Beáta už od základní školy ví, že se jí líbí starší ženy. Spolužačkám proto mohla směle radit s kluky, aniž by hrozilo, že by jim objekt jejich touhy přebrala. Pak jí ale do života vstoupila nevlastní teta a obrátila ho vzhůru nohama.
Jak tak vzpomínám, líbily se mi ženy odmalinka. Už coby pětiletá jsem kupříkladu obdivovala krásné dobře ustrojené dámy z televizních seriálů. Zatímco vrstevnice sledovaly animované příběhy nebo pohádky o princích a princeznách, já dávala přednos tzv. „mýdlovým operám“ - seriálům pro dospělé. Ne, že bych snad z nich měla rozum, ale mnohé dámy, které v nich účinkovaly, mě svou krásou a osobitostí dostávaly do kolen, i když jsem tehdy ještě netušila proč.
Místo spolužáků mě zajímaly zralé ženy
Přišla puberta, a zatímco holky snívaly o spolužácích, já měla oči jinde. Postupně mi totiž docházelo, kým jsem. Přiznat si, že mé srdce je „na holky“, nebylo v naší generaci naštěstí už nijak složité. Nebyla jsem jediná, ač svého typu ano. Například v devítce chodily do vedlejší třídy hned dvě lesbičky a na obou šla jejich orientace dobře rozpoznat.
Jana působila už od pohledu trochu drsněji a Zuzka, která okatě vyznávala klučičí módní styl, hrála dokonce závodně hokej. Oběma se přitom líbily krásné mladé holky - většinou spolužačky. Jenže já měla zájmy jinde. I v pubertě mě nejvíce ze všeho vábily stále všechny ty fiktivní seriálové podnikatelky, movité manželky a přísné matinky. Zkrátka starší ženy. Vztah se stejně starou holkou jsem si do budoucna představit nedovedla.
Matka si našla partnera, já jeho sestru
A aby potíží nebylo málo, rozvedená máma si mezitím našla přítele. Upřímně, Honzu jsem nikdy moc nemusela, protože mi od prvního pohledu přišel jako chlap, co vyřeší celý svět řečmi nad půllitrem piva. Jenže když jsem jednoho dne poznala i jeho diametrálně odlišnou starší sestru Olgu, nemohla jsem z ní zpustit oči.
Krásná, svobodná padesátiletá žena se třemi vysokoškolskými tituly, ředitelka malé umělecké galerie a navrch dáma každým coulem mě doslova učarovala. Nemohla jsem spát, nemohla jsem nic, aniž bych na ni nemyslela. Okouzlila mě tak moc, až jsem brzy pocítila problém. Bylo mi osmnáct a poprvé jsem se zamilovala. Láska „jako trám“. Bohužel však do ženy o třicet let starší, a navrch ještě nevlastní tety, protože máma se mezitím rozhodla pojmout Honzu za manžela.
Bojím se tetě říct, co k ní cítím
S „tetou“ Olgou si dodnes velmi rozumíme a myslím, že mě má raději než švagrovou. Jenže žádný „happy end“ se nekoná. Ze strachu, abych o její milou společnost z „velkého světa“ nepřišla, raději o ledasčem mlčím. Například o tom, že dávám přednost ženám, nebo dokonce o své křehké lásce vůči ní.
Navíc mám v poslední době divné tušení, protože až příliš často hovoří o jakémsi Karlovi. Prý jde o dávného kamaráda z mládí, ale můj dojem hovoří jinak. Že by žárlivost? Anebo si vše nalhávám a Olga může být na ženy? Nejraději bych o její přízeň zabojovala otevřeně, ale upřímně řečeno, nevím, jak by to dopadlo. Vysmála by se mi? Zošklivila bych se jí? A pokud ne, mohla bych vůbec někdy mít nárok na milenecký vztah s nevlastní tetou?! Kdo ví…