Danuše (42): Manžel si vzal půjčku, aby mi koupil dárek k porcelánové svatbě. Nevím, jestli ty dluhy za to stály

„Proboha, vždyť jsi to chtěla ty!“ křičel můj manžel. „Celé měsíce jsi do mě hučela, že se blíží výročí, že tentokrát mi neprojde žádná hloupost... A teď je to moje vina?“

„Já ti říkala, ať si bereš půjčku? To byl můj nápad zadlužit se? Nejsem blbá!“ vyjela jsem na něj.

„Jo, jasně! Kdybych ti přinesl kytku a krém za pár korun, vyhodila bys mě. Myslíš, že nevím, v co jsi doufala?“ odsekl.

„A co teď? Mám ten zatracený prstýnek... a prázdnou lednici! Splátky nezaplacené, účty za elektřinu a plyn taky. To jsi chtěl?“

Neodpověděl mi. Prostě se sebral a odešel. Než se vrátí, bude po půlnoci. Zakotví v nějaké hospodě až do zavíračky, prolije naše poslední peníze hrdlem a bude chlapům vykládat, že za všechno můžu já. On mi přece chtěl jen udělat radost! A já jsem zlá mrcha, která to neumí ocenit...

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (37): Manžel si chtěl vyžehlit nevěru luxusní rodinnou dovolenou. Přitom nás ještě víc zadlužil

Slavili jsme porcelánovou svatbu

Dvacet let manželství, to není jen tak. Chtěla jsem, aby to bylo výjimečné, krásné, se vší parádou. Pořádná oslava, hosté, dárky a nové prstýnky. Ty naše staré už byly poškrábané a ošoupané. Před lety jsme si nemohli dovolit nic dražšího, ale tehdy nám to stačilo.

„Porcelánová svatba!“ rozplývala se moje kamarádka Eva, která je už dvakrát rozvedená. „To se musí pořádně oslavit!“

Je pravda, že jsem Alešovi o prstýnku říkala pořád. Snila jsem o opravdovém diamantu. Když jsme se brali, dostala jsem jen jednoduchý stříbrný kroužek s drobným tyrkysem. Teď jsem chtěla něco víc. Něco, co by se mi třpytilo na prstu jako kapka rosy na slunci. Jako v reklamách.

Zastavovali jsme se u každého klenotnictví a já vzdychala: „Podívej, ten z bílého zlata... Co bych za to dala, mít takový kousek...“

Už to byla posedlost. Vystřihovala jsem reklamy z časopisů, tiskla fotky z internetu a nechávala je doma na očích, aby Aleš náhodou nezapomněl, co mi udělá opravdovou radost. Jenže by mě ani ve snu nenapadlo, že ten blbec si na to vezme půjčku. A ještě s tak šíleným úrokem...

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (43): Bývalý manžel nadělal dluhy a skončil na ubytovně. A já jsem na výchovu dětí sama

Manžel se zadlužil

„A kde sis myslela, že na to vezmu?“ bránil se, když jsem to zjistila. „Nikdy jsem nebyl žádnej boháč. Vždyť víš, že máme jeden účet a že ho spravuješ ty. Myslela sis, že mi ty prachy spadnou z nebe?“

„Jenže tys mi lhal! Říkal jsi, že to byla mimořádná odměna!“ křičela jsem na něj.

„Protože jsi tomu chtěla věřit...Nehraju, neutápím prachy v chlastu... Tak odkud jsem na to měl vzít?“

Nechtěla jsem to přiznat, ale v něčem měl pravdu. Jenže jsem stejně zuřila. Jasně, ta oslava byla nezapomenutelná. Rodina a známí na ni budou vzpomínat ještě dlouho. Bylo to krásné, vkusné, s hudbou a pravým šampaňským. Oba jsme měli nové oblečení, já elegantní šaty fuchsiové barvy, manžel tmavý oblek s hedvábnou kravatou.

Vrcholem večera byl okamžik, kdy mi manžel podal sametovou krabičku a kytici rudých růží. Zapištěla jsem radostí jako malá holka. Ten prstýnek byl nádherný. Čistý diamant zasazený v platině se třpytil a na mé ruce vypadal, jako by tam patřil odjakživa. Rozbrečela jsem se štěstím...

Mohlo by Vás zajímat:

Justýna (26): Vzali jsme si velkou půjčku na velkou svatbu. Kvůli lakotě hostů jsme do manželství vstoupili s dluhem

Vyšlo nás to pěkně draho

„Tenkrát jsi neříkala, že je moc drahej,“ připomněl mi manžel. „Nekřičela jsi, že jsem utratil majlant.“

A měl pravdu. Jenže teď se topíme v dluzích, ani vám neřeknu tu sumu. A k tomu úroky. Kde na to vzít? Stydím se jít prosit po známých, ještě by se mi smáli. Nejdřív jsem dělala velkou dámu s prstenem a teď nemám na účty. Nikomu jsem nic neřekla. Snažím se vymyslet, jak z toho ven. Jasně, mohla bych prsten prodat. Ale to nechci. Miluju ho. Je to jediný kousek luxusu v mém šedivém životě.

„Můžu o víkendech jezdit někam na melouchy,“ navrhl manžel. „Vydělám peníze a splatíme to.“

„To ani náhodou!“ zamračila jsem se. „Ještě abys někde dělal poskoka a já tu seděla a přemýšlela, jestli mě náhodou nepodvádíš. Zůstaň doma, nemel hlouposti. Něco vymyslím!“

Jenže pravda je, že netuším co. Leda že bych jela já. Jsem organizovanější, práce se nebojím a chlapi mě nezajímají. Možná by to šlo. Manžel by zůstal doma a postaral se o všechno. Ale co děti? Máme dvě puberťačky, teď mě potřebují nejvíc. Ten můj chlap je měkej, nikdy je neuhlídá.

„Možná se budeš muset vrátit zpátky mezi lidi, poklade...“ říkám svému prstýnku. „Bude mi tě líto... Ale co jiného mi zbývá?“

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Danuše (39): Manžel mi lhal o splácení dluhů. Já obracela každou korunu, on tajně chodil do restaurace

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.