Bedřich (44): Dlouhé roky jsem nemohl zapomenout na svou bývalou přítelkyni. Pak jsem ji potkal a přestal žít v bludu

Johana (41) byla moje velká láska a já na ni deset let vzpomínal jako na osudovou ženu mého života. Žádná nebyla tak výjimečná. Nakonec jsem se šťastně oženil a svoji femme fatale potkal náhodou na ulici. Byla z ní uječená zlá semetrika, se kterou bych to tedy rozhodně nevyhrál

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (72): Stará láska nerezaví, ale rovnou kvete. Zažila jsem to na vlastní kůži

Byla to ta pravá?

Na Johanu jsem myslel skoro deset let. Byla to moje první velká láska plná hádek i vášně a já na ni zkrátka nemohl zapomenout. Johana byla krásná holka, co chtěla od života všechno. Někdy jsem měl pocit, že jí nestačím a i to byl důvod k našemu rozchodu. Byl jsem to sice já, kdo vztah ukončil, ale paradoxně mi pak zůstala v srdci.

Neviděl jsem ji celých deset let, jen jsem se občas od někoho dozvěděl, co je nového. Johana cestovala po světě, studovala a dokonce se stihla vdát i rozvést. I na tu dálku jsem cítil její potřebu „vytřískat“ ze života to nejlepší. Srovnával jsem ji se všemi svými dalšími partnerkami. Musím upřímně říct, že na Johanu žádná zcela nestačila.

Dlouho jsem se trápil tím, že jsem asi udělal chybu, když jsem se s Johanou rozešel. Ale těžko říct, jestli bych s ní držel krok. Nezbývalo mi, než na ni s nostalgií vzpomínat a nechat to být. Seznámil jsem se se svou budoucí ženou, která mě také oslnila a konečně jsem se opět zamiloval. Ani tak jsem však Johanu ze svého srdce nevymazal.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (43): Moje femme fatale mi ničí život. Už jsem kvůli ní zvoral jeden vážný vztah, teď mám v ohrožení manželství

Pak přišlo osudové setkání

Už nesčetněkrát mě napadlo, jaké by to asi bylo, kdybychom se s Johanou potkali. Nemyslel jsem hned na nevěru. Zkrátka mě zajímalo, jestli je mezi námi stále nějaká jiskra. Po dlouhé době k takovému setkání nakonec opravdu došlo a proběhlo jinak, než jsem si představoval.

Pospíchal jsem do banky, auto mi stálo „na zákazu“. Na ulici jsem málem vrazil do ženské, co zacláněla s kočárkem a dvěma dětmi přímo před vchodem do banky. Chtěl jsem ji nějak obejít, něco jí slušně říct. Jenže jsem přes její řev nebyl slyšet. Zrovna kárala svoje děti a z jejích slov se mi ježily chlupy.

„Co jsem ti řekla o tom prstu v nose? Začni se chovat slušně, nebo ti jednu vrazím. A ty neřvi, nebo taky jednu dostaneš. Že já vás všechny strčím někam do děcáku a bude klid!“ řvala ta neurotická ženská a v tom se naše pohledy setkaly. Byla to Johana! Úplně jsem se vyděsil!

Mohlo by Vás zajímat:

Mirek (33): Bývalá přítelkyně se ke mně chce vrátit. Já se ale obávám, že jí nedokážu odpustit

To bych tedy dopadl

Její nazlobený výraz mě úplně vykolejil. A ty strašné řeči, to snad ani nemohla být ona. Poznal jsem, že se zastyděla a hned se znovu naježila.

„No tak ještě narazím na tebe a den už nemůže být horší,“ vyjela napůl z legrace, ale já jsem nevěděl, jestli se sluší vtipkovat.

„Vypadáš skvěle,“ hlesl jsem a asi nedokázal smazat z obličeje svůj šokovaný výraz. Už ani nevím, jak jsme se rozloučili, ale byl jsem rád, že tu ženskou nikdy neuvidím. S takovou semetrikou bych si tedy naběhl! Člověk se někdy upíná ke vzpomínkám, ale realita je už někde jinde.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vítek (42): Bývalá přítelkyně se zachovala opravdu hrozně. Přesto si myslí, že má u mě šanci