a koupím něco dobrého na romantickou večeři. Možná krevety? A jako dezert mu nabídnu sebe v novém krajkovém spodním prádle. Nedávno jsem viděla v jedné výloze velmi svůdné kousky.
A právě když jsem se ponořila do snění, přišla bolestivá rána, která mě vrátila zpátky do reality. Byla to zpráva z neznámého čísla: „Nikdy mu nedáš to, co ona.“
Myslela jsem, že je to omyl nebo hloupý žert, ale pak přišla fotka, na které můj manžel objímá jinou ženu. Byla jsem v šoku. Podvádí mě?
Večer jsem Adamovi ukázala tu fotku a on se mi vysmál.
„Je to tvoje milenka?“ zeptala jsem se.
„Neblázni. Ne každá žena, kterou obejmu, je hned moje milenka.“
„Neměl bys objímat žádné jiné ženy. Zapomněl jsi, že máš manželku?“
„Jsi vtipná, když se zlobíš.“
Byla jsem naštvaná a naléhala na něj, aby se prostě přiznal, ale on ne. Nakonec práskl dveřmi a zmizel na celou noc. Cítila jsem, že je teď s ní.
Opustil mě
Ráno mě probudil hluk. Adam se vrátil a v předsíni zápasil s kufrem.
„Co to děláš?“
„Stěhuji se. Je konec.“
„Cože? Před pár hodinami jsi přísahal, že nemáš milenku.“
„Všechno jsem si promyslel. Nedělej z toho vědu, je to zbytečné.“
A to bylo vše z naší konverzace. Když se za ním zavřely dveře, zůstala jsem sama. Byla jsem podvedená manželka...
Okamžitě jsem se uzavřela do sebe, vzala si volno v práci a několik dní nevylezla z postele. Nezvedala jsem telefony od nikoho, dokud moje sestra nezačala bouchat na dveře.
„Věděla jsem to! Opustil tě? To je hajzl...“ řekla rozrušeně.
Nemusela jsem nic říkat, vypadala jsem jako troska.
Další týdny se od sebe moc nelišily - vstala jsem, šla do práce, vrátila se a ležela v posteli. Fungovala jsem jako automat. Nikdo mi nemohl pomoci. Sestra mě přesvědčovala, abych šla na terapii, ale neměla jsem na to sílu. Co bych měla říct terapeutovi? Že jsem naivní hlupačka? Adamova nevěra mě ponižovala. Byla jsem na něj naštvaná, ale zároveň mi chyběl. Měla jsem v hlavě zmatek...
Stále jsem doufala, že se vrátí
Všichni se divili, že otálím s podáním žádosti o rozvod. „Na co čekáš?“ ptala se sestra. „Nevrátí se.“
Nechtěla jsem přiznat, že jsem potají doufala, že se to ještě změní. Napsání žádosti o rozvod bylo také nad mé síly. Oficiálně by to potvrdilo náš rozchod a to jsem nechtěla. Tak moc jsem si přála popřít realitu...
Jednoho dne se Adam objevil u mých dveří. „Odpusť mi,“ padl na kolena se slzami v očích.
V tu chvíli jsem cítila pohrdání. Vypadal uboze. Pravda, v duchu jsem se radovala, že možná něco pochopil, ale jeho žadonění mě dráždilo.
„Dej mi druhou šanci, prosím. Vím, že jsem to zpackal, ale potřeboval jsem únik.“
„Byla jsem tak špatná nebo jsi se nudil?“ zeptala jsem se rozzlobeně.
„Byl jsem hlupák. Ona nebrblala, nebyla unavená a vždycky měla na mě čas...“
„Bravo! To jsou skvělé důvody k nevěře...“
Tehdy jsem mu nedovolila zůstat, ale slíbila jsem si, že pokud se opravdu bude snažit, možná mu dám další šanci.
Snažil se. Další dva měsíce prosil o milost, zahrnoval mě květinami a dárky, které jsem ani neotevřela. Potřebovala jsem něco víc, abych mu znovu věřila...
Dočkala jsem se
Jednou mě Adam pozval na večeři. Souhlasila jsem, aniž bych si od toho něco slibovala.
„Vím, že jsem darebák a nemám žádnou omluvu, ale všechno jsem si promyslel,“ řekl vážně.
„A k čemu jsi dospěl?“
„Víš, neuvědomil jsem si, že manželství přináší takovou odpovědnost za druhou osobu. Myslel jsem, že to bude jako pohádka, ale my jsme měli neustále nějaké problémy, byli jsme ve stresu a unavení z práce a pak jsme se začali hádat. Cítil jsem, že jsem udělal chybu...“
„A teď? Co cítíš teď?“
Podíval se mi do očí a já v nich viděla to, co jsem viděla v den naší svatby – upřímný cit.
„Teď cítím, že tě opravdu miluji a chci s tebou zestárnout.“
To byla slova, na která jsem čekala. Ale stejně jsem z toho byla trochu zmatená. Mluvil pravdu, nebo mě jen oblbuje? Další měsíc jsem přemýšlela, co dělat. Nakonec jsem se rozhodla. Zavolala jsem Adamovi.
„Přijeď a zůstaň, ale neslibuji, že to bude jako v pohádce,“ řekla jsem.
„Děkuji...“
Už půl roku zase bydlíme spolu. Adam se o mě stará a zatím nemám důvod se něčeho obávat. Stále jsem ostražitá, ale věřím, že opravdu dospěl a že budeme spolu navždy. Moje rodina však tak optimistická není a tvrdí, že manžel mi co nevidět zase něco vyvede...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Související články
