Lidská paměť je zrádná a leckdy se říká, že působí selektivně. Pamatujeme si jen to, co bylo hezké, a na negativní věci zapomínáme. Anitin manžel Petr má paměť jako slon. V hlavě uchovává kdejakou prkotinu z dětství, ale jedna věc mu nejde. Jména a příjmení….
Petr je úžasný manžel a rozhodně bych neměnila. Kromě toho, že dovede zaopatřit rodinu, je také milý a myslím, že by pro nás udělal první poslední. Přesto i on má své mouchy, přičemž k těm úplně největším patří paměť, lépe řečeno schopnost udržet v hlavě jména a názvy v původním znění. Ať totiž dělá cokoliv, vždy se mu něco přihodí, a důležité jméno buď poplete anebo nějak zamění. V lepším případě jde o situace humorné, jindy si utrhne pořádnou ostudu.
Manžel si pletl názvy ulic i jména lidí ve škole
Zrovna nedávno přišel pozdě na jednání v práci. A to jen proto, že si předtím měl cosi vyřídit v Navrátilově ulici. Šel, a přestože měl k dispozici mapu na mobilu, ulici, kterou mapa neznala, prostě ne a ne najít. Aby také ano, když napoprvé zadal Převrátilovou a posléze ještě Vyvrátilovou. Těžko se potom nezasmát vykuleným očím kolemjdoucích, kterých se ve městě zkoušel zeptat na cestu, než mu došlo, kde je chyba a že výše zmíněné ulice opravdu nikdo znát nebude, dokonce ani zdejší rodák.
Humornější situace vznikla před několika roky, kdy dostal za úkol odhlásit naší nemocné dceři ve škole obědy. Já zrovna po ránu nemohla, šla jsem k lékaři, a tak byla tato činnost svěřena jemu. Což o to, obědy skutečně odhlásil, jenže když nám doma pověděl, s kým po telefonu hovořil, padly jsme s dcerou smíchy k zemi. Prý věc probíral s nějakou paní Mokrou a samozřejmě ji tak i oslovil. Bohužel si už nevzpomněl, že Mokrá se jmenuje ulice, kde škola sídlí…
Z nadřízeného Pytláka udělal Pytlíka
Další zážitky se děly porůznu. Specialitou mého manžela totiž je jména a příjmení všelijak zaměňovat. Takže z jedné mé kamarádky, která se jmenuje Dokoupilová, udělal Nedokoupilovou a pak se mě doma ještě v legraci ptal, jestli se třeba náhodou nejmenuje Drahokoupilová.
Obdobně si utrhl trapas v práci, když mu byl představen nový nadřízený, jakýsi pan Pytlák, a on ho překřtil ponejprv na Vydláka, později zase na Pytlíka, nebo když mého spolužáka Vlka přetvořil na Lišku… Ten však jeho omyl vzal s humorem a ihned opáčil, že je „pouze obyčejný Vlk, ale třeba takový vlkodlak už by se mu líbil víc“. Z jednoho souseda, který se jmenuje Holubník, udělal Gumovník a z kolegy v práci Pecky zase Šišku. Série trapasů tak nezná mezí.
Paměť na jména mému muži chybí
Zprvu jsem se na Petra hněvala a myslela, že to dělá schválně, protože na jiné drobnosti měl odjakživa paměť jako slon. Nikdy nepotřeboval žádné poznámky ani notýsky a vše, co má udělat, udělá. Jeho vzpomínky navíc leckdy sahají až do dětství, kdy nemá problém vyprávět, jaké věci, a hlavně kdy a kde, podnikal s kluky v dětství. Zato pár jmen a příjmení nic… K nepochopení. Jenže pak mi došlo, že přesně tak, jako mnoho lidí nemá paměť na čísla nebo různé souvislosti, on si nepamatuje jména. Nakonec, co… Existují přece daleko horší věci než pár popletených názvů.