„Pozoruhodná architektura, bohatá historie a excelentní kuchyně, nápoje a možnosti nakupování: V tomto nádherném městě na řece Vltava si každý najde to svoje,“ začíná článek redaktora amerického deníku The New York Times Evana Raila. Jeho text s názvem „36 hodin v Praze“ už sdílelo několik zmíněných podniků. Jak představil naše hlavní město světu?
Během tří dní brouzdal čtyřmi pražskými čtvrtěmi: Smíchovem, Vinohrady, Žižkovem a Novým Městem. Zatímco v první, „kdysi ignorované čtvrti“ podle něj člověk moc nepochodí, co se týče podniků s nabídkou rukodělného piva, na Vinohradech se dobře nají, obleče a „zapaří“.
Vybrané pivo na Smíchově? Těžko pohledat
„Praha je skvělé místo pro to dát si dobré pivo, ale syrová smíchovská čtvrť dlouho zaostávala za dalšími oblastmi, co se týče barů s rukodělnými pivy a dalších základních nezbytností.“ Zmiňuje ale zlepšení díky otevření Ale! Baru, kde se pravděpodobně „zamilujete do kteréhokoliv ze svrchně kvašených piv nového českého rukodělného pivovaru Raven.“
Z podniků dále vypichuje bistro Papi Oliver, pojmenované po legendě francouzské kuchyně Raymondu Oliverovi, nebo jazzový bar Back Doors. Z památek by pak každý, kdo se ocitne na Smíchově, neměl opomenout Werichovu vilu, pojmenovanou po domově „skvělého českého herce Jana Wericha“.
Excelentní „kolache“
Když turistovi vyhládne, měl by podle redaktora zamířit na náměstí Jiřího z Poděbrad. Najde tam „jedny z nejlepších farmářských trhů ve městě“. Stejně tak Antonínovo pekařství „nabízející excelentní koláče (22 korun), tradiční české pečivo, které inspirovalo ,kolache‘ v Texasu i jinde‘“. Ještě než „sladkou pouť“ zakončí v Donut Shopu, měl by podle něj alespoň po očku mrknout na Kostel Nejsvětějšího srdce Páně.
Vinohrady a Žižkov jsou ale kromě nabídky dobrého jídla i „party-friendly“ oblastmi. A každý tu uloví stylový kousek na sebe, ať už v obchodech Never Enough, Sugar Bat nebo Playbag. Co na nohy? Třeba jeden z modelů značky Botas 66, „obuvi inspirované klasickými teniskami Botas komunistického Československa“, exceluje znalostmi redaktor. Prahu pak označuje za „místo, kde se mírně zastavil čas, ale zažívá obnovený zájem o design a módu s tucty nových obchodů“.
Znamenitá doprava
A centrální část kolem Václaváku? Redaktor dobře postřehl, že nepatří k nejoblíbenějším u místních obyvatel, dojde-li na rozhodování, kde se najíst. Zřejmě kvůli množství turistů, spekuluje. „To se může změnit s nedávným otevřením George Prime Burgers ve Vodičkově ulici,“ dívá se optimisticky do budoucnosti.
Burgery označuje jako „pokračující trend v gastronomii v Praze“. Pokud je zapít, jak jinak než pivem – od „oslavovaného českého rukodělného pivovaru Matuška“. Dobrou volbou jsou podle něj v této oblasti i podniky jako Špejle, „v níž můžete ochutnat české klasiky v několika soustech“. Konkrétně pak „zázvorovou pečenou kachnu s dušených červeným zelím a šťavnatý pečený bůček nebo vepřový pupek s kydancem bramborové kaše a jablečno-křenovou omáčkou“.
Na Praze pak pochválil dopravu – je znamenitá. A co si odvézt jako suvenýr? Všudypřítomné ruské matrjošky naštěstí vynechal. Lépe uděláte, sáhnete-li po knize Typografikum Vladislava Rostoky a Dušana Junka. Nebo ručně vyráběných dřevěných miskách z východočeského města Dobruška.
Zdroj: The New York Times