Příběh Titaniku je notoricky známý, ale z hlediska počtu obětí nešlo ani v jednom případě o nejtragičtější námořní neštěstí. Smutné prvenství v tomto ohledu drží německá loď Wilhelm Gustloff, která byla potopena sovětskou ponorkou několik měsíců před koncem druhé světové války.
Historie lodi, pojmenované po nacistovi, který založil ve Švýcarsku pobočku NSDAP, se začala psát 15. března 1938, kdy byla slavnostně uvedena do služby. Tato velkolepá původně výletní loď byla navržena na příkaz samotného vůdce.
Obrovským parníkem, který se původně měl jmenovat podle Hitlera, si dle prvotního přání měl mít možnost plavit každý, kdo projevil zájem o levné výlety. Neexistovaly třídy, všude to vypadalo stejně. Každý cestující si tak mohl užívat stejného luxusu. Loď však byla k těmto účelům využívána jen krátce, po vypuknutí druhé světové války roku 1939 se začala využívat k vojenským účelům.
Gustloff měl původně pojmout 6000 osob, v době katastrofy se však dle kroniky na palubě nacházelo 10 582 cestujících, z toho bylo téměř devět tisíc pruských uprchlíků. Přetížený Gustloff vyplul z Gdyně krátce po jedné hodině odpoledne dne 30. ledna 1945. Kapitánem byl Friedrich Petersen a jediným doprovodem malý torpédový člun Löwe.
Kolem šesté hodiny večerní rozsvítila loď obrysová světla kvůli údajné možné kolizi, což se jí stalo osudným. Asi po hodině světla sice zhasla, bylo však už pozdě. Gustloffu si všimla sovětská ponorka S-13, která na ni vyslala torpéda.
Po zásahu vypukla na lodi panika. Evakuace se změnila v naprostý chaos. Teplota vzduchu navíc klesla téměř k minus dvaceti stupňům a teplota vody se pohybovala těsně nad nulou. Parník se potopil za necelou hodinu. Z přeplněné lodi se zachránilo jen minimum pasažérů.