Facebook
Instagram
Legendární česká herečka Helena Růžičková by 13. června oslavila 88. narozeniny. Že to skutečně byla žena činu, to dokazuje také historka, kterou se pochlubila v knize Ecce homo Helena Růžičková. Když přišlo jejímu muži předvolání na vojnu a hrozilo mu tak, že přijde o práci, rozhodla se narukovat místo něj. Jak si tenkrát Helena, žena od rány, poradila s vojenskými důstojníky i přísným generálem? A jak jí to slušelo ve svatebních šatech?
Česká herecká legenda Helena Růžičková poznala svého muže Jiřího na Akademii múzického umění, kam ji samotnou paradoxně nevzali. On byl tenkrát posluchačem druhého ročníku. "Nejdříve to bylo takové studentské kamarádství, později hlubší přátelství, a potom z toho vznikl vztah, který končil v roce 1955 manželstvím – a v roce 1956 se nám narodil syn Jiří," vzpomíná Helena v knize a dokládá také několik fotografií z jejich svatby. Jak jí to slušelo ve svatebních šatech, na to se můžete podívat v naší fotogalerii.
Doporučené video: Režisér Zdeněk Troška v talkshow Na kafeečko
Helena Růžičková pracovala v zubní laboratoři
Protože se nedostala na uměleckou školu, rozhodla se Helena ukotvit ve zdravotnictví, byť ke světu divadla a filmu stále utíkala. "Tím, že jsem odmaturovala na Vyšší zdravotnické škole, měla jsem povinnost pracovat nejméně jeden rok ve zdravotnictví, nebo zaplatit náklady vynaložené státem na mé studium, což v té době byly obrovské peníze. Nezbývalo než nastoupit do zaměstnání," vzpomíná na svoji civilní práci. "V zubní laboratoři jsem začínala v 6 hodin ráno. Pracovní směna byla do 14.00 hodin. Ve 14.00 hodin jsem běžela na Florenc, naskočila do autobusu. Od 16.00 hodin se zkoušelo v Mladé Boleslavi."
Mladá rodina Růžičkových v nesnázích
Syn Heleny Růžičkové, Jirka, trpěl alergickým astma, což komplikovalo chod mladé rodiny. A Helena se stále pokoušela uchytit v divadle. "Syn Jirka nemocný, já na volné noze, Jirka ve zkušební době na Barrandově, to se právě natáčel film Oldřicha Lipského Muž z prvního století," popisuje rodinnou situaci. A potom přišla další rána.
"Jirkovi přišlo předvolání, že musí jít na třetí vojenské cvičení, skončil totiž Akademii múzických umění, ale byl v posledním ročníku, který nemusel jít rok na vojnu. Chodil jenom na cvičení. Nastala tedy komplikovaná situace," vypráví Helena, která se svým mužem stála před těžkou zkouškou. "Kdyby Jirka odešel z Barrandova, neměl by možnost znovu dělat onu zkušební dobu. Co tedy? Jediná možnost: požádat o odklad."
Půjdu na vojnu místo tebe!
V Heleně Růžičkové se v tu chvíli ozvala žena - lvice, jak ji známe z jejích nejlepších filmů. "Sama jsem přešla do útoku: „Jirko, vojenskou knížku mi zalepíš do obálky, dáš mi do ruky povolávací rozkaz a já jdu sloužit za tebe!“ Jirka zkameněl. ,To je šílenost!‘ řekl správně. ,Mlč, když je rovnoprávnost, jedu za tebe, já to srovnám!“ šokuje Růžičková ve svých pamětech. "A to už jsem věděla, že mne nikdo na světě nepřemluví a neodradí od mého plánu. Nástup byl v Ostrohu nad Ohří u Karlových Varů."
Mezi branci v Ostrohu pochopitelně vzbudila ženská postava pozdvižení - o to víc, když chlapcům začala vysvětlovat, co ji na vojnu přivádí. "Konečně jsme přišli k veliteli. Všechno jsem mu dopodrobna vysvětlila a řekla závěrem, že jsem se rozhodla pro službu v rámci rovnoprávnosti. Velitel nejdříve rudnul a potom byl bledý jako smrt," líčí Helena Růžičková v živých barvách situaci na vojenské základně. "První argument ze sebe vylovil velmi těžce: ,Paní Růžičková, to nejde, tady jsou ubikace po osmi a dvanácti, s nimi přece nemůžete spát!‘ Zamyslel se a byl zřejmě se svým argumentem spokojen. ,Mně těch pár kluků nevadí,‘ odpověděla jsem pohotově."
Chytla jsem generálmajora do náruče a...
Helena Růžičková se pochopitelně nenechala odbít a velitel se značně zapotil. ",Tak víte co, kluci, dejte mi koště a lopatu a já tady budu dělat rajóny nebo zametat dvůr, ale odtud se nehnu!‘ Velitel už si zoufal. Snažila jsem se, jak jsem mohla. Slibovala jsem nejdříve, že budu střílet, potom zase že střílet nebudu, ale všechno bylo marné," líčí Růžičková, kterou si začali přehazovat jako horký brambor. Ona však byla neoblomná. ",Soudružko, pochop to. Není jiné řešení: znám jediného člověka, který dokáže situaci vyřešit. To je generálmajor Koruna. Sídlí ve štábu naproti Kohinorce ve Vršovicích. Ten snad by mohl rozhodnout, že se předvolání zlikviduje… no jednoduše, že se s tím dá něco udělat.‘"
Růžičkovou tedy čekala zpáteční cesta do Prahy, ale ve Vršovicích se generálmajora Koruny nakonec stejně nedočkala - služba jej zapřela. To ji neodradilo. Jela domů pro své nejlepší šaty a počkala si, až se služba ve Vršovicích vystřídá. A dočkala se. Byť netušila, jak vlastně Koruna vypadá. "Šli dva. Jeden vysoký, tenký, druhý menší, krevnatý. A já z toho přítmí zařvu. ,General Koruna, ja zděs!‘ Chytla jsem toho menšího generála do náruče a šeptala: ,Nutně s vámi potřebuju mluvit!‘"
Jiří Růžička měl od vojny doživotně pokoj
A ano, mezi dvěma muži vybrala Helena skutečně toho správného pohlavára. "Červenolící generál zbělel tak, jako by zemřel. Nezemřel. Pokynul mi, abych nastoupila do výtahu s ním a pozval mne do kanceláře. Tam jsem mu zopakovala celou svoji odyseu," vypráví Růžičková, která generálmajora Korunu zcela uhranula silou své osobnosti. Rezignoval beze slov.
"Beze slova si nechal přinést papíry Jiřího Růžičky. ,Tak tohle jsem ještě za svoji vojenskou kariéru nezažil. Žena jde sloužit za svého muže na vojnu. A ještě k tomu k vnitřní stráži!‘ Odeslala jsem taxíka, protože generál mi nabídl, že mne odveze služebním vozem," pochlubila se Růžičková šťastným koncem. "I na štábu byla vodka, ale tam jí bylo mnohem víc než na útvaru v Ostrohu nad Ohří. A jaký byl výsledek? Zcela jednoznačný," naznačuje herečka úspěch své mise. "Jak to dali doopravdy do pořádku, to nevím, protože Jirka už nikdy na žádném cvičení nebyl a obvodní vojenská správa mu jenom pravidelně oznamovala povýšení."
Na archivní fotografie ze svatby Heleny Růžičkové a také snímky z jejího dětství se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
