Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Dáši se líbilo, jak skvělý vztah má její přítel Lukáš s maminkou. Doufala, že stejně hezky se bude chovat i k ní. Až po svatbě zjistila, že Lukáš je vlastně nesnesitelný mamánek.
V naší rodině se vždy říkalo, že přístup muže k matce odhaluje jeho skutečný charakter. Když jsem poprvé viděla, jak se Lukáš chová ke své mámě, myslela jsem si, že jsem našla ideálního životního partnera. Netušila jsem, že vztahem s ním vstupuji do nekonečného boje o jeho pozornost – a to s jeho matkou. Bohužel jsem neměla šanci vyhrát, protože se ukázalo, že můj milovaný muž je obyčejný mamánek.
Seznámil mě s mámou
Pokaždé, když ji zmínil – a dělával to často – jeho slova byla plná lásky a hlubokého respektu. Bylo jasné, že pro něj znamená něco výjimečného. Myslela jsem si, že muž, který takto dokáže ocenit svou matku, jistě projeví podobnou náklonnost i své partnerce.
V té době jsem znala Lukášovu matku Elišku jen z vyprávění. Bydlela až na druhém konci republiky, takže jsme neměly příležitost setkat se. Když se ukázalo, že mezi mnou a Lukášem nejde jen o flirt, rozhodli jsme se, že je čas seznámit mě s Eliškou.
„Jsi nervózní?“ zeptal se Lukáš, když jsme se blížili k jeho rodnému městu.
„Ani ne. Naopak, už se nemůžu dočkat, až poznám tvoji mámu.“
„Určitě si ji oblíbíš. Je opravdu skvělá.“
„To věřím. Tolik jsi o ní mluvil, že mám pocit, jako bych ji už znala.“
Eliška nás už čekala před domem. Jakmile ji Lukáš spatřil, rozzářil se. Ani pořádně nezaparkoval, rychle si rozepnul pás a utíkal ji obejmout.
„Tak tohle je ta slečna, o které jsi tolik básnil?“ zeptala se ho.
„Ano, mami, seznam se s Dášou.“
„Moc mě těší,“ řekla jsem.
Ona mě vřele objala a políbila na tvář. „Drahá, mám z tebe obrovskou radost! Můj syn o tobě pořád mluví. Mám pocit, že tě znám celý život.“
„To je zvláštní, protože jsem si myslela totéž o vás...“ odpověděla jsem s úsměvem.
Sundala jsem růžové brýle
U Elišky jsme plánovali strávit tři dny. Během této doby jsem Lukáše pozorně sledovala a uvědomila si, že jsem opravdu našla výjimečného muže. Ke své matce se choval s obrovskou úctou, vždy jí pomáhal, i když trochu protestovala. Zkrátka prošel touto zkouškou na jedničku. Jeho chování se nezměnilo, ani když jsme Elišku začali navštěvovat častěji.
Pak mě požádal o ruku, a já nemohla odpovědět jinak než „ano“. Zamilovaný člověk vidí všechno růžově. Všechno je romantické, sladké a nádherné. Žena tehdy zcela přehlíží nedostatky svého partnera.
Ale není možné dívat se na svět přes růžové brýle navždy. S příchodem manželské rutiny je potřeba tyto brýle sundat. Věděla jsem to, ale nikdy bych si nepomyslela, že vlastnost, kterou jsem u Lukáše tolik obdivovala, se časem stane nesnesitelnou...
Srovnává mě s mámou
Přestože jeho máma žila daleko, připadalo mi, jako kdyby bydlela s námi. Lukáš o ní mluvil pořád – co řekla, co udělala, jaký má názor na nějakou věc. Všechno se točilo kolem „maminky“. Nejhorší bylo, že mě s ní začal srovnávat, což mě dohánělo k šílenství. Někteří možná řeknou, že přeháním, ale tak to nebylo.
„Víš, Báro, moje máma skládá pyžama jinak,“ řekl jednou.
„A to ti celou tu dobu nevadilo?“ zeptala jsem se.
„Chtěl jsem ti to říct, ale neměl jsem odvahu. Teď, když jsi moje žena...“
„Už máš jistotu, že tě nevyženu, co?“ odpověděla jsem s úsměvem. Tehdy mi to ještě připadalo vtipné. „Tak mi ukaž, jak to máma dělá,“ vyzvala jsem ho. Pyžamo složil do perfektního čtverce, jako by se to naučil v armádě.
Po této události jsem začala jeho oblečení skládat tak, jak to dělala Eliška. Ale místo ocenění mě začal kritizovat ještě víc. Neustále jsem slyšela, že jeho máma vaří polévku jinak, používá lepší prostředek na podlahy, pere v nějakém speciálním prášku a že nádobí myje mnohem důkladněji.
Postupně mě to začalo šíleně rozčilovat. Jak dlouho lze snášet neustálé řeči, že tchyně je mistryní všeho a vy se jí ani zdaleka nevyrovnáte?
Vzala jsem si mamánka
„Lukáši, nemyslíš si, že jsi na svoji mámu trochu moc fixovaný?“ zeptala jsem se jednoho dne, kdy už jsem toho měla dost.
„Vždyť mi dala život a vychovala mě. Proč bych neměl být?“ odpověděl klidně.
„Víš, co mě štve? Že mě s ní pořád porovnáváš. Je vůbec něco, v čem jsem lepší než ona?“
„Měl jsem nádherné dětství a moje máma je pro mě ideál ženy...“
„Jenže ses oženil se mnou. Vadí mi, když mě s ní neustále srovnáváš a vždycky z toho vyjdu hůř. Musíš se smířit s tím, že některé věci dělám jinak.“
„Vždyť jsem se s tím smířil. Jinak bych si tě přece nevzal. Jen bych byl rád, kdyby ses jí dokázala alespoň částečně vyrovnat v tom, jak vede domácnost.“
„Posloucháš se vůbec?“ vybuchla jsem.
„Neber to jako kritiku, ale jako povzbuzení. Abych ti pomohl, pozval jsem mámu na pár dní k nám. Ukáže ti pár triků.“
„To snad nemyslíš vážně!“ vykřikla jsem. „Může nás navštívit, ale ať tě ani nenapadne, že mi bude diktovat, jak se mám starat o domácnost nebo o tebe. Co bude příště? Rady, jak se chovat v ložnici?“
„No, o tom už taky mluvila...“
To mi vyrazilo dech. „Víš co, Lukáši? Možná by sis ji měl rovnou vzít. Evidentně pro tebe nikdo jiný nebude dost dobrý. Dnes spíš na gauči. Nebo vlastně ne – já půjdu do obýváku, protože nechci poslouchat, jak by tvoje maminka svého chlapečka nikdy nevyhnala z ložnice.“
Vzala jsem si muže, kterého jsem považovala za dospělého a zralého, ale místo toho jsem skončila s mamánkem. Od té chvíle jsem přestala pečovat o domácnost. Pokud jsem na nic, ať si vaří a skládá věci sám. Nelíbí se mu to? Cestu k mámě přece zná. Nikdo ho tu nedrží...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Petra Černocká dceru Báru v osmnácti vystěhovala a byl to nejlepší nápad: Pochopila jsem, že musí z domu
Petra Černocká dceru Báru v osmnácti vystěhovala a byl to nejlepší nápad: Pochopila jsem, že musí z domu
Související články
