Brazilská velvyslankyně v Česku o drsném světě diplomacie: Kvůli dětem jsem musela udělat důležité rozhodnutí

Být ženou ve světě, který ovládají muži, není nikdy snadné. Zvlášť jedná-li se o vrcholovou politiku. Do ní se vzdor všem nástrahám podařilo proniknout i brazilské velvyslankyni v České republice Sônie Regině Guimarães Gomes, která během své bohaté kariéry působila například v Paraguyi, Itálii nebo Spojených státech.

„Nebylo to vůbec jednoduché a pořád není. Je to, jako byste žili víc životů během jednoho jediného. A nakonec je to trochu smutné,“ rozpovídala se v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou. „Vždy, když něco opouštíte, si připadáte, že ztrácíte své kořeny a na novém místě musíte začít znovu,“ zdůrazňuje energická žena, která se vzdor náročnému povolání dvakrát vdala a stala maminkou dvou dětí.

Mohlo by Vás zajímat:

Univerzální recept, jak skloubit mateřství a práci: Je to velký punk, kdo se mu umí přizpůsobit, ten vyhrává, říká novinářka Šárka Seydler Kabátová

Jak se Sônia Guimarães dostala ke kariéře diplomatky

Proč jste zvolila kariéru v diplomacii? Byl to váš sen?
Je to docela vtipný příběh, zrovna včera jsem ho někde zmiňovala. Rozhodně to nebyl můj sen. Chtěla jsem být bioložkou, takže jsem se na to systematicky připravovala a pamatuju si, jak jsme na gymnáziu byli v laboratoři a já měla za úkol udělat pokus na myši. A to se mi vůbec nelíbilo, úplně jsem zuřila a šla to probrat s učitelem. Řekla jsem mu, že to nejde, že je to týrání, dělat něco takového malé bytosti. A ten učitel se mě tehdy zeptal, čemu bych se jednou chtěla věnovat. Já odpověděla, že chci být bioložkou, a on na to, ať se připravím, že budu dělat i horší věci. A tak jsem tenhle plán pohřbila.

Takže jste změnila názor.
Změnila a položila si otázku, co tedy budu dělat. Začala jsem se rozhlížet a ptát se sama sebe, co bych chtěla studovat, co mě zajímá. V té době se zrovna otevíral nový obor na univerzitě v Brazílii, kde jsem žila. Šlo o mezinárodní vztahy, a to se mi zdálo jako dobrý krok. A byl. Studium mě tak bavilo, že mi bylo líto, když jsem skončila. Pak jsem se poohlížela po práci, a tak nějak mi přišlo, že kariéra v diplomacii bude to pravé.

Jaká byla pak vaše kariérní cesta? Vím, že jste začínala v Brazílii, pak jste ale žila v New Yorku, Itálii...
Nejdřív se musela projít tzv. diplomatickou akademií, to trvalo dva roky, až pak jsem mohla začít. Nejdřív v Brazílii a později jsem zamířila do Říma. To bylo úžasné, pořád to město miluju. Poté jsem působila v Paraguayi, což byla výborná zkušenost. Často o tom vtipkuju, že chápu, jak se asi cítí američtí diplomaté. Bylo to totiž v době, kdy Brazílie byla velmi důležitým hráčem. A jak jsem poznala různé vrstvy a třídy v té zemi, bylo to velmi zajímavé. Následně jsem se na čas vrátila do Brazílie a pak přišlo Los Angeles. To bylo také hodně zajímavé, protože tam jsem pracovala pro kulturní sekci, což mě moc bavilo. Spolupracovala jsem třeba na filmových festivalech.

A dál?
Pak jsem se přesunula do Afriky, na Kapverdy, a tam jsem si uvědomila, že mám moc něco změnit. Navázali jsme tam nejrůznější spolupráce, já osobně mám slabost pro kulturu, takže jsme tam založili kulturní centrum. Musím říct, že mě hodně naplňovalo tvořit věci z ničeho a pak vidět, že to funguje. Pořádali jsme tam třeba i lekce samby.

Mohlo by Vás zajímat:

Nejslavnější české DJky: Skloubit noční život a mateřství je boj, kariéra vám ale rodinu nenahradí

Brazilská velvyslankyně o svých dvou manželstvích

To zní velmi zajímavě, ale jaké dopady měla vaše kariéra na osobní život? To, že jste i stále někde cestovala.
Nebylo to vůbec jednoduché a pořád není. Na to si nikdy nezvyknete. Je to, jako byste žili víc životů během jednoho jediného. A nakonec je to trochu smutné. Vždy, když něco opouštíte, si připadáte, že ztrácíte své kořeny a na novém místě musíte začít znovu. A to je někdy těžké.

Zajímá mě také, jaké to je pro muže mít po boku tak úspěšnou ženu. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Byla jsem dvakrát vdaná.

Tak to není moc.
Můj první manžel byl také diplomat, což bylo komplikované, protože jsme někdy měli tendenci soupeřit. Můj druhý manžel byl hodně vzácný člověk, dokonce se vzdal kariéry, aby mě následoval a byl se mnou. Hodně mě podporoval.

Takže je potřeba hodně tolerance, podpory a aby ten muž byl silný a statečný.
Je to tak.

Je pro úspěšnou ženu obecně složité mít dobré vztahy s muži, dětmi a rodinou vůbec?
Myslím, že to je těžké pro každou ženu. Dnes si myslím, že je to složité i pro muže, protože mladé ženy mají své touhy, plány. Zkrátka když žijete v páru, musíte se s tím nějak vypořádat, být si vědomi toho druhého, respektovat jeho potřeby. Ale tohle řeší asi všichni.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika Arichteva o tom, jak ji změnilo mateřství: Takový strach jsem nikdy dřív nezažila

Sônia Guimarães o skloubení kariéry s mateřstvím

Jste také mámou dvou dětí. Jaké to bylo, když se narodily? To už jste byla v diplomacii. Musela jste to na čas přerušit, nebo to zvládnout všechno dohromady?
Já si dala dva roky pauzu. Bylo to méně, než by děti potřebovaly, ale zase dost na to být pryč z práce. A nebyly to vůbec lehké časy. Buď jsem měla pocit, že nedělám dostatečně svoji práci, nebo že nejsem dost dobrá máma. Nebo obojí. A pořád jsem se snažila to nějak vybalancovat.

A je to vůbec možné najít v tom nějakou rovnováhu a zvládnout obojí, nebo ne?
Někdy jsem stála před volbou a vybrala si děti. Takže jsem se na nějaký čas rozhodla pracovat v Brazílii na pozici, kde se tolik necestuje. Také jsem měla pocit, že je důležité zůstat s dětmi v Brazílii, aby cítily, kdo jsou, kam patří, kde mají kořeny. Vzpomínám si totiž, jak mě u jednoho kolegy z diplomatické rodiny naprosto šokovalo, když vyprávěl, jak se vždycky všude cítil jako cizinec. I v Brazílii.

Takže neměl nikde domov.
Přesně tak. Proto jsem se snažila, aby moje děti cítily, že Brazílie je jejich země, že tam jsou doma.

A že portugalština je jejich jazyk.
Ano, mluví portugalsky i mezi sebou.

Ale pak jste začala znovu cestovat i s dětmi a ony musely měnit školy a přátele. Jaké to pro ně bylo?
Někdy zkrátka musíte dělat rozhodnutí. Když byla dcera malá, tak jsem si říkala, že musí studovat na brazilské škole. Ale pak jsem si uvědomila, že bych jí měla dát na vybranou. Takže nastoupila na mezinárodní školu a jejím hlavním jazykem byla angličtina. Na mezinárodní školu pak chodila i v zahraničí, tudíž to pro ni nebyla až taková změna. Jazyk dané země, ve které jsme zrovna žili, byl vždycky až na druhém místě. A když jsme se vraceli do Brazílie, tak vždycky do stejné školy. Jsem jí pořád nesmírně věčná, moje děti z ní mají přátele dodnes.

Takže pořád tam měly kořeny. Pomáhal vám někdo, když byly děti malé?
Já měla chůvu doslova anděla! A je s naší rodinou stále. Teď pomáhá synovi s mými dvěma vnuky. Když spolu hovoříme, mluvíme o dětech jako o našich. Nikdy jí nepřestanu být vděčná, jak moc mi pomohla. Byla tam pro nás.

Děti jsou teď už dospělé a zpět v Brazílii?
Dcera žije ve Washingtonu, pracuje pro Světovou banku, a syn žije v Brazílii.

Mohlo by Vás zajímat:

Češky v zahraničí: Dana Vítůvová zvolila Švýcarsko, kde i za podprůměrnou práci dostanete manažerský plat

Brazilská velvyslankyně o Česku a Češích

Co jste si pomyslela, když vám přišla nabídka, abyste šla pracovat do Prahy? Je to střední Evropa, rozdílná kultura. Řekla jste si, prosím, kam?
Řekla jsem OK, chci o tom vědět víc. Byla to velmi zajímavá nabídka, začala jsem hodně číst a zjišťovat, co tady můžu dělat. A také jsem zjišťovala, co má moje země a ta vaše společného, co nás spojuje.

Co máme společného?
Miluju historii, tak jsem to začala zkoumat z téhle stránky. Měli jsme v Brazílii prezidenta, jmenoval se Juscelino Kubitschek, a ten byl vnukem českého imigranta. A také poté, co se Brazílie stala nezávislou na Portugalsku, byla královstvím. Takže jsme měli královskou rodinu, ta se sňatkem spojila s další a jedna z princezen pocházela z Rakouska-Uherska.

Tak to máme dost společného!
A když se tahle princezna přestěhovala do Brazílie, vzala si s sebou nějaké lidi ze svého okolí. Třeba českého malíře, českého zahradníka. A víte, že máme v Brazílii 1 000 českých disidentů?

Brazílie je velká země. Co si vymyslíte o Češích obecně, jací jsme ve vašich očích?
Jste moc milí. Ráda mluvím se studenty, co dva měsíce jezdím do Olomouce na setkání s nimi a pokaždé, když se vracím, si říkám, oni by měli víc mluvit. Také cítím, že vám chvíli trvá, než si zvyknete na někoho nového.

Co dalšího prozradila Sônia Regina Guimarães Gomes v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

• Proč se ženy nehrnou do vysoké politiky
• Jak vychází s muži v diplomacii a jaká faux pas se jí přihodila
• Co pochytila z češtiny
• Co je jejím úkolem v Česku
• Jak vypadá její typický den v Praze