„Česko je jedním z nejlepších míst pro život,“ říká digitální nomád Matouš Vinš (23), který projel na 40 zemí

Procestoval jste téměř 40 zemí. Kde jste doma?

Doma jsem v Evropě a tam, kde mám zrovna přátele a zázemí. Samozřejmě někde se cítím doma víc, někde méně, ale naučil jsem se vytvořit si domov téměř kdekoliv a hodně rychle. Pro můj životní styl je to skoro nezbytné. Nejraději mám ale Prahu, Brno, Berlín, Melbourne a Chiang Mai v severním Thajsku.

Jaký je dnešní svět?

Je to krásné a neuvěřitelně rozmanité místo, plné úžasných lidí, nápadů, příběhů a vášní.

Co lidi napříč světem spojuje? A v čem se odlišují?

Ve výsledku jsme všichni pořád jen lidi. Odlišní můžeme být ve zvycích, pohledu na Boha a posmrtný život či barvě pleti, jinak jsme ale téměř stejní. Řešíme stejné problémy, máme podobná přání. Všude narazíte na pár lidí, kteří to nemají v hlavě úplně v pořádku. Obecně ale všichni rádi pomůžou, když je třeba. Jinak si hledí svého.

Platí to i v případě Čechů? Jací jsou v porovnání s národnostmi, které jste měl možnost potkat?

V první řadě až příliš skromní. Máme pocit, že být v něčem dobrý či něco dokázat je vlastně špatně. Skromnost je skvělá vlastnost, ale nesmí se to s ní přehánět. Češi se kvůli tomu moc neumí prodat, což je obrovská škoda – máme tu spoustu neuvěřitelně talentovaných a kreativních lidí, kteří si umí poradit za všech okolností.

Není to možnostmi, jaké naše země nabízí? Žijeme si tu dobře, nebo by mohlo být lépe?

Čím víc poznávám jiné země, tím víc si uvědomuju, že Česká republika je jedno z nejlepších míst pro život na světě. Teče nám tu pitná voda z kohoutku, pouhým otočením je najednou i teplá (!), hlady rozhodně neumřeme, ulice jsou čisté a nesmrdí.

Ve většině měst funguje skvělá MHD, nemusíme každý den řešit, že se někde střílí, můžeme si říkat a psát, co chceme. Zároveň nám po zaplacení všeho, co musíme zaplatit, většinou zbude dostatek peněz na to, abychom si mohli užívat života. A to pracujeme jen osm hodin denně. Na západě sice vydělávají víc, ale často pak sotva zaplatí nájem.

Jasně, nic není dokonalé, ale hlavně Praha a Brno k tomu nemají daleko. Jediné lepší město, které jsem na cestách objevil, je Melbourne. A to hlavně díky skvělému vzdělávacímu systému a mixu lidí z celého světa. Jenže naše země je navíc krásná a neuvěřitelně pestrá, máme blízko do mnoha dalších nádherných míst a žijeme uprostřed nejlepšího státního zřízení, které kdo kdy vymyslel (ano, skutečně myslím EU).

Cestovat několik měsíců v kuse? Jde to i s 15 k měsíčně

Je digitální nomádství dlouhodobě udržitelné?

Samozřejmě, proč by nebylo? Někdo si za peníze navíc kupuje nové oblečení či auto, někdo letenky. Většina nomádů navíc průběžně zpomaluje a mnoho z nich pak zůstává na jednom místě i více než šest měsíců. Znám i několik rodin s dětmi, které takto cestují už několik let.

S kolika penězi (ať už našetřeným základem či měsíčním příjmem) lze brázdit svět měsíce?

O našetřený základ u digitálního nomádství nejde. Člověk by si měl držet co největší finanční zálohu, takže našetřené peníze by ideálně měly zůstat našetřené. Pro mě je jednou z definicí digitálního nomádství pozitivní nebo alespoň neutrální dlouhodobá cashflow, takže by měl člověk vydělávat alespoň tolik, kolik utratí. Kolik to přesně bude, už je hlavně na něm.

Znám lidi, kteří nomádí s 15 tisíci korunami na hlavu (ano, včetně letenek), a spoustu takových, kteří utrácí víc než 50 tisíc korun měsíčně, protože si to prostě můžou bez problémů dovolit. Výši příjmu pak odpovídají i dostupné destinace, životní styl a třeba i možnosti výletů.

Daří se vám nepodléhat svodům exotických krás? Jakou máte na cestách pracovní rutinu?

Vstanu (většinou celkem pozdě), udělám si kávu, krátce si zacvičím, dám si sprchu, pořádnou snídani a jdu pracovat. Do oběda chci vždy stihnout nějaký opravdu důležitý úkol, práce po obědě už je pak variabilní – někdy jen odpovím na pár emailů a končím, výjimečně pracuji až do večera. Striktně držím volné neděle plus jeden volný den v týdnu, kdy většinou jezdím na výlety po okolí.

Právě rutina je největší základ sebedisciplíny – nemusím přemýšlet, kdy a na čem budu pracovat, prostě jdu ráno udělat, co je potřeba. Zároveň ale tím, že dělám práci, která mě baví a naplňuje, nemám problém sednout k počítači, většinou spíš naopak. Když se dostanu do „flow” a dělám například na novém projektu či produktu pro Travel Bibli, je pro mě těžké se od práce odtrhnout.

Prozradíte vaše nejoblíbenější cestovatelské hacky?

Nevím, jestli to mohu nazývat hacky, několik užitečných věcí se ale najde. V první řadě obecně co nejlehčí batoh a nebrat věci, které by se „náhodou mohly hodit”. Naprostou většinu oblečení či vybavení koupíte kdekoliv na světě.

Hned na další místo řadím místní datovou SIM kartu. Ve velké části světa koupíte data za mnohem méně než u nás, fungují mnohem lépe než například wi-fi v kavárnách a ušetří vám spoustu komplikací.

A na závěr můj hack na hledání nejzajímavějších míst a zážitků. U každé země či města si v Lonely Planet či jiném průvodci přečtu seznam TOP 10 míst, abych mohl jít někam úplně jinam. Toulat se ulicemi Bangkoku, odbočit na opuštěné silničky v horách, potkávat místní lidi a ochutnávat jídlo… Ono i v Praze většinou nejhezčí místa najdete tak, že se zdaleka vyhnete Karlovu mostu a raději se ztratíte na Vinohradech, v Prokopském údolí, na Vyšehradě či pozdě večer či brzo ráno na Malé Straně a v historickém centru.

Ve městech navíc často obejdu kavárny s výběrovou kávou, kde díky společnému tématu snadno navážu kontakt s baristy a nechám si od nich poradit, kam se podívat dál.

Cestovat s partnerkou? Je to můj sen, ale má to podmínku

Cestujete sám. Netrápí vás někdy samota?

Samotu cítím velmi výjimečně. Cesty sice plánuju sám a většinou cestuju nezávisle na někom dalším, ale spoustu času trávím s lidmi z nomádské komunity a mnoha kamarády, které jsem mezi ostatními digitálními nomády potkal. Případně se rychle seznámím s místními nebo ostatními cestovateli. Někdy mám naopak potřebu být sám, objevovat na vlastní pěst, poznávat úplně jiné lidi, jejich příběhy a světonázory.

Co vám dává cestování? A co naopak bere?

Dává mi svobodu a možnost si udělat vlastní názor na ostatní lidi, kultury a země. Zároveň potkávám lidi, které bych jinak nepotkal, slyším příběhy, které bych jinak neslyšel, a vidím fungovat věci, které jsem si myslel, že nejsou možné. Cestování mě také nutí překonávat sám sebe a učit se najít řešení neznámých situací. Bere mi jen možnost trávit více času s přáteli a rodinou.

Usadíte se někdy? Je něco, co by mohlo způsobit, že zanecháte digitálního nomádství?

Jeden z důvodů, proč jsem začal cestovat, bylo najít nejlepší místo k životu. Abych se uměl objektivně rozhodnout, které místo to bude, až přijde pocit, že se mám usadit. Zatím vítězí zmíněné Melbourne a hned za ním je Praha či Amsterdam.

Šel byste do digitálního nomádění s partnerkou? Nebo si cestovatelskou svobodu nenecháte vzít?

Ano a je to můj velký sen. Pokud by ovšem na cestách také pracovala, ne jen jela na dovolenou. Jinak to dlouhodobě nemůže fungovat.

***

Matouš Vinš (23)

Digitální nomád, expert na sociální sítě, fotograf, hudebník a především spoluautor cestovatelské příručky Travel Bible, jež ulehčila cestování přes 10 tisícům lidí a plánuje expanzi na polský trh. Už zítra Matouš promluví na Travel Festu, kde prozradí, jak psát cestovatelský blog, který bude číst i někdo jiný než vaše babička.

***

Autorka rozhovoru: Andrea Vránová