Facebook
Instagram
David a jeho manželka si postavili dům v hezkém a tichém prostředí. Jeho tchyně se do domu zamilovala a tráví tam víc času, než by se Davidovi líbilo. To nejhorší však ještě jen mělo přijít.
Když jsme s manželkou koupili kousek půdy za městem, původně jsme plánovali vybudovat si místo na rekreaci. Postavili jsme malou dřevěnou chatu, zasadili pár rostlin a vytvořili skvělé místo na grilování s přáteli. Během tří let se malá chata rozrostla v pořádný dům s několika pokoji nahoře a velkým obývacím pokojem dole.
Chtěli jsme se tam přestěhovat natrvalo
Přestože by nám dojíždění do práce zabralo trochu více času, měli bychom klid a ticho. A místo hluku projíždějících tramvají by nás budil zpěv ptáků. Našetřili jsme nějaké peníze a pustili se do důkladné rekonstrukce. Předchozí chata, i když prostorná, byla stále jen letním domkem, bez izolace, bez příjezdové cesty nebo garáže.
Museli jsme znovu zařídit kuchyň a koupelnu, protože předtím jsme tam jen přivezli staré, nepotřebné vybavení. Když tam budeme bydlet, všechno musí být nové.
Další jaro jsme se už mohli přestěhovat do naší chalupy za městem. Přirozeně jsme uspořádali velkou oslavu, na kterou jsme pozvali rodiče a přátele. Zábava byla skvělá a trvala až do rána. Žádný soused si nestěžoval, protože náš dům stojí daleko od ostatních.
Po oslavě nám všichni děkovali a chválili nás, že jsme vytvořili tak výjimečné místo. Nejvíce nadšení byli rodiče mé manželky. „Fantastická lokalita! Tak blízko přírody a přitom nedaleko města. A ten grilovací koutek, paráda!“ rozplývala se tchyně.
O týden později zavolala mé manželce Olze (31) a zeptala se, jestli by nám nevadilo, kdyby přijela s kamarádkami a něco si ugrilovaly na naší zahradě.
„Proč ne? Několik důchodkyň asi nebude pobíhat a divoce tančit,“ souhlasila Olga.
Moje tchyně přijela v pátek večer se třemi kamarádkami. Tehdy se ukázalo, že je nemáme kam uložit. Máme jen jednu pohovku v obýváku a naši postel. Určitě nebudou spát ve spacácích na podlaze. Neochotně jsme se nakonec zabalili do spacáků a pohovku a postel přenechali tchyni a jejím kamarádkám.
Nenechaly nás vyspat
„Je ten obchod daleko? Pokud ne, půjčím si vaše auto a pojedu tam. Musíme nakoupit na dnešní grilování,“ budila mě tchyně už v šest. Neměl jsem na vybranou a dal jsem jí klíčky. Ona a její kamarádky se naskládaly do mého citroënu a odjely. Vrátily se o tři hodiny později.
„Davide, pomoz nám s těmi taškami. Tohle patří do ledničky, toto na nějaké chladné a tmavé místo. A tohle dej hned ke grilu,“ dirigovala mě. Snil jsem o tom, aby víkend skončil. Ale to byl jen začátek.
„Proč tam sedíš tak sklesle? Pomoz nám!“ vykřikla a běžela do kuchyně krájet zeleninu.
„Davide! Pojď nám pomoct!“ slyšel jsem ji volat z kuchyně o pět minut později.
„Kde máte špízy na kebaby? Tohle se nám taky bude hodit...“ prohrabávala každou zásuvku a skříňku. Neměl jsem sílu odporovat. Byla jako nezadržitelný živel, který vtrhl do našeho klidného a útulného domova.
Dámy seděly u grilu asi do tří do rána. Jejich hlasy se nesly tichem a my nemohli usnout. Když konečně odjely, děkoval jsem nebesům, že ten víkend skončil.
Postupem času se návštěvy tchyně staly pravidelnými. Začala k nám chodit, jako by to byl její vlastní domov. A nejhorší bylo, že nikdy nepřišla sama a Olga jí nedokázala říct ne.
Plánovali jsme večeři při svíčkách
Po dalším vyčerpávajícím pracovním týdnu jsme se těšili na klidný a romantický večer ve dvou. Oba jsme to už potřebovali, abychom si dobili baterie a prostě si užili jeden druhého. V plánu byla příjemná večeře při svíčkách a pak sledování filmu. Uprostřed večeře však zazvonil zvonek.
„Kdo to může být?“ zeptal jsem se a podíval se na Olgu. Šel jsem otevřít. Ve dveřích stála tchyně s tchánem.
„Přišli jsme jen na chvilku,“ oznámila s úsměvem.
Zůstali až do sobotního večera. A samozřejmě museli grilovat. Když odjeli, byli jsme s Olgou příliš unavení, abychom cokoliv dělali. Náš víkend se rozplynul v obsluhování tchyně s tchánem.
„Proč to musí dělat? Naše víkendy už nejsou naše,“ stěžovala si Olga.
„Musíme s tím něco udělat,“ odpověděl jsem rozhodně.
Začali jsme plánovat naše víkendy mimo domov. Mysleli jsme si, že takto se vyhneme těm nečekaným a nežádoucím návštěvám. Další víkend jsme chtěli jet do nedalekého lesa, kde nebyl signál a jedinými narušiteli mohla být divoká zvířata. V pátek večer, těsně před odjezdem, se tchyně zase objevila u našich dveří.
„Kam jedete tak sbalení?“ zeptala se obviňujícím způsobem.
„Je to jen krátký výlet, odpočinek od města,“ vysvětlovala Olga a snažila se zachovat klid.
„Beze mě?“ tchyně vypadala dotčeně. „Nemůžete mě nechat samotnou celý víkend!“
Olga hlasitě polkla. „Mami, potřebujeme chvíli pro sebe,“ odpověděla jemně.
„No dobře, když už tak moc chcete utéct od své rodiny...“
Tchyně zašla příliš daleko
Cítil jsem, jak ve mně narůstá frustrace. Její neustálá přítomnost a pocit, že se musíme omlouvat za touhu po troše soukromí, mě rozčilovaly. Na náš víkendový výlet jsme vyrazili v sobotu ráno. Tento útěk byl pro nás velmi osvěžující. Při procházce kolem jezera jsme si konečně mohli v klidu povídat, bez obav, že po nás někdo bude něco chtít.
Pak přišla neděle a s ní čas návratu do reality. Když jsme přijížděli domů, bylo slyšet hudbu. Překvapeně jsem se podíval na manželku.
Záhy jsme zjistili, co se děje. Moje tchyně – královna naší zahrady – byla obklopena davem lidí, které jsme neznali, a pořádala velké grilování. Žádný z hostů nevypadal, že by ho znepokojovalo, že majitelé domu nejsou přítomni.
„Jak jen mohla...“ zašeptala Olga. Její matka překročila všechny možné hranice.
Vyměnili jsme si pohledy a vydali se k naší zahradě, která se proměnila ve velkou party zónu. Když nás tchyně spatřila, na chvíli přerušila rozhovor a podívala se na nás, jako by jí právě došlo, že je to náš domov.
Museli jsme tchyni vyhodit
„Davide, Olgo! Vrátili jste se tak brzy...“ pronesla.
„Co se to tu, k čertu, děje?“ řekl jsem ostře. Rozhodl jsem neskrývat emoce. Tchyně se otočila k hostům s úsměvem.
„Tohle je moje dcera a její manžel, majitelé tohoto domu,“ představila nás lehce, jako by to bylo naprosto normální.
„Mami, jak jsi mohla uspořádat tady oslavu bez našeho vědomí a souhlasu?“ Olze se třásl hlas.
„Věděla jsem, že tu nebudete. Dům by stál prázdný. A naši přátelé to tady chtěli vidět,“ odpověděla, aniž by na tom viděla něco špatného.
„Dům není místo pro společenské akce, které můžeš organizovat za našimi zády!“ vykřikl jsem.
Tentokrát došlo k velké hádce. Dokonce jsem se uchýlil k tomu, že jsem všechny vyhodil. Jasně jsme stanovili: náš dům, naše pravidla. Atmosféra, která byla ještě před chvílí veselá, se stala napjatou a nepříjemnou.
Tchyně, i když s neskrývanou nevolí, nakonec opustila náš domov. Od té doby máme konečně klid. A když někdo zavolá, jestli může přijít na víkend, odpovídáme, že právě děláme velkou rekonstrukci a gril je mimo provoz...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vysmátý spisovatel Patrik Hartl má obavy ze StarDance: Nejvíc se bojím vlastní hysterie a svých blbých keců
Vysmátý spisovatel Patrik Hartl má obavy ze StarDance: Nejvíc se bojím vlastní hysterie a svých blbých keců
Související články
