Facebook
Instagram
Co dělat s chlapem, který nemá ambice a jen se nechá živit svou manželkou? Anna to dlouhá léta trpěla, ale jednoho dne toho už měla dost. Rozhodla se požádat o rozvod. Netušila však, že se jí manžel začne mstít...
Moje manželství nikdy nepatřilo k těm nejšťastnějším. Hádky, spory a výčitky byly na denním pořádku. Navíc můj manžel Pavel (35) není zrovna ambiciózní a pracovitý chlap. Záměrně využíval toho, že já vydělávám mnohem víc než on. Proto jsem si nakonec řekla dost. Co jsem však nepředpokládala, bylo to, že se mi rozhodne pomstít.
Nelíbilo se mi, že živím svého manžela
„Uděláš nějaký nákup? Dneska musím zůstat déle v práci, takže se vrátím pozdě,“ řekla jsem manželovi, který právě vyšel z ložnice. Pavel byl několik dní na nucené dovolené, protože firma byla na pokraji krachu, a jeho jedinou činností bylo sledování televize a spaní.
„Žádný problém,“ řekl ospale. „Jen mi nech seznam nákupů. A peníze...“ dodal po chvíli.
„Peníze?“ zeptala jsem se. „Nemůžeš zaplatit ze svého účtu?“
Pavel se na mě podíval a pak pokrčil rameny. „Ne, nemůžu. Jsem bez peněz...“
Podívala jsem se na něj nevěřícně. Před pouhými dvěma týdny dostal výplatu a teď mi oznámil, že mu nic nezbylo. Ano, nevydělával moc, ale tempo, jakým utrácel peníze, bylo příliš rychlé. A co bylo nejhorší – neutrácel ty peníze na domácnost. Já dělala nákupy a platila účty, splácela hypotéku na náš byt. A můj manžel? Chodil na pivo s kamarády a utrácel peníze v krámě pro rybáře. Nic jiného ho nezajímalo.
„Jak to, že jsi bez peněz?“ rozzlobila jsem se. Už jsem měla plné zuby toho, že ho musím živit.
„Koupil jsem nový prut. Byl ve slevě...“ řekl, jako by to byla úplně normální věc. Až na to, že utratil všechny své peníze. To se mi snad jenom zdá! Ale protože jsem už neměla čas na hádky, nechala jsem peníze na stole a vyběhla z bytu. Už tak jsem měla zpoždění a hádka s manželem by způsobila, že bych do práce dorazila hodně pozdě. A to jsem si jako vedoucí nemohla dovolit, musela jsem mít vše pod kontrolou.
Místo jídla koupil cigarety a pivo
Po návratu domů jsem zjistila, že můj manžel ani nedokázal udělat pořádný nákup. Nemluvě o přípravě jednoduchého oběda, úklidu bytu nebo praní. Našla jsem ho na pohovce před televizí, kde běžel nějaký hloupý seriál. Před ním byla láhev piva a chipsy.
„Koupil jsi všechno, co bylo na seznamu?“ zeptala jsem se a nahlížela do lednice. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na poličkách viděla jen párky, pivo a kousek sýra.
„Co to má znamenat?“ vykřikla jsem.
Pavel se dál díval na televizi.
„Slyšíš, co ti říkám?“ zeptala jsem se.
„Ach, nákup,“ odpověděl konečně. „Myslel jsem, že si objednáme něco domů,“ řekl a hloupě se usmál. To už bylo příliš.
„Tak mi vrať peníze, které jsem ti nechala ráno,“ řekla jsem. Už jsem měla plné zuby toho, co prováděl. I když jsem se s ním často snažila mluvit o penězích, nikdy to nepřineslo výsledek.
„Peníze?“ podivil se. „Nemám je.“
„Co jsi s nimi udělal?“
„Došly mi cigarety...“ řekl. Pak se, jako by se nic nestalo, otočil k televizi a znovu se zaměřil na seriál.
Byla jsem naštvaná a zároveň jsem si uvědomila, že nastal čas učinit důležité rozhodnutí.
Chci se rozvést
„Rozhodla jsem se podat žádost o rozvod,“ řekla jsem sestře, které jsem zavolala ještě ten večer.
„Jsi si jistá?“ zeptala se. Nevěděla, jak vypadá moje manželství. Nikomu jsem se nesvěřovala se svými problémy. Nechtěla jsem, aby všichni věděli, že mám doma lenocha a darmošlapa.
„Ano, jsem si jistá,“ odpověděla jsem. A jakmile jsem to řekla nahlas, pochopila jsem, že už není cesty zpět. Měla jsem dost takového života a rozvod byl jediným správným řešením.
Během několika dalších dní jsem si v duchu přehrávala scénář, jak mám Pavlovi říct o rozchodu. Věděla jsem, že to nebude snadný rozhovor.
„Rozvod?“ vykřikl, když jsem ho informovala o svém rozhodnutí. „Zbláznila ses?“
„Ano, rozvod,“ řekla jsem. „To je jediné možné řešení.“
Pavel se na mě díval nevěřícně a po chvíli se zatvářil rozzlobeně.
„Máš někoho?“
Zavrtěla jsem hlavou. Rozhodla jsem se být k němu upřímná.
„Mám dost takového života,“ řekla jsem. „Mám dost manžela, který nic nedělá a žije z mých peněz.“ Věděla jsem, že ho to rozzuří. A nemýlila jsem se.
„Jak to můžeš říct?“ Pavel zčervenal vzteky. Pak začal křičet, že jsme přece manželé a všechno by mělo být společné.
„Už jsem se rozhodla...“ řekla jsem vážně. Nechtěla jsem se s ním hádat. Ale on nemínil ustoupit.
„Nikdy, nikdy, slyšíš?“ křičel.
Podívala jsem se na něj a pochopila, že to nemyslí jako žert. Stál se zaťatými pěstmi a vypadal, jako by se na mě chystal vrhnout. Vylekala jsem se. Otočila jsem se na patě a zamkla se v ložnici. Doufala jsem, že se uklidní a nakonec přijme mé rozhodnutí. Mýlila jsem se.
Manžel se mi pomstil
V následujících dnech se všechno uklidnilo. Byla jsem přesvědčená, že se můj manžel smířil s rozvodem a přijal nevyhnutelné. Proto mě velmi překvapilo, když za mnou přišla moje matka. I když „přišla“ je slabé slovo. Vpadla do našeho bytu jako blesk.
„Takhle jsem tě nevychovala!“ začala křičet už mezi dveřmi. „Jak jsi mu to mohla udělat?“
„O čem to mluvíš?“ zeptala jsem se zmateně. Věděla jsem, že moje matka má Pavla velmi ráda, ale její hysterie pro mě byla zcela nepochopitelná.
„Udělala jsi takovou věc a předstíráš, že nevíš, o co jde? To bych od tebe nečekala.“
„Uklidni se,“ řekla jsem. Musím přiznat, že jsem ji nikdy neviděla tak rozrušenou.
„Jak se mám uklidnit? Nejenže podvádíš svého muže, ale ještě rozšiřuješ fámy, že je nevěrný. A já mám být klidná?“
Vyrazilo mi to dech. Pavla jsem nikdy nepodvedla. A určitě bych ho neobvinila z nevěry. Popravdě řečeno, nevěřila bych, že má milenku. Jaká žena by chtěla muže, kterého musí živit manželka?
„Kdo ti nakecal takové nesmysly?“ zeptala jsem se, když jsem se vzpamatovala.
„Kdo asi? Pavel...“ odpověděla moje matka. A upřímně řečeno, ani mě to nepřekvapilo.
„Nejdřív nechtěl nic říct. Ale já jsem ho popostrčila a rychle vyšlo najevo, jak ses k němu chovala...“
Máma mi nevěří
„Jak jsem se k němu chovala?“ zeptala jsem se pobouřeně. „To on celý den nic nedělá a jen čeká, že ho budu živit.“ Pak jsem jí řekla všechno o našem manželství.
„Nevěřím ti... Sama jsi zničila své manželství a teď se snažíš svalit vinu na Pavla. Velmi jsi mě zklamala,“ řekla máma. Pak se otočila na patě a bez slova opustila můj byt.
Dlouho jsem stála uprostřed obývacího pokoje a snažila se vzpamatovat. Věděla jsem, že se Pavlovi moje rozhodnutí nelíbilo, ale nemyslela jsem si, že udělá něco takového.
„Komu všemu jsi řekl, že tě podvádím?“ zeptala jsem se Pavla, když se vrátil domů.
Lstivě se usmál. „Překvapená?“ zeptal se. „Říkal jsem ti, že s rozvodem nebudu souhlasit...“
Už jsem se nechtěla rozčilovat. „Ani teď se neumíš zachovat jako skutečný muž,“ řekla jsem klidně.
V Pavlových očích jsem viděla zlost. Ale to je jeho problém. Rozvodu jsem se nevzdala. Odstěhovala jsem se z našeho bytu a podala žádost o rozvod. Vím, že mě čeká dlouhý a těžký boj, ale nehodlám ustoupit. Pavel stále pokračuje ve své strategii a všem říká, že jsem ho opustila. Už mi ani nestojí za to to popírat. Jen mě mrzí, že moje matka uvěřila zeťovi, a ne vlastní dceři...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Související články
