Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Stalo se zvykem dávat si do nového roku předsevzetí. Málokdo je ale zvládne nakonec splnit. Chce to silnou vůli a vytrvat. Své o tom ví i Daniela, která s nimi má problém už v lednu...
Jsem mistryně v dávání si předsevzetí a v plánování, jak něco bude či nebude. Během roku od každého pondělí hubnu, od začátku měsíce chodím cvičit… Ovšem začátek nového roku, to je jiná! To chce předsevzetí, která jen tak někdo nepřekoná!
Manžel se mi vysmál
Každý rok je to stejné. Končí Vánoce, já se zadívám na blikající světýlka na vánočním stromku a řeknu si, že teď je ten čas. Sednu si ke stolu, otevřu diář na příští rok. Ještě pořád mám diář, mobilu moc nevěřím, a začnu sepisovat seznam novoročních předsevzetí. Tentokrát jsem to udělala znovu. Sice mi v hlavě škodolibý hlásek našeptával: „Stejně je nedodržíš!“, ale prostě ke mně tak nějak patří. Někdy se mi dokonce podařilo některé, míň náročné – jako třeba udobřit se se sestrou – splnit.
První bod: Začít běhat. Můj muž, Pavel, který seděl naproti mně, mi nakukoval přes rameno: „To myslíš vážně?“ usmíval se. Dobře mě zná, ale já na to hrdě odpověděla: „Jo!“ Když jsem dopsala třetí bod, měla jsem pocit, že jsem připravená dobýt svět. Rok 2025 měl být rokem zlomu!
Zas to začalo nekonečným odkládáním
Před pár dny jsem šla na kafíčko s Veronikou a kromě toho, jak vypadaly naše Vánoce, jsme probíraly naše předsevzetí. Mimochodem jsme seděly v naší oblíbené kavárně, kde servírují dorty, co vypadají jako umělecká díla. Přede mnou vonělo latte s karamelovým sirupem, ale o dortech jsem ihned po příchodu rezolutně prohlásila: „Ne!“ Jak se dalo očekávat, jedním z mých předsevzetí bylo, že zhubnu – taková si dává po vánočních orgiích koneckonců skoro každá z nás.
„Tak co, jak to zvládáš?“ optala se Veronika. „Zatím dobrý," zalhala jsem. Pravda byla, že běžecké boty jsem ještě nevytáhla z krabice. Každé ráno jsem si říkala, že začnu zítra. Nebo možná pozítří. Nebo až bude lepší počasí… Veronika to na mně poznala a na oplátku se přiznala, že ona zase nezačala se španělštinou; přitom si slibovala každý den pět nových slovíček.
Zasmály jsme se a objednaly si dortík. Když už jsme tam byly… Zdravé stravování a dieta byly evidentně dalšími položkami na seznamu, které měly počkat.
Ponožky to zachránily
Včera ráno jsem koukla na seznam a namlouvala si, že se celý svět spikl proti mně. Běžecké boty z krabice ještě ani nevykoukly, překryté hromadou jiných věcí. „Když nesněží, leje, to bych se někde zabila,“ huhlala jsem si sama sobě trapnou omluvu. A i dietu jsem přesunula na dobu, kdy bude tepleji, protože v zimě se přece musíme obalit tukem, abychom přežili, ne?
„Co ty, Veroniko,“ zavolala jsem kamarádce a dozvěděla se, že její španělská učebnice leží na polici, hned vedle mého dárku, knihy o prokrastinaci. „Jediné, co jsem zatím dokázala splnit, bylo přidávání dalších úkolů na seznam,“ prohlásila Verča. „Ale takových, co zvládnu. Jako třeba uklidit si šuplík s ponožkami!“
Večer následovala pravidelná rodinná večeře. Kde samozřejmě začal Pavel rýpat do mých předsevzetí. „Jak jsi s nimi daleko?“ zeptala se moje sestra Lenka. „Už jsi vyběhla?“ Když zjistila, že jsem spíš „vyběhla“ s těmi předsevzetími, navrhla mi, že bych si pro příště nemusela žádná dávat. „Možná by bylo lepší začít s něčím menším a reálnějším,“ navrhovala, a mně hned přišel na mysl Veroničin šuplík s ponožkami. Pavel to pak korunoval; smál se, že bych byla mistr světa, kdyby šlo o pití kávy a pojídání dortů.
Musela jsem Lenku trochu zkrotit, a tak jsem oponovala, že
občas nějaké to předsevzetí je třeba. Vždyť díky jednomu z nich jsme se my
dvě spolu udobřily! Nicméně jsem nakonec uznala, že to přeháním, a slíbila jsem,
že příští rok si možná místo seznamu napíšu jen jedno jediné předsevzetí: Nedávat
si předsevzetí žádná.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
