Anděl v dívčí podobě: Květoslava Bartoňová zachránila 45 dětí z "Údolí smrti" na Slovensku, nikdy o tom sama nemluvila

Květoslava Bartoňová (rozená Axmanová) byla coby studentka Učitelského ústavu v Olomouci poslána s charitativní sbírkou na Slovensko. To, co tam uviděla, ji přimělo k tomu, aby začala sama organizovat další finanční i materiální pomoc, včetně převozu sirotků na Moravu, kde se mnoha z nich ujali adoptivní rodiče.

Mohlo by Vás zajímat:

Odvážná Sophie Scholl: Otec ji vždy vedl k upřímnému životu. Nezalekla se tak ani ostří gilotiny

Slovenské děti získaly pomoc díky české studentce

Poprvé se Květoslava seznámila s obyvateli těžce zkoušených obcí Vyšná a Nižná Pisaná v roce 1945, kdy spolu s ostatními studenty Učitelského ústavu uspořádala charitativní sbírku ošacení a dalších potřebných věcí pro "Údolí smrti". Společnost během výpravy na Slovensko jí tehdy dělala spolužačka Věra Kristková. Po příjezdu ji čekal opravdový šok. "Bylo to tam úplně vybombardovaný. Dalo se tam chodit jen po určitých cestách, kde s vámi šel doprovod, protože všude byly nášlapné miny. Zůstala tam snad jediná zděná budova. Zbylo tam plno sirotků a děti spaly třeba po čtyřech na jedné posteli," zavzpomínala pamětnice pro web Paměť národa.

Jak již bylo uvedeno výše, nemohla zůstat k osudům sirotků lhostejná. Po návratu domů tak začala, pod záštitou Československé společnosti, organizovat nejen další humanitární pomoc, ale také převoz dětí na Moravu. To ale znamenalo zajistit ubytování, lékaře, nástup do školy a hlavně dostatek financí. V roztrhaných teniskách tak začala obcházet jednu firmu za druhou a žádat o sponzorské dary. Nakonec se jí podařilo sehnat vše potřebné.

Celkem se do Olomouce dostalo pětačtyřicet slovenských dětí, mnohé z nich byly zavšivené a bosé. Třináct dívek putovalo do kláštera, ostatních se ujaly náhradní rodiny.

Mohlo by Vás zajímat:

Zrádný thalidomid vs. těhotné ženy: Po jeho užití se děti rodily s těžkým tělesným postižením. Odvážná vědkyně to zatrhla

S komunisty Květoslava Bartoňová nesouhlasila

Povaha a přesvědčení Květoslavy Bartoňové jí nedovolovaly, aby souhlasila s komunistickým režimem. A tak poznala na vlastní kůži, co znamená být černá ovce. Nejprve přišla její rodina o pozemky, ona sama musela, v rámci svého povolání, putovat po malých vesnických školách. V roce 1950 se provdala za Miloslava Bartoně, jehož rodině zase komunisté znárodnili tkalcovnu, jež zaměstnávala téměř sto lidí.

Další, kdo měl na zádech terč, byla teta paní Květoslavy, Anna Axmannová. Byla řádovou sestrou u Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské v bruntálském klášteře. Jelikož šlo o německý řád, StB se ho rozhodla zlikvidovat. Anna byla zatčena několik měsíců před razií ve vlaku. Po tvrdých výsleších skončila v ústavu pro nervově choré v Kroměříži. Po soudu nastoupila k pětiletému výkonu trestu. Po návratu na svobodu onemocněla rakovinou plic. Zemřela v prosinci 1967.

A rány osudu se nevyhnuly ani rodině Květoslavy Bartoňové. Na konci osmdesátých let přišla o jediného syna Miloslava. V šestatřiceti letech podlehl rakovině. Byla přesvědčená o tom, že za to mohl výbuch v Černobylu. Miloslav v té době pracoval jako lyžařský instruktor v Jeseníkách. Když se vrátil domů, začaly mu padat vlasy.

Mohlo by Vás zajímat:

Odvážná Joan Mulholland: Protesty proti rasové segregaci ji dovedly do cely smrti, šel po ní i Ku-klux-klan

Dojemná setkání se zachránkyní Květoslavou

Pokora a skromnost Květoslavy Bartoňové se odrážela také v tom, že nikdy o svých činech prakticky nemluvila a ani se nesetkávala se zachráněnými dětmi. To se rozhodl změnit Jan Kvapil z Olomouce, který pracoval na své absolventské práci. Nejprve ji navštěvoval v nemocnici, pak v jejím domě. Ona sama neměla s dětmi kontakt od roku 1947, odkázala ho ale na svého bratrance.

Ten Jana Kvapila dovedl k jistému panu Izákovi, který potvrdil, že pochází z Vyšné Pisané. Dříve se jmenoval Jan Vanát. Jeho jméno se nacházelo na seznamu paní Květoslavy. Maminka mu zemřela při porodu, otec byl zase smrtelně zasažen střepinou. V Olomouci se jeho a sestry ujala sedlácká rodina Izákových.

O paní Bartoňové nikdy neslyšel, chtěl se s ní ale po 71 letech ihned setkat. Bylo to velmi dojemné, oba se dlouze objímali a plakali. Děkovala jí i jeho žena, že ho přivedla na Moravu. Týden před její smrtí pak došlo ještě k dalším setkání, tentokrát s paní Annou Veichartovou. Jméno své zachránkyně našla na webu Paměť národa.

Vzpomínala na ni jako na anděla, který jí často hrával na klavír, a myslela na ni celý život. Setkala se s ní v nemocnici. Po příjezdu do Olomouce se jí ujala dočasně rodina Ježkových. Poté putovala do další rodiny a nakonec skončila v dětském domově. Nikdy nezapomněla na úplně první horkou koupel a spánek ve voňavých peřinách. Květoslava si ji k sobě vzala asi třikrát. I během jejích setkání v roce 2016 došlo na slzy dojetí. Skromná paní Květoslava se divila, že na ni tak zapůsobila. Nikdy by si něco takového nepomyslela...

Slíbila Anně, že až se vrátí z nemocnice domů, zase jí zahraje na klavír. To se již bohužel nestalo. Zemřela 1. ledna roku 2017 ve věku 88 let.

Mohlo by Vás zajímat:

Odvážná Irene Gut Opdyke: Zaplatila vlastním tělem za ukrytí 12 Židů ve vile nacistického pohlavára