Bílé peklo na polských Mazurách: Bouře o síle hurikánu připravila o život 12 lidí. Mohla za to absence systému včasného varování

Psal se 21. srpen roku 2007 a na Mazurách se strhla bílá bouře (z čistě vědeckého hlediska je tato formulace nesprávná - meteorologové hovoří spíše o silné multicele, která je tvořená dvěma a více bouřkovými buňkami, cumulonimby).Odkud se vzal tento destruktivní živel? Jeho původ​ bychom měli hledat jižněji - v Bieszczadách. Právě tam se vytvořil bouřkový mrak, jenž se poté přesunul na sever a cestou minul Roztocze Polesie Lubelskie. Na Mazury dorazil po patnácté hodině.

Mohlo by Vás zajímat:

Ďábelská bouře: Za počasí připomínající soudný den mohl vzácný jev, vyskytl se i v Česku

Pětiminutový hurikán

Vítr dosahoval rychlosti přibližně 130 km/h​, což je již klasifikováno jako atlantický hurikán I. kategorie na Saffirově-Simpsonově stupnici. Spousta lodí, plachetnic i kajaků se v tu chvíli na jezeře převrhla. Vlny měly náhle až tři metry. Celkově mělo být poškozeno až šedesát plavidel, patnáct z nich se potopilo. Aby je bylo možné později najít, musel se zapojit vrtulník i dvě letadla. A samozřejmě sonar.

To ale nebyla největší tragédie onoho osudného dne. Po uklidnění počasí bylo z vody vytaženo 70 (dle jiných zdrojů to bylo až 85) lidí. Zvláštní je, že nikdo z nich neměl na sobě záchrannou vestu. Evidentně si ji neměli čas obléci. Celá bouře s větrem o síle hurikánu a vydatnými srážkami trvala jen několik minut. Pak se mrak posunul dále k Gdaňskému zálivu.

Mohlo by Vás zajímat:

Zkáza na Jižní Moravě: V roce 2021 se několika obcemi prohnalo nejsilnější tornádo v naší novodobé historii

Den lidských tragédií

Dostupné publikace jsou plné dramatických svědectví o lidech, kteří se ocitli na člunech v rozbouřených vodách. "Nádech... mávnutí... výdech... mávnutí. Sloupce vody jsou nebývale vysoké. Jednou jsme pod vodou, za chvíli zase nad hladinou. Kroupy mi dopadají na holá záda a teplota vody rychle klesá. Kolem není nic vidět, jako byste všude rozlili mléko. Všude je bílo. Máme strach a slzy v očích. Držíme se zuby nehty lodi, která postupně klesá ke dnu. Budeme muset začít plavat, jinak se utopíme," popsal své zážitky jeden z přeživších.

Bohužel ne všichni katastrofu přežili. Ten den zemřelo dvanáct lidí. Poslední obětí byla studentka Irmina."Nebe zčernalo a byla tma jako v noci. Neměly kam utéct, mohly jen s hrůzou sledovat, jak si mocný živel vybírá svou daň. Vichr rozlouskl jejich loď jako skořápku ořechu. Osmnáctiletá Irmina a šest jejích kamarádek započaly dramatický boj o holé životy," píše se v dalším svědectví. Přestože se ji záchranářům podařilo vytáhnout na břeh živou, záhy upadla do kómatu. Už nikdy nenabyla vědomí. Zemřela o měsíc později.

Mohlo by Vás zajímat:

Ničivé tornádo v Praze: Podle kronikáře Kosmase se k Vyšehradu přiblížil sám Satan

Kdo za to mohl?

Mohlo být zachráněno více lidí? Určitě ano, pokud by existovaly systémy včasného varování před katastrofami. Ty byly však instalovány až poté a stály pět milionů zlotých. Mimo jiné se postavilo 17 stožárů vysokých 25 metrů, jenž v okruhu osmi kilometrů vyzařují žluté světlo. Pokud je počasí normální, děje se tak čtyřicetkrát za minutu. Když dojde k ohrožení, zvýší se frekvence na 90 záblesků za minutu.

Stále je ale tady otázka, kdo za to mohl, že lidé nebyli alespoň částečně varováni. Ústav meteorologie a vodního hospodářství v Bělostoku neměl tenkrát k dispozici žádná data z radaru. Jeho kabely totiž poškodili zloději. Největší vina tak padá na orgány veřejné správy a jejich liknavost v instalování bezpečnostních systémů. Zda bude ale někdy někdo zpětně potrestán, je spíše řečnická otázka...

Mohlo by Vás zajímat:

Podivné zemětřesení: Ze země sršely blesky a lidé mizeli v obrovských trhlinách