Facebook
Instagram
Mnoho párů se dnes rozhodně žít tzv. na hromádce a tím pádem ani nemusí řešit majetek. Záleží na domluvě těch dvou, jak to bude. Někdy to vyjde, jindy je hledání kompromisu nebo ideálního řešení složité.
Když jsme se před několika lety s Tomášem rozhodli, že spolu budeme žít, nebylo třeba se nijak dohadovat o penězích. Čas ale všechno změnil a dneska jsou peníze jablkem sváru.
Polila jsem ho polévkou
Seznámili jsme se na během našich studiích na vysoké škole, v menze. Vrazila jsem do Tomáše, který držel tác s obědem a byl z toho docela slušný poprask. Byla jsem překvapená, že zachoval chladnou hlavu, a naopak se tomu, že jsem ho polila polévkou, zasmál. „Jsem Tomáš, a ty?“ vybafl na mě. Zdaleka tak pohotová jsem nebyla, tím spíš, když se kolem nás seběhli kamarádi. „To je Aneta!“ oznámil jeden z nich. Následoval společný oběd, a brzy na to i společné dny a občas i noci.
Získala jsem zaměstnání snů
Jsme oba stejně staří, takže jsme krátce na to dostudovali. Tomáš ekonomii, já práva. Po promoci jsme si pronajali malý byt – na větší jsme neměli. Byli jsme mladí a náramně zamilovaní. Děti jsme hned tak neplánovali, nejdřív jsme se chtěli usadit. Všechno bylo v té době zalité sluncem. „Vám můžeme jen závidět!“ říkávaly mi kamarádky, které nás měly v hledáčku. A taky že jo – náš život se skládal z práce, lásky, občasné dovolené pod stanem, a hlavně sladkého milování.
Říká se, že první krize v manželství přijde po sedmi letech. Nevím, jak to bylo u nás, ale krize rozhodně přišla. Když jsem se rozhodla změnit práci a z nijak zvlášť době placeného místa, jsem přestoupila do renomované právnické firmy. Byla jsem mladá, dravá, troufnu si říct, že i hezká, tak mě šéfové nasazovali tam, kde potřebovali uspět. A dařilo se. Netrvalo dlouho a měla jsem pozici a plat, o jakém se mi nikdy dřív ani nesnilo.
Špatně nese, že vydělávám mnohem víc
Na úvod je třeba říct, že jsme se, do té doby, než jsem nosila domů balík, o peníze nikdy nehádali. Dávali jsme je víceméně na jednu hromadu. Já nejsem fiflena, která by musela utrácet za hlouposti, Tomáš nepije, nekouří, takže nám takové uspořádání vyhovovalo. „Můžu si koupit svetr?“ jsem se fakt nemusela nikdy ptát. Ovšem ve chvíli, kdy jsem měla dvojnásobný, ne-li ještě vyšší plat než můj partner, nastaly problémy. „Tak si to nechávej, já to od tebe nechci!“ vrčel Tomáš, když se díval na výpis z banky. „Můžeš investovat, nebo to uložit na procenta,“ povídám mu – o to víc se mračil: „To je tvoje starost, udělej si to sama!“
Co teď? Dělit náš společný účet na dva je už pozdě. Tomáš je ze staré školy a nelibě nese, že dovolená u moře, kterou jsem navrhla, bych platila vlastně já. Hypotéku, o které se už nějaký čas bavíme, zase já. Ale vždyť je dobře, že se máme líp než v začátcích, ne? Bojím se, že Tomášův postoj nám ublíží, protože korunu tomu nasadil, když prohlásil: „Asi bych měl začít rodit děti, ne? Jinak, až to bude třeba, budu na mateřské já!“ To ovšem pronesl naštvaně a s despektem. A následovala tichá domácnost.
V téhle chvíli z toho dost dobře nevidím cestu ven. Jediné, co mě napadá, je, udobřování v posteli. To snad na Tomáše ještě platí. Anebo tomu pomůže dovolená a ještě líp – čas. Vždyť se máme rádi stejně jako dřív.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Související články
