Anna (29): Můj osudový muž zemřel těsně předtím, než jsme se měli setkat. Doufám, že alespoň dostal můj poslední vzkaz

S Lukášem (33) jsem si začala psát chvíli poté, co odjel pracovně do Ameriky. Naše postupné seznamování mi vyhovovalo a pomalu jsem se do něj zamilovala. Těsně před svým plánovaným příjezdem zemřel, mám zlomené srdce. Chci mu ještě říct, že ho miluji.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (36): Moje první láska je dnes zanedbaný bezdomovec. Rve mi to srdce, ale pomoct mu nemůžu

Narazili jsme na sebe náhodou po jeho odletu

Když Lukášovi začala půlroční stáž v Americe, poprvé jsem se mu ozvala, aniž bych o tom věděla. Jeho kontakt jsem měla už déle od kamarádky, která mi o něm kdysi vyprávěla. Lukáš mi odpověděl, že je krátce pryč z domova a začali jsme si denně psát.

Poznávala jsem díky němu nové prostředí a stala se jeho zvláštním pojítkem s domovinou, přestože jsme se nikdy osobně nesetkali. Možná i proto jsme k sobě měli zvláštně silné pouto a psali si úplně o všem. Lukáš byl nějakou dobu po rozchodu a trápilo ho zdraví.

Po čase jsme si začali denně volat, vídat se přes kameru bylo úplně jiné než obvykle – přesto jsem nás dva považovala za „pár“. Po několika měsících jsem do něj byla regulérně zamilovaná a těšila se, až konečně přijede a uvidíme se tváří v tvář.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (25): Myslela jsem si, naše láska je věčná. Po dvou měsících v zahraničí mě doma čekal šok

Měla jsem za ním jet, teď už to vím

Během našeho vztahu na dálku jsem několikrát zvažovala, zda se za ním vydat. Jenomže jsem měla čerstvou hypotéku na krku a nebylo možné se jen tak sebrat, vzít si dovolenou a odletět tak daleko. Zároveň bych nedovolila, aby cestu platil Lukáš. Teď toho lituji.

Přípravy na jeho návrat nebraly konce, pomáhal mi dokonce vybírat v obchodě nový nábytek. Počítali jsme s tím, že spolu budeme žít. Lukáš ale dostal na poslední chvíli covid a ten mu zásadně zkomplikoval zdravotní stav.

Zemřel v umělém spánku, nestihla jsem se s ním ani rozloučit a říct mu, že jsem nikdy nebyla tak zamilovaná. O jeho smrti jsme se navíc dozvěděla s dvoutýdenním zpožděním. To prázdno po Lukášovi bylo nesnesitelné a to i přesto, že jsem ho vedle sebe ve skutečnosti nikdy neměla. Těžko se to vysvětluje, kamarádky to zlehčují – prý jsme se doopravdy neznali. Jenže já mám zlomené srdce a připadám si jako vdova.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (31): Láska mého života mi byla nevěrná už na svatbě. Nechápu, jak mohla zahodit osm let života

Chtěla jsem se s ním rozloučit po svém

Napadlo mě, že se s Lukášem spojím jinou cestou a uspořádala jsem seanci se svíčkami. Pustila jsem si jeho oblíbenou hudbu, zavřela oči a chvíli na něj mluvila. Doufala jsem, že mě slyší. Vyznala jsem mu lásku a přísahala, že na něho nikdy v životě nezapomenu.

Když jsem oči otevřela, plamen svíčky nehořel. V místnosti nebyl průvan, myslím, že ho sfoukl Lukáš. Nemám momentálně ani sílu poznávat nové lidi, potřebuji si projít zármutkem.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (72): Stará láska nerezaví, ale rovnou kvete. Zažila jsem to na vlastní kůži

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.