Dana vždy měla se svou vnučkou Bárou krásný vztah, ale vše se změnilo s jejím nástupem na střední školu. Vnučka je drzá a vzdorovitá. Když jí Dana odmítla půjčit peníze, Bára si je bez dovolení vzala. Dana je velmi zklamaná a neví, co si s tím počít...
Bára je má nejstarší vnučka a já si ji od malička hýčkala. Vždycky jsem se těšila, až u mě bude třeba na víkend nebo prázdniny a užije mi spolu spoustu srandy a dobrodružství. Jenže z malé Barunky vyrostla puberťačka a je s ní teď dost těžké pořízení. I tak mě šokovalo to, co nedávno provedla...
Chtěla po mně peníze, já odmítla
Bára mi občas pomáhá v domácnosti a na zahradě a já jí za to ráda dám nějakou tu kačku na přilepšenou. Ale s jejím nástupem na střední školu se všechno změnilo. Najednou jí vůbec nepoznávám. Už se se mnou skoro nebaví, a když už přijde, je protivná a drzá a čučí stále do mobilu. „Báro, co se děje?“ ptala jsem se jí jednou. „Nic, babi, prostě už nejsem malá holka,“ odsekla. Pak snědla, co jsem napekla a odešla.
Bylo mi to líto, přeci jen jsem měla pocit, že máme jiný vztah, než má s rodiči. Ale snažila jsem se to chápat. Co by si v pubertě povídala se starou babkou, že? Jenže, když pak se za mnou stavila s prosbou o peníze na drahé značkové oblečení, které jí rodiče nechtěli koupit, odmítla jsem. „Barčo, víš, že ti vždycky ráda pomůžu. Ale tohle se mi nelíbí. Rodiče si toho určitě všimnou a budou se vyptávat, kde si na to vzala. Co si zkusit najít nějakou brigádu? A něco by sis také sama vydělala?“ navrhla jsem. Jenže to jsem si moc dovolila. Tak naštvaný výraz jsem u ní dlouho neviděla. „Tak dík babi, to jsem od tebe nečekala,” řekla vztekle a odešla s prásknutím dveří.
Takový podraz jsem od ní nečekala
Několik nocí jsem kvůli tomu nespala a říkala si, jestli jsem na Báru nebyla příliš tvrdá. Pár týdnů na to jsme měli rodinnou sešlost. Bára mi jen stroze popřála k narozeninám a pak seděla sama v kuchyni s mobilem. Nechtěla jsem to přede všemi řešit a doufala jsem, že budeme mít lepší příležitost si to vyříkat. Jenže místo toho jsem musela řešit velmi nepříjemnou záležitost. Z mé skrýše, kam si ukládám peníze stranou, mi zmizelo několik tisícovek. Je to místo v kredenci, v jedné staré váze, která stojí úplně vzadu. Místo, o kterém ví jen Bára.
Srdce mi spadlo až do žaludku. „To snad ne,“ lapala jsem po dechu a musela si sednout. Bylo mi hned jasné, kdo to udělal, ale nechtěla jsem tomu uvěřit. Moje milovaná vnučka? To přece není možné. To vše, jen kvůli nějakým hadříkům...
Neměla jsem zatím odvahu jí to říct do očí, natož mluvit s jejími rodiči. „Mami, co je ti? Vypadáš nějak nemocně?“ zeptal se mě syn, když viděl, že jsem zamlklá a celá bledá. Jen jsem zavrtěla hlavou, že jsem jen špatně spala a jinak vše v pořádku.
Nevím, jak se k tomu postavit
Celé dny teď přemýšlím, jestli to mám nechat být, nebo zasáhnout. Mám čekat, že se Bára přizná sama? A může se Bářino chování ještě zhoršit, pokud to budu ignorovat? Pokud půjdu s pravdou ven, je mi jasné, že bude mít nejspíš doma ještě větší teror a celá rodina se rozhádá... Je mi z toho vážně smutno. Jak se ta moje milá holčička mohla tak změnit? A okrást svou babičku, která to s ní vždycky myslela dobře. Snad najdu způsob, jak jí pomoct, aniž bych jí ztratila úplně.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.