Božena (56): Moje snacha je biožena. Pořád mě poučuje a hlídá, co můžou u mě vnoučata jíst

Mám dvě vnoučátka a samozřejmě je pohodlné je sem tam ke mně odložit. Mám je moc ráda a ráda se jim věnuji, ale moje snacha mi to vždycky zkomplikuje svými příkazy a zákazy – jako bych nevěděla, co je pro děti dobré a co ne.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (33): Dovolená s dětmi mojí kamarádky skončila fiaskem. Chovají se jako zvířata a jedí jen bio

Chleba s hořčicí, to byla mňamka!

Vyrůstala jsem ještě v době komunismu a byla zvyklá jíst všechno, co bylo na stole. Nebo v ledničce. Běžně jsme mívali k večeři uzené maso se zelím, škvarkové placky a moje maminka dokonce smažila koblihy. Jaká to byla dobrota! Když byl hlad, stačil chleba s máslem a hořčicí nebo suchý rohlík, jindy bílý jogurt s marmeládou, kterou máma vyráběla z ovoce na zahradě. V létě jsme měli dostatek rajských a okurek, pěstování se věnoval zase můj tatínek. Pili jsme vodu z vodovodu a nikdo z nás nebyl alergik a nemusel si hlídat sto padesát alergenů jako dnešní generace.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (52): Ráda si dopřeji kvalitní jídlo, kosmetiku a oblečení. Manžel ale vůbec neví, kolik jsem schopna utratit

Moje mrkev není dost dobrá

Dodnes se považuji v jídle za skromnou, byla jsem tak vychovaná. Dnes lidé nevědí, co si dát takzvaně do huby! A vrcholem jsou biomatky! Bohužel moje snacha mezi ně patří. Už když se narodil Matýsek, poté, co přestala kojit, dostával kozí mléko – nevím, asi je lepší. Když došlo na kravské, příkaz byl: „Jedině bio, jiné nekupuj!“ Kaše, později brambory, mrkev nebo kuře, vše bio! Když jsem oponovala: „Mám přece mrkvičku na zahrádce,“ nebylo to nic platné, protože jistě byla moje mrkev znehodnocená kočkami, červy nebo bůhvíčím jiným.

Matýsek povyrostl a přibyla k němu Madlenka. Vše bylo jako přes kopírák – navíc jsem zjistila, že Mates skoro nic nejí, protože k tomu není veden. Do pusy dal jen müsli, těstoviny, kuřecí či krůtí biomaso, zeleninu naprosto odmítal a vrchol všeho bylo že byl před každým jídlem tázán: „Co by sis dal (k snídani, obědu, večeři…)?“ Já bych ho hnala! 😊

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (65): Nechci být jen hlídací babička, ale snacha to nerespektuje. Vyhrožuje mi, že vnoučata už neuvidím

U mě mají ráj

Jak se dá předpokládat, jako žena vychovaná ne v úplném blahobytu bych ráda vedla ke skromnosti v jídle i svoje vnoučata. Takže teď, když jsou už větší a mám je u sebe, dávám důraz na pestrost stravy a taky na to, že se nic, ale opravdu nic nevyhazuje. Ovšem při jejich příjezdu dostávám od biomatky příkaz: „Vše musí být bio, tady jsem ti udělal seznam toho, co děti smí a co ne,“ a následuje dodatek, že se stejně od nich všechno dozví. Tak ať! Nebudu je učit lhát, ale kousek čokolády jim dopřeju – za to, že sní špenát nebo rajské.

Věřili byste tomu, že zelenina a ovoce jsou jejich nepřátelé? Zeleninu nechtějí vůbec a z ovoce pozřou jen banány a meloun. A právě to mě vedlo k tomu, abych jim předvedla jabloně, hrušně a moje rybízové keře. „Babičko, to je tak dobré!“ Jasně, že je, když si můžete jablíčko utrhnout sami!

Letošní léto jsme se měli s Matýskem a Madlenkou krásně. Díky mně okusily škvarkové placky (i když jako od mojí maminky nebyly), nudle s mákem a zjistily, jak může být letní jablíčko šťavnaté. Od jejich maminky jsem se vděku nedočkala, ale doufám, že chápe, že ve školní jídelně žádné bio nebude, že by děti měly jíst všechno bez řečí a že kousek čokolády za odměnu žádnou škodu neudělá.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tamara (50): Když jsem poznala nového přítele mé dcery, byl to šok. Hráli jsme si spolu jako děti