Čárový kód slaví padesátiny: Jeho autor ho vymyslel na pláži. Posloužily mu k tomu vědomosti ze skautu

Clyde Dawson si žvýkačky vybral záměrně. Nikdo totiž nevěřil, že i na něco tak malého, jako je balení Wrigley's, lze vytisknout čárový kód. Svět poznal technologii, která se zdála být neomezená.

Mohlo by Vás zajímat:

Tajemství čísla 666: Najdeme ďábla ve jménech diktátorů i v čárových kódech potravin?

Pohádka o tajemném čárovém kódu

Vynálezce čárového kódu, Joe Woodland, řekl, že mu to celé připadá jako pohádka. Inspirace se mu dostavila během pobytu na Miami Beach. Úplně první nákres načrtl do písku. Chtěl vytvořit kód, který by se dal vytisknout na potraviny a naskenovat u pokladen, aby se fronty v supermarketech pohybovaly rychleji. O zefektivnění inventarizace nemluvě.

Součástí Woodlandovy inspirace byla také morseovka, kterou se naučil ve skautu. Nejdříve udělal do písku čtyři tečky, ty pak protáhl do čar a nakonec udělal kolečko (dřívější kódy byly kulaté). Když se k němu později připojil kolega ze školy Bernard Silver, podařilo se jim v roce 1952 získat patent. Původní čtečka ale byla velká jako stůl. A byla k ní potřebná 500 wattová žárovka a osciloskop. Scházel jim minipočítač a velmi jasné světlo, které by černobílý kód přečetlo. Ale i tak předběhli dobu o dvacet let.

Mohlo by Vás zajímat:

Nejbizarnější americké zločiny roku 2022: Žena si v supermarketu chtěla pořídit dítě, nabídla půl milionu dolarů

V hlavní roli laser

Byla to velká událost, na kterou čekala spousta novinářů. Dne 16. července 1960 se měl veřejnosti poprvé představit laser (zkratka Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation). Rozhodně to znělo lépe, než verze Theodora Maimana, jednoho z výzkumných vědců společnosti Hughes Aircraft Company, ten laser pojmenoval jako "atomové radiové světlo, jasnější než střed slunce."

Maiman si představoval jeho využití ve vědě, komunikacích, průmyslu, či lékařství. Kód ve tvaru "volského oka" (bull's eye) sice fungoval, ale nebyl univerzální. Jakákoli nedokonalost v tisku by mohla znemožnit provoz celého systému. A tak se začalo hledat něco, kde by bylo možné zapsat informace o povaze produktu, společnosti, která jej vyrobila a podobně. A co bylo nejdůležitější, měly by ho přečíst všechny druhy skenerů v obchodech s možností přidávat slevy anebo speciální nabídky.

Mohlo by Vás zajímat:

Potomci bohatých: Dědička obchodního impéria Woolworth si platila miliony manžely, Christina Onassis zase kamarády

O čtyři roky později byl čárový kód všude...

K funkčnímu návrhu se dospělo až za čtyři roky. Každý totiž vnesl nějakou námitku. Výrobci kartonu měli strach, že kód muže zkazit jejich výrobek, konzervářům se zase nelíbila povinnost dávat kód na dno plechovek. Čárový kód nakonec dovedl k dokonalosti muž jménem George Laurel, který pracoval ve společnosti International Business Machines (IBM).

Zadání bylo jasné: kód musí být malý, tisknutelný pomocí stávající technologie, měl by obsahovat jen deset číslic, být čitelný z jakékoli strany a rychle. Přes původní skepsi nakonec vznikl dnes již známý obdélníkový tvar. Obchody brzy zjistily, že se díky kódům neurychlilo jen placení, ale také vědí, co se prodává a co ne. Jejich velkým propagátorem byl Walmart, nyní je používá až 90 % z 500 největších amerických společností. A pokrok jde dál. S moderními skenery velikosti pistole můžeme v současnosti do systému evidovat kupříkladu nemocniční léky anebo novorozence.

Mohlo by Vás zajímat:

Báječný svět mikroskopů: Nejlevnější stojí 10 korun, největší připomíná obchodní dům