„Díky Couchsurfingu jsem jedl pizzu od Itala a zpíval se Španělkou a Egypťanem do noci,“ říká český bloger

Znáte ten obrázek ohledně cestování, na kterém je něco jako:

20 let – máte čas a zdraví, ale nemáte peníze.

35 let – máte zdraví a peníze, ale nemáte čas.

70 let – máte peníze a čas, ale nemáte zdraví.

(Dobře, možná není přímo o cestování, ale taky se na to dá vztáhnout)

Já a mí vrstevníci se nacházíme zhruba někde mezi první a druhou skupinou – máme chuť cestovat a ovládáme cizí jazyky, ale nemůžeme si dovolit platit desítky eur za noclehy. Zní vám to povědomě? Pak je ta správná chvíle představit vám Couchsurfing a povědět své zkušenosti za uplynulých 9 měsíců, co ho používám.

Couchsurfing je ve své podstatě sociální síť, která slouží k seznamování lidí. Zatím jsem vás lákal jen na ušetření peněz, ale ve skutečnosti tu je další, mnohem úžasnější aspekt – poznáte skvělé lidi!

Po výběru města na webu Couchsurfingu dostanete seznam profilů, ve kterých se lidé představují veřejně a od podlahy  (na rozdíl Facebooku, kde sdílíme spíše aktuální činnosti a většinou jen v okruhu přátel). Na každém profilu jsou předpřipravené otázky typu: „Co nejúžasnějšího jsem kdy zažil“,“Co vás můžu naučit nebo sdílet“, „Které země jsem kdy navštívil“, „Oblíbené knížky, hudba a filmy“ a tak dále (můj profil například vypadá takhle) Omrknete, kdo by se vám líbil v daném městě, a napíšete žádost o pohoštění.

A když to vyjde a setkáte se, může se stát docela ledacos. Váš host vám třeba nabídne prohlídku města a zajdete do jeho oblíbené hospody, na výstavu či koncert. Můžete spolu něco uvařit, probrat životní filosofii anebo dát brko. Vy hostiteli na oplátku například uklidíte v kuchyni, přinesete dárek, pozvete ho na pivo, něco ho naučíte anebo povyprávíte zážitky z cestování.

Když cestujete víc než pár dní a připadáte si jako v cizím světě, nic vás nepotěší tolik jako potkat spřízněnou duši. A je to ještě o to cennější, když víte, že váš společný čas je pevně vymezený. Proto se často stává, že se lidé rychle osmělí a začnou si povídat o velice osobních pocitech a příbězích.

Někomu to může připadat neuvěřitelné, divné nebo dokonce nebezpečné, alespoň já jsem si to ještě před rokem myslel, ale zkuste to a uvidíte, že to je v pohodě. Díky tomu, že si přečtete mnoho informací o lidech z jejich profilu, si můžete vybrat ty, se kterými máte něco společného a jsou vám sympatičtí. A když to klapne, dojde ke srážce jako v urychlovači částic a můžou se z vás za jeden večer stát přátelé na celý život.

Zatím jsem hostil 21 lidí a byl jsem hoštěn čtyřikrát a můžu říct, že jsem poznal jedny z nejhodnějších lidí, kteří mě ohromili svou otevřeností a pohostinností, a žasnul jsem, jakou důvěru můžete cítit k lidem, které vidíte poprvé v životě.

Některé mé cestovatelské zážitky:

• Moje úplně první zkušenost: Spal jsem u kluka, který má velice nabitý režim a tak malý pokoj, že jediné místo na zemi je pruh koberce vedle postele – tam jsem přespal. Napsal jsem mu den dopředu a přesto mě přijal. Uvařili jsme spolu večeři a vypleli záhon před domem. Od té doby jsme se viděli dvakrát – jel na kole do Švédska, když jsem tam bydlel, a ukázal jsem mu Prahu, když měl cestu kolem.
• Pár, který si dal tu práci najít pro mě ve městě veganskou restauraci, kam mě dovezli autem a zaplatili mi docela drahou večeři.
• Pán, který ubytoval mě, kamarádku a oba rodiče v domě, kde bydlela celá další rodina s dítětem. Uvařil nám večeři a noc jsme strávili povídáním s jeho kamarády z Bolívie a Venezuely a pitím domácí pálenky.
• Člověk, který jednou hostil 8 lidí naráz v bytě 1+1.

Některé mé hostitelské zážitky

Nadšen z úžasných zážitků a majíc během Erasmu pokoj pro sebe, rozhodl jsem se oplatit vesmíru (anebo internetu?) laskavost a hostit lidi. Protože když zrovna nemáte čas nebo peníze na cestování, nejenom, že někomu pomůžete, ale zároveň opět poznáte úžasné lidi, kteří vám budou vděční a budou na vás dlouho vzpomínat. A na chvíli se můžete vžít do jejich role a bude to, jako byste to byli vy, kdo cestuje.

• Jednou mi v 9 večer napsala zoufalá Španělka, že jí na poslední chvíli odřekl hostitel ubytování a s kamarády Španělem a Egypťanem nemají kde spát. Přišli v 10 a do jedné jsme si povídali a hráli na kytaru. Protože jsem neměl dost gaučů, poskládal jsem je na podlahu.
• Devatenáctiletý Němec, nadšený do filosofie, který rok cestuje po Evropě, než začne studovat vejšku.
• Ital, který mi upekl pizzu, věnoval mikinu a několik hodin lekcí hry na kytaru.
• Jeden den jsem prostě potvrdil všechny žádosti a nakonec jsem hostil 4 lidi – Indku, Indonézana a dvě Němky. Naskládat je do pokoje byla trošku výzva:

• Kameruňan, který ztratil doklady a volala mi kvůli němu policie. Naštěstí nakonec vše dobře dopadlo
• Velice milý argentinský zpěvák a kytarista a jeho přítelkyně, koncertující dva měsíce po Evropě

A věřím, že můžete potkat ještě dobrodružnější hosty a mnohem výstřednější hostitele (například jsem narazil na profil člověka, co chodí po domě nahý a vyžaduje totéž i od hostů).

Tipy na závěr

• Na svém profilu si dejte pořádně záležet. Stejně tak na žádosti o pohoštění.
• Pokud jste hoštěni, neberte to jako samozřejmost. Buďte těmi nejvděčnějšími návštěvníky a udělejte hostiteli radost, ať ho to baví dělat dál. Dárek na uvítanou vždy potěší, ať je sebemenší. Nejlepší univerzální dárek? Balení toaleťáků.
• Je to individuální, ale myslím, že je nejlepší podávat žádost 3 až 7 dní dopředu.
• Nestyďte se.
• Couchsurfing se dá použít i na samotné seznámení s místními, i když u nich zrovna nespíte – třeba když jste se právě přestěhovali do ciziny a nikoho tam neznáte. Kromě toho se ve velkých městech uživatelé pravidelně schází v hospodě, kam můžete jen tak přijít.

Kontroverze

Zatím to může vypadat jako utopie a do velké míry to je pravda. Nicméně jak se Couchsurfing stává populárnějším, objevují se uživatelé, kteří ho považují jen za způsob bezplatného ubytování a většinou si ani nepřečtou váš profil, napíšou bídnou žádost a sami nehostí. U takových lidí je pravděpodobnější, že si to s nimi moc neužijete. Když se vám ozvou, snadno je poznáte právě z jejich žádosti a profilu.

***

O Martinu Čejkovi

Bloguje pod názvem Seš čaroděj, Harry a studuje umělou inteligenci na ČVUT. Na svém blogu sdílí zajímavé postřehy a pokrývá okrajová témata, která si podle něj zaslouží více pozornosti. Je vegan překládající články a komiksy s tematikou práv zvířat. Zajímá se o ekologii, vyznává skromnost a minimalistický přístup k životu.

Autor článku: Martin Čejka