Blanka (42): Těsně před Štědrým dnem nám někdo za oknem ukradl cukroví. Byla jsem zoufalá, ale pak se stal zázrak

Celý prosinec jsem pekla cukroví a měla radost, že je všechno hotové. Deset druhů, dvacet plechů – prostě klasika. Byla jsem na sebe pyšná a těšila se, až si na něm pochutná celá rodina. Jako vždy jsem některé krabice dala za okno, aby se cukroví pěkně uleželo.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (44): Letos mě Vánoce úplně míjí. Neměla jsem energii na pečení cukroví a asi se vykašlu i na velký úklid

Za oknem najednou nebylo

Jenže ráno jsem chtěla vyvětrat a při pohledu z okna jsem myslela, že špatně vidím. Místo krabic jsem našla jen prázdné místo. „To snad není pravda!“ vykřikla jsem a rozhlédla se kolem. V domnění, že třeba krabice spadly na zem. Nikde nic. Prostě zmizelo.

„Kdo by kradl cukroví?“ ptala jsem se zoufale manžela. Ale ten jen krčil rameny. Vždyť ze země tam nikdo nemůže dosáhnout. Musel by si vzít nějaký žebřík... Nejspíš jsem tedy nějakému zloději, možná bezdomovci, udělala moc hezké Vánoce. Jenže ty mé se najednou zhroutily jako domeček z karet. Bylo 22. prosince. Tudíž bylo jasné, že i kdybych byla super žena, nestihnu napéct nové.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (43): Můj manžel tajně snědl všechno vánoční cukroví. Strašně mě tím naštval, už nestíhám napéct další

Byla jsem úplně zoufalá

Bylo mi to tak líto. Tolik práce, času a úsilí. Celá jsem se u stolu sesypala. „Tohle prostě nezvládnu. Budou to nejhorší Vánoce,“ opakovala jsem. Můj syn mě povzbudil: „Mami, to nevadí. Užijeme si to hezky i bez cukroví. Jsou přeci důležitější věci.“ Úplně mě to dojalo. Ale stejně se mnou vztek pořádně cloumal.

A postěžovala jsem si i na sociálních sítích: „Kamarádi, jsem zoufalá. Někdo mi za oknem ukradl cukroví! Vánoce jsou v háji.“ Nečekala jsem nic, ale během pár minut mi začaly chodit zprávy.

„Blani, nezoufej, ráda se s tebou podělím!“ napsala kolegyně. „Mám krabici navíc, můžu ti ji věnovat,“ vzkázala mi jiná. A jedna kamarádka rovnou volala: „Za hodinu jsem u tebe.“

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (36): Tchyně peče vánoční cukroví, které se nedá jíst. Tchánovi nosím tajně to moje, aby si pochutnal

Stal se vánoční zázrak

Z úplného zoufalství jsem byla na vrcholu dojetí. Stal se totiž vánoční zázrak. Večer jsem měla stůl plný nejrůznějšího cukroví. Přijela snad desítka lidí, přivezli linecké, vanilkové rohlíčky, medvědí tlapky. A já se štěstím rozplakala.

„Tohle jsem vážně nečekala,“ přiznala jsem dojatě, když jsem otevírala dveře další kamarádce.

Bylo to tak úžasné. S několika kamarády jsme poseděli u čaje nebo svařáku a skvěle pokecali. Když by nebylo téhle nepříjemné kauzy, nejspíš bychom se v tom vánočním shonu ani nestihli vidět. Tohle nás ale spojilo. Jejich solidarita mě opravdu dostala. Díky úžasným lidem jsem nakonec prožila jedny z nejhezčích Vánoc. A vlastně bych si to každý rok klidně zopakovala. Samozřejmě ne tu krádež, ale ty báječná setkání. Ale letos už cukroví raději za okno nedám. Co kdyby se pachatel náhodou vrátil na místo činu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (45): Snědl jsem všechno vánoční cukroví, co manželka napekla a schovala do spíže. Děsím se dne, kdy na to přijde