Darina (36): Syn dostal ve škole anafylaktický šok. Ještě že učitelka věděla, jak se zachovat

Můj syn Tomáš má osm let a od malička trpí těžkou alergií na ořechy a některé mléčné produkty. Naučili jsme se s tím žít, a hlavně být pořád na pozoru. Pořád kontroluju etikety, pečlivě vybírám, co nakupujeme, a vždycky máme po ruce adrenalinové pero. Když začal chodit do školy, musela jsem se spolehnout, že to zvládnou i tam. Měl jasně stanovenou dietu, kterou mi slíbili, že budou dodržovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Izabela (24): Když mám alergii a ucpaný nos, nemám na nic chuť. Můj přítel mě kvůli tomu podvedl

Natekl mu obličej a přestal dýchat

Jednoho dne mi ale volali ze školy. Hned jsem věděla, že něco není v pořádku, hovor ze školy nikdy není v pořádku. Myslela jsem, že jde třeba o drobný úraz na tělocviku. Jenže hlas na druhém konci zněl vystrašeně. „Můžete okamžitě přijet? Váš syn měl… nehodu s jídlem.“ Mluvili vážně, ale já si pořád říkala, že to nemusí být nic vážného. Když jsem dorazila, už tam byla sanitka.

Dozvěděla jsem se, že Tomáš dostal po obědě alergickou reakci. K obědu měl rýži a kuřecí maso, což je na jeho seznamu bezpečných jídel. Jenže už po několika soustech se mu začalo špatně dýchat. Zrudl, obličej mu otekl, a než stačil dojít k dozoru, omdlel. Kuchařky ani učitelky nejdřív nevěděly, co se děje, ale naštěstí jedna z nich věděla, že má u sebe v aktovce pero. Zachránily mu život.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (18): Trpím vzácnou formou alergie. Kvůli ní pro mě jaro a léto představují noční můru

Dostal jídlo s potravinou, na kterou mě alergii

V nemocnici jsme zjistili, že jeho oběd nebyl v pořádku. Podle kuchařek se držely jídelníčku, ale při zpětném zkoumání se zjistilo, že do omáčky přidaly kešu oříšky. Prý je to součást jejich receptu, přitom právě oříšky byly na seznamu věcí, které Tomáš nesmí.

Byla jsem naštvaná, zničená a především vystrašená. Mohlo to skončit mnohem hůř. Jak je možné, že kuchařky v jídelně nedokážou dodržet něco tak zásadního? Vím, že mají spoustu práce a že to není jednoduché, ale je to otázka života a smrti. Po téhle zkušenosti už Tomáš ve školní jídelně nejí. Každý den mu chystám oběd z domova. Nechci znovu riskovat.

Když o tom teď přemýšlím, uvědomuji si, jak málo se o takových chybách mluví. Každý rodič, který má doma dítě s alergií ví, jak tenká je hranice mezi bezpečím a katastrofou. Nikomu nemůžu úplně důvěřovat. Ale nejvíc mě děsí, že kdyby Tomáš neměl pero u sebe nebo kdyby nikdo nevěděl, jak ho použít, možná bych dnes už nebyla máma.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (32): Rozhodli jsme se syna neočkovat. Obrátilo se to proti nám a vystavili jsme ho nebezpečí