Daniela byla s Jaromírem ve vztahu tři roky. Rozešli se kvůli rozdílným představám o budoucnosti. Od té doby uplynuly dva roky a Daniele neustále chodí od Jaromíra zprávy, které ji obtěžují.
Už zase. Zase mi pípnul mobil v jedenáct večer. Přesně vím, kdo mi píše. Jaromír. Můj bývalý přítel. Chodili jsme spolu tři roky. Vlastně to byly hezké tři roky.
Chtěla jsem náš vztah někam posunout
Jenže jsem cítila, že je čas posunout se dál a chtěla jsem se začít bavit o společném bydlení. Na to Jaromír nebyl připravený. Chápu, že jsme byli mladí, ale věk je jen číslo. Oba jsme už pár let pracovali a mně začalo vadit, že když jsme chtěli sex, museli jsme se potají scházet u jednoho z nás v dětském pokojíčku. Přitom jsme spolu byli často a měli partu kamarádů, pro které jsme byli nerozlučná dvojka. Někteří spolu dokonce už bydleli, takže bychom nebyli žádní exoti.
Bohužel Jarda dal přednost kamarádům a bezstarostnému životu v dětském pokojíčku, a tak jsme se v klidu rozešli. Vlastně jsme si nic neudělali, jen jsme vztah přechodili. Když jsme se rozcházeli, slíbili jsme si, že zůstaneme kamarádi. Tento slib jsme vnímala spíše jako utvrzení, že se nerozcházíme ve zlém. Ale neměla jsem v plánu být s Jardou v kontaktu. Chtěla jsem si odžít bolest z konce jedné lásky a začít s někým vztah jiný. Dospělý.
Čas jen pro sebe byl k nezaplacení
Ihned jsem se do dalšího vztahu nevrhala. Obnovila jsem kamarádství se spolužačkami ze střední školy a začala na sobě pracovat. Chodila jsem do fitka a na kurz angličtiny. V malé partě holek jsme jezdily na víkendy po České republice. Můj život zaměřený jen na mé potřeby se mi líbil. Neustále se mi vracela do hlavy myšlenka, proč jsem se tedy rozešla s Jardou, když nyní žiji to, co chtěl žít i on. Ještě chvíli život bez závazků. Ale odpověď jsem neznala, připsala jsem to momentální emoci v několikaletém vztahu. Určité životní zkušenosti.
Dokonce jsem se bavila i s Jardovou sestrou. Když jsme se potkaly na ulici, poklábosily jsme o životě. Na Jardu jsem se nikdy nezeptala, aby mu náhodou můj zájem nevyzvonila. Stačilo, že mi od něj často chodily divné zprávy. Minimálně pětkrát za měsíc zpráva bez oslovení, kde se Jarda ptal, jestli nechci zajít na kus řeči. Protože zprávy chodily ve večerních hodinách, obvykle jsem si je přečetla až ráno a nereagovala.
Expřítelovy zprávy mě mátly čím dál víc
A Jarda přitvrzoval. Už mě nezval jen na kus řeči. Už navrhoval setkání s otevřeným koncem. Ignorovala jsem to. Občas přišla jen zpráva typu: „Jak se máš?“ Na to jsem slušně odpověděla, že se mám dobře a doufám, že i on se má stejně. Ale vrtalo mi hlavou, proč mi tyto zprávy chodí a jaký je vlastně Jardův záměr. Chce se snad vrátit? Je to jeho způsob, kterým mi dává najevo, že má o mě zájem? Byla jsem zmatená.
Proto jsem uvítala, když jsem opět potkala Jardovu sestru. Na rovinu jsem se optala, zda neví, proč mi Jarda neustále píše. Dostalo se mi překvapivé odpovědi: „Jééé, to neřeš. Takhle to Jarda dělá. Nudí se, a tak rozešle hromadné zprávy a čeká, kdo se chytne. To si neber osobně. Brácha je teda blbej, že to posílá i tobě. Ale asi je mu jedno, kdo to bude.“ Poprvé od rozchodu jsem cítila vztek. Jardovy noční zprávy mě obtěžovaly a nejsem nějaká bludička, která mu bude krátit nudu. A ač jsem si myslela, že to nikdy neudělám, Jardu jsem si v mobilu zablokovala.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.