Bernard je svobodný muž lehce po třicítce. Aktivně se snaží hledat ženu, se kterou by časem založil rodinu. Jenže má pocit, že všechny ženy, které stojí za to, jsou zadané. A poslední známost Bernarda doslova odradila od dalších pokusů.
Asi jsem svůj život žil velmi jednostranně. Vystudoval jsem vysokou školu a celý život jsem se pohyboval v mužském kolektivu. Ať už při studiu, později v zaměstnání a hlavně od dětství při sportu.
V mládí jsem se o ženy moc nezajímal
Dnes vidím, že by měl žít člověk tak, aby jeho život byl v jakési rovnováze. A já byl zamrzlý. Jen jsem sportoval a studoval. Ženy mě nezajímaly. A když už jsem se o něco v mládí pokusil, dopadlo to blbě. Samozřejmě jsem pár holek během studia měl, ale to byly kamarádky s výhodami. Oba jsme od začátku věděli, že to je jen povyražení nebo zahnání nudy. Většinou to byly spolužačky, které bydlely na druhé straně republiky, a tak bylo jasné, že s koncem studia skončí i naše kamarádství.
V zaměstnání jsem to na začátku vedl podobně. Vlastně jsem jiný druh vztahu nepoznal, a tak jsem neuměl navázat nic plnohodnotného. Asi po půl roce jsem se začal vídat s kolegyní Romanou. Myslím, že mezi námi vznikal hezký vztah, ale bohužel to nedopadlo. Romana si svůj kariérní postup asi odmítla vydobýt tvrdou prací a vzala to zkratkou přes postel. Dnes je kupodivu šťastně vdaná za svého šéfa a já jsem rád, že pracovala na jiném oddělení. To byla zkušenost, kdy jsem se zapřísáhl, že už nikdy více nebudu hledat partnerky v zaměstnání.
Nadšení z nového vztahu mi vlilo elán do žil
A pak jsem potkal Alenu. Nádhernou ženu v mém věku. Noblesní. Pečlivě upravenou. Všiml jsem si, že když jsme spolu procházeli restaurací, skoro všichni muži se na Alenu podívali. A já byl nesmírně pyšný, že jsem po jejím boku. Že je to moje partnerka. Alena měla dlouhé světlé vlasy a rudé nehty. Nebyl jsem si jistý, zda nejsem mimo její ligu. Zda jí budu stačit. V mých očích byla Alena dokonalá bohyně.
Scházeli jsme se v restauracích, chodili do kina či divadla. Pokaždé to Aleně velice slušelo a byla celkově výrazná. Jak oblečením, způsobem líčení, tak i chůzí. Pohybovala se ladně na vysokých podpatcích. Měl jsem na Alenu neskutečnou chuť, ale nechtěl jsem vypadat jako trapný loudil. Hrál jsem hru na chlapíka, který je nad věcí. A asi to zabíralo. Alena mi psala zprávy a dokonce to byla ona, kdo navrhnul další setkání. Viděli jsme se asi osmkrát, když jsme se cestou taxíkem k Alenině bytu líbali tak vášnivě, že jsem se už nedokázal ovládnout.
Po pár minutách jsem věděl, že je zle
Z taxíku jsem vylezl spolu s Alenou a poslal ho pryč. Následovalo další dlouhé líbání před domem, kde jsem už zajel rukou pod Alenin kabát. "Pozvala bych tě, ale nemám uklizeno," vymlouvala se Alena na mé naléhání, že půjdu k ní domů. Vtipkoval jsem, že větší bordel, než já na koleji v dobách studia, mít doma nebude. A tak mě k sobě domů pozvala. Dalo mi hodně práce tvářit se, že je její byt v pohodě. Doslova všude po zemi se válelo oblečení a chuchvalce prachu.
Tak špinavé toalety nejsou ani na hlavním nádraží a povlečení Alena nepřevlékla určitě rok. Bylo samá skvrna od jídla. V kuchyni přetékal odpadkový koš a zapáchal po celém bytě. Dělal jsem, že je vše v pohodě a nechal jsem se unést svou touhou po Aleně. Jenže mi neskutečně vadil zápach linoucí se z kuchyně. Zkrátka mé vzrušení opadlo a nebyl jsem schopný v milostném aktu pokračovat. Takový bordel jsem v životě neviděl. Omluvil jsem se a zmizel domů. Alena se mně doslova zhnusila. Kdyby mi to někdo vyprávěl, nevěřil bych. Už kdysi moje babička říkala, že nejhorší jsou lidi typu "navrch huj a vespod fuj". To byla přesně Alena. Bohužel.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.