Daniela se rozešla s přítelem kvůli rozdílnému pohledu na svět. Pavel rozchod nezvládá dobře, když ho Daniela viděla naposledy, vypadal jako bláznivý zarostlý „Robinson Crusoe“.
Pavel (35) byl bezva kluk, ale časem jsem pochopila, že máme zásadní etické i politické rozpory. Rozhodla jsem se s ním rozejít, naprosto se zhroutil. Pak jsem se dozvěděla, že nepracuje a pobýval na psychiatrii. Užírám se výčitkami, že jsem to neukončila nějak šetrněji.
Přítel rozchod nečekal, plakali jsme oba
S Pavlem jsem chodila necelý rok, ale už delší dobu jsem tušila, že nám to neklape. Protože už přemýšlel, jak oslavíme první výročí, chtěla jsem včas zakročit. Nedokázala bych se s ním rozejít krátce poté, co by mi dával dárky. Nejsem taková mrcha, i když si tak teď připadám.
Pavel je moc fajn kluk, našemu vztahu jsem věřila. Jenomže po několika měsících jsem zjistila, že máme příliš rozdílné názory. Lišíme se v pohledu na pomoc druhým, na politiku, na rodinu, a dokonce i ve vztahu k umění. Někomu to asi připadá banální, ale tohle všechno je pro mě moc důležité. Nemusíme si ve všem rozumět. Souhlasit s každou větou není vůbec nutné. Pavel ale nedokáže respektovat cizí názor, chybí mu empatie, snaha diskutovat nebo dát druhému prostor. Všimla jsem si toho mockrát, když jsem se s ním dohadovala já či moji přátelé.
Nikam to nevedlo a bylo mi líto, že je Pavel tak omezený. Bylo to i jeho rodinným zázemím, s jeho příbuznými jsem si také nesedla. Muž, který ze zásady nikomu nepomáhá, nikomu nevěří a shazuje každou snahu o zlepšení společnosti, není pro mě. Potřebuji někoho, ke komu budu vzhlížet. Pavel je typický sobecký chlap, co si hrabe jen na svém písečku. A tak jsem mu dala „košem“ a nečekala, jak moc ho to vezme. Doslova se rozeštkal na veřejnosti. Bylo mi hrozně a taky jsem neudržela slzy.
Omlouval se a chtěl ještě jednu šanci
„Vím, že nejsem dost dobrej. Ale budu se snažit, jen mi dej ještě šanci. Já vím, ty jsi plná ideálů a já takovej škarohlíd. Vysmívám se každý charitě i ekologům, ale nemyslím to tak zle. Jen jsem tě škádlil,“ přemlouval mě Pavel, ale já už byla rozhodnutá. Nešlo o spontánní akt, už jsem ho nemilovala. Druhá šance by byla z mojí strany neupřímná.
„Najdeš si určitě někoho, s kým budeš souznít. Nech to teď být, jen si to nesedlo. To se přeci stává všem,“ snažila jsem se ho uchlácholit, zatímco se třásl a tekla mu nudle z nosu. Tak dramatický rozchod jsem v životě nezažila. Musela jsem Pavla utěšovat celou noc. Věděla jsem, že je vhodné odnést si okamžitě všechny věci a neprotahovat jeho trápení.
Hned další den jsem mu zmizela ze života a doufala, že se rychle vzpamatuje. Vzhledem k tomu, jak bere na lehkou váhu pocity ostatních lidí i zvířat, kteří na světě trpí, mě šokovala míra jeho sebelítosti. Velmi se mi ulevilo, když jsem se ho zbavila. Vím, není to pěkné, ale je to život. Jenže pak jsem Pavla po dvou měsících potkala a nyní je mi dost špatně.
Přítel se potuloval parkem a mumlal si pro sebe
Bylo horké sobotní odpoledne, procházela jsem se s kamarádkou parkem a lízaly jsme zmrzlinu. V tom šokovaně ukázala prstem na nějakého pobudu s dlouhými vousy. Byl úplně vychrtlý, měl na sobě staré hadry a mumlal si pro sebe. Pavla jsem nepoznala hned, ale až po deseti vteřinách. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak vypadá.
Minul nás se skelným pohledem a ani si mě nevšiml. Volala jsem jeho sestře a ta potvrdila, že Pavel nemá práci a byl dvakrát hospitalizovaný na psychiatrii. Rozchod ho prý neskutečně zasáhl. Teď mám takové výčitky svědomí, že se to nedá popsat. Ráda bych mu pomohla, ale asi jsem ta poslední, kdo by se do toho měl pouštět.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.