Když Barbora potkala na dovolené v Chorvatsku pohledného Ivicu, rychle mu podlehla. Z prázdninového románku se záhy stalo něco víc. A začala se řešit svatba...
Nevím, co to do mě vjelo. Ještě nikdy jsem se nezamilovala tak, že bych byla slepá a hluchá. Všichni mi říkali, že to nemám dělat, ale já si Ivicu (30) stejně chtěla vzít...
Na dovolené jsem potkala úžasného muže
Už od střední školy máme s holkami tradici, že v létě vždy vyrazíme na týden k moři. Platí vlastně jenom jedno pravidlo - co se na dovolené stane, to tam zůstane. Za ta léta jsme byly v Řecku, Itálii nebo na Mallorce. Vždy to byl úžasný týden a já mám spoustu báječných vzpomínek.
A letos to vypadalo stejně. Vybrali jsme si hezké malé městečko v Chorvatsku a vyrazily vlakem. Trvá to sice déle, ale společnost nám dělalo několik lahví prosecca, takže noc ubíhala v dobré náladě. Jen jsme toho moc nenaspaly a když jsme ráno vystoupily z vlaku, trochu se nám motaly nejen hlavy, ale také nohy.
Lenka (25) zavolala do penzionu, kde jsme měly ubytování, že jsme sice na místě, ale nevíme, co dál. Pletl se jí jazyk a já slyšela, že paní z penzionu se na tom dobře baví. Za chvíli u nás zastavilo auto a z něj vyskočil jakýsi chlápek, který se představil jako Ivica. Prý je bratranec majitelky penzionu a přišel nás odvézt. Pomohl nám s kufry a s nastupováním. Vypadalo to, že se také dobře baví a já si nemohla nevšimnout jiskřičky v jeho očích. A také opálenou tvář a svalnaté ruce...
Zamilovala jsem se do Chorvata
Po příchodu do penzionu jsme všechny zapadly do pokojů a dospávaly noc. Vzbudila jsem se kolem druhé odpoledne s tím, že mám hrozný hlad. Dala jsem si sprchu. A protože Lenka, která se mnou bydlela na pokoji, nejevila známky života, nechtěla jsem ji budit. Psala jsem ostatním holkám, ale ty zřejmě také ještě spaly.
A tak jsem vyrazila na jídlo sama. V recepci jsem potkala paní majitelku a omluvila se za náš příchod. Ale ta jen mávla rukou a řekla, že máme žít a ne se trápit takovými věcmi. Pak jsem od ní chtěla poradit nějaké bistro, kde bych mohla snít něco malého. Na někoho zavolala a objevil se chlap, který nás ráno vezl. Byl samý úsměv a řekl mi, že zrovna nemá co dělat. Doprovodil mě k malé plážové restauraci, kde prý dělají nejlepší ryby v okolí. Znal se s majitelem a pověděl mu, ať se o mě dobře postará. Když se vracel do penzionu, pozorovala jsem jeho mužnou figuru a říkala jsem si, že to možná nebude tak špatná dovolená.
Ivica měl pravdu, lepší rybu jsem snad ještě nejedla. Pak jsem tam seděla a koukala na moře. Když se začaly ozývat kamarádky, vrátila jsem se za nimi. Cestou jsem potkala Ivicu a poděkovala mu za tip. Usmál se a řekl, že pokud budu chtít poradit místo, kde podávají skvělé večeře, rád mě tam zavede. Brala jsem to jako pozvání na rande a souhlasila. Když jsem to vykládala holkám, smály se a říkaly, že se culím jako zamilovaná puberťačka...
Máma mi otevřela oči
Večeře s Ivicou byla fantastická. Všichni ho znali a přátelsky zdravili, kuchař nám přinesl ukázat ryby a vykládal, která je dobrá a proč. Cítila jsem se jako ve filmu. A pak jsme spolu prožili vášnivou noc. Ráno mi Ivica vyznal lásku a řekl, že si mě chce vzít. Místo toho, aby se mi v hlavě rozeznělo nějaké varování, já souhlasila. On šel zařídit papíry, prý to jde s nějakou výjimkou už za pár dní, já vyrazila oznámit tu skvělou novinu kámoškám.
Koukaly na mě jako sůvy z nudlí. "To jako fakt? Chceš si vzít prvního borce, co ti na pláži zaplatí véču a vyspí se s tebou? Vždyť ti není šestnáct," řekla Lenka. Ale já se naštvala a šla pryč. Zbytek týdne jsem si užívala s Ivicou a ignorovala zprávy a telefonáty od kamarádek. Přestěhovala jsem se k němu, abych měla klid.
Jenže pak mi začali volat i naši a vyptávali se, jestli je pravda, co se doslechli. Máma brečela do telefonu a ptala se, jak to teď bude. Jestli se stěhuji do Chorvatska a tak podobně. Tehdy mi došlo, že vlastně nemám plán, vůbec nevím, co budu dělat. Doma mám přátele a práci, v Chorvatsku jenom Ivicu. Začala jsem zmatkovat a chvíli jsem se nemohla nadechnout. Pak jsem se rozbrečela a řekla Ivicovi, že to nepůjde. Poslední dva dny v Chorvatsku jsem strávila na pokoji a pro změnu nepřijímala hovory od mého skoromanžela. Holky tiše chodily kolem, soustrastně na mě koukaly a nosily mi jídlo. A já se zatím snažila vyrovnat s nejhorším nápadem svého života...
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.