Anne Lister je považována za "první moderní lesbičku" a také notně skandální ženu, která si užívala života plnými doušky. Všechna milostná dobrodružství si zaznamenávala do svého deníku, který však chránila speciálním kódem, který nebylo možné po dlouhou dobu rozluštit. A že to bylo výživné čtení...
Anne Lister nebyla nikdy typickou holčičkou. Narodila se v roce 1791 a poměrně rychle se z ní stala "nezvladatelná divoška", která měla na vše vlastní názor. V sedmi letech proto skončila na internátní škole, kde se měla trošku zklidnit. Stal se však pravý opak. Pobyt v tomto zařízení pro ni znamenal tu nejhorší noční můru, alespoň ze začátku.
Jako ve vězení
Učitelé svéhlavé Anne se cítili být její svéhlavou povahou ohroženi a báli se, že by se vzpurnost mohla přenést i na další dívky. A tak vymysleli zvrácený plán. Aby ji od ostatních izolovali, omezili ji na svobodě a ukryli v podkrovní místnosti s ložnicí. Mohla pouze chodit na hodiny, zbylý čas trávila v tomto pokoji. Anne ale neprosila o slitování. Místo toho si začala psát deník, kde se svěřila s každou myšlenkou a frustrací. Nešlo však jen o náhodné záznamy. Vlastně tím popisovala každou minutu svého pobytu ve škole, včetně toho, co jedla.
Deník také odrážel její vysokou inteligenci. Každý předmět ve škole byl pro ni důležitý, od řečtiny až po astronomii. Toužila být vzdělaná jako muži. Těm se v této oblasti nic neupíralo. Ženy byly naopak často omezovány zkostnatělými předsudky.
V patnácti letech jí povolili spolubydlící Elizu Raine. Byla to nemanželská dcera anglického chirurga, jejíž maminka byla Indka. Shodou okolností ji také přitahovaly dívky. Románek tak mohl začít. Dokonce si pro své intimní dovádění vymyslely tajné heslo "felix", což v překladu znamená šťastný. Anne však šla ještě dále. Když dopodrobna zapisovala, co v daný den prováděly, použila důmyslnou kombinaci řečtiny a latiny, kterou ještě vyšperkovala o různé symboly. Byla si jistá, že to nikdo nerozluští. A prozatím měla pravdu.
Přátelství s výhodami se ale začalo pomalu měnit v lásku. Elize ní byla přímo poblázněná. Navíc měla prostředky k tomu, aby s ní mohla v budoucnu žít. Ač byla nemanželské dítě, otec ji zajistil. Obě tak mohly spolu bydlet, neboť by se dokázaly samy o sebe postarat. Anne to nejdříve strašně lákalo, pak si ale řekla, že by se tím připravila o možnost poznat jiné ženy. Nabídku na společný život tak odmítla, což Elize neunesla. Se zlmeným srdcem skončila v blázinci.
Nyní bez závazků mohla začit lovit na večírcích svých dobrých přátel. Vždy ale šlo jen o požitek na jednu noc. Pak se ale na scéně objevila Mariana Belcombe. Do této dcery lékaře se Anne bezhlavě zamilovala. Cit byl vzájemný. I když to bylo v té době nemožné, Anne chtěla, aby se Mariana stala její manželkou. Stále dokola přemýšlela nad tím, proč ženy nemají stejná práva jako muži.
Kruté vystřízlivění
Karma je zdarma. Teď byla v pozici Elizy Anne. Mariana totiž nehodlala žít ve skandálu. Jednoho dne tak Anne oznámila, že se bude vdávat za bohatého vdovce. A to nebylo vše. Jakožto její "nejlepší přítelkyně" ji měla doprovodit na líbánkách. Vše tak sledovala z první řady. To byla poslední kapka. Její srdce bylo na kusy. Všechno jí to pak spočítala v deníku. Jakmile se z toho vypsala, začala svádět další ženy, ale ne ledajaké.Vyspala se s Marianinou sestrou.
Ale jak se říká, stará láska nerezaví. Když se tyto dvě bývalé milenky sešly znovu po roce, opět se mezi nimi rozhořela stará vášeň. Tentokrát ale Anne pokračovala i v seznamováni s jinými ženami. Ostatně Mariana nebyla jako vdaná žena vždy k mání. Mariana to ale těžce nesla. Žárlila a vyžadovala po ní věrnost. Chtěla, aby se považovala za "vdanou". Poslechla ji. Vždyť na tato slova čekala celou věčnost.
A tato slova jí také vnukla nepříliš dobrý nápad. Rozhodla se, že na příští schůzce jí půjde naproti. Celou věčnost se brodila vřesovišti, až konečně zahlédla Marianin kočár. Jel pomalu, takže mohla do něho vklouznout. Chtěla svou milou překvapit, jenomže tam seděli i její bratr a sestra. Mariana tak Anne zasypala výčitkami a urážkami. Co si o tom budou myslet? A proč se pohybuje ve společnosti ženy, která vypadá jako muž? To se Anne velice dotklo. Tuto ránu již nešlo zacelit.
V roce 1824 se tak vydala do Paříže, kde se snažila zapomenout na nevydařený vztah. Cestování ji zaujalo natolik, že se dalších 15 let ani nepodívala domů. Cestovala všude možně, i do míst, kde se ženy bály vstoupit. Zdědila peníze po rodičích, takže se o nic nemusela starat. Po několika dalších nevydařených vztazích se rozhodla přestat utrácet a vrátit se domů, kde se jala renovovat rodinné sídlo.
Žena jejích snů
S renovací sídla a vytvoření domova přišla zase ona stará, původní touha, najít spřízněnou duši pro život. Měla štěstí. Bohatá dědička Ann Walker se zdála být ženou jejích snů. Byla sice tichá, ale přesto si měly o čem povídat. A její majetek byl rozhodně přidanou hodnotou. Mohly by spolu donekonečna zvelebovat sídlo a také cestovat po světě.
Po několika měsících do toho konečně praštila. Řekla Ann, ať se k ní nastěhuje a ať žijí jako manželský pár. Její milenka ale byla na vážkách. Nedávno ztratila snoubence i rodiče. Požádala ji tak, ať jí dá půl roku na rozmyšlenou. Přesně za šest měsíců přišel dopis s prostou větou: "Ještě jsem se nerozhodla." Anne ztratila trpělivost. Odjela do Paříže, kde opět románky zaháněla smutek. Když se ale poté vrátila domů, čekalo ji velké překvapení. Doma ji s otevřenou náručí vítala Ann, která se sní rozhodla žít.
Konečně se jí splnil sen. Konečně mohla za vším udělat tlustou čáru. Ann měla také tu výhodu, že za ní stála celá její rodina. Věděli, že dává přednost ženám. Došlo i na symbolickou svatbu v kostele, kde obě přijaly svátost přijímání. Líbánky prožily ve Francii a Švýcarsku. Po návratu se jim ale začali lidé posmívat. Kvůli jejích způsobu života, i za to, jak se Anne obléká. Vysloužila si dokonce přezdívku "Gentleman Jack". Chmury se však objevily i v jejích manželství. Vše měl spravit výlet do Ruska, kde se chtěla Ann vždy podívat. S příchodem kruté zimy ale zatoužila po domově. Anne to ale odmítla, přesvědčila ji, ať pokračují na teplejší Kavkaz.
Tam ale Anne po šesti týdnech onemocněla a zemřela. Kousnutí hmyzem vyvolalo smrtelnou horečku. Po pohřbu se bohatá dědička zhroutila. Pro její vlastní bezpečí ji nechali z panství odvézt do psychiatrické léčebny, kde ještě stále živořila Anneina první láska Elize. Později se do domu nastěhoval jeden z Anneiných příbuzných, John Lister, který se svým přítelem Arthurem Burrelem rozluštil její zašifrované deníky. Když zjistili jejich obsah, trval Burrel na tom, ať se všechny spálí. John je ale naštěstí schoval. Znovu byly objeveny až po sto letech.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Anne Lister
Factinate.com: Defiant Facts About Anne Lister, Gentleman Jack