Daniel (34): Po letech jsem se rozhodl vyrazit na rande naslepo. Vypadala mile, ale koho si s sebou přivedla, mi vyrazilo dech

Roky jsem se vyhýbal randění. Po tom, co jsem zažil posledně, se mi do ničeho nechtělo. Ale znáte to – kamarádi mají vždycky pocit, že vědí líp než vy, co potřebujete. Nakonec jsem jim podlehl. Domluvili mi schůzku s nějakou single sestřenicí jednoho z nich. „Je super, normální holka, žádná magorka,“ ujistili mě. Tak jsem si řekl, že za jednu večeři nic nedám.

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (26): Na první rande přišel se svou matkou. A to nebylo na celém večeru to nejdivnější

Myslel jsem si, že si dělá srandu

Sešli jsme se v malé restauraci v centru. Čekal jsem klasické nervózní první rande, ale když jsem ji uviděl, musel jsem uznat, že kamarádi měli pravdu. Byla sympatická, hezky se smála a vypadala normálně. Skoro jsem si oddechl.

Jenže pak ukázala k vedlejšímu stolu. „To je můj ex, Marek. Říkala jsem mu o tomhle rande a on se nabídl, že přijde jako nezávislý pozorovatel. Aby mělo všechno hladký průběh.“ Myslel jsem, že si dělá legraci. Nedělala. Ten chlápek seděl metr od nás, oblečený v černém roláku, ruce založené na prsou. Kývl na mě, ale neřekl ani slovo. Jen tam prostě byl.

Hlavou mi proběhla spousta myšlenek. Tohle je nějaký hloupý prank? Má se mi to líbit? Mám se zvednout a odejít? Jenže ona se tvářila, jako by to bylo úplně normální. Bavila se o práci, koníčcích, občas hodila pohled směrem k ex, jako by čekala na jeho schválení. A on? Nepohnul se. Nepromluvil. Jen sledoval. Jako by čekal, že něco pokazím.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (27): Na seznamce jsem našel skvělou holku. Na prvním rande mě ale čekal pořádný šok

Pozoroval nás s úsměvem

Cítil jsem se jako idiot. Nervózně jsem přejel očima po místnosti a přemýšlel, jak z toho ven. Ale zvědavost mě přikovala k židli. Když jsem se ji zeptal, jestli je to nějaký jejich zvyk, rozesmála se. Prý když se rozešli, domluvili se, že na sebe budou dohlížet. Aby ten druhý neudělal chybu.

V ten moment mi došlo, že tohle není normální. S každou další větou mi bylo jasnější, že Marek neodejde. A že pokud by se tohle rande vyvíjelo dobře, byl by pořád součástí jejího života. Sledoval by naše další schůzky, možná by analyzoval naše hovory, dával jí zpětnou vazbu. A co kdybychom spolu začali chodit? Stál by u porodního sálu, až by rodila naše dítě?

Měl jsem dvě možnosti. Zvednout se a utéct, nebo tuhle absurditu dohrát do konce a zjistit, kam až to zajde. Podíval jsem se na Marka. On na mě. V tu chvíli mi došlo, že on vůbec nevypadá otráveně. Ani nepříjemně. Naopak. Usmíval se. Takovým tím spokojeným úsměvem člověka, který přesně ví, co dělá. Tohle nebyla schůzka. Byla to zkouška. A já jsem nehodlal být jejich experiment.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (30): Přítel mě poprvé pozval k sobě domů. Ráno ve sprše mě čekalo nemilé překvapení