David (37): Můj otec zkazil dětem Vánoce, prořekl se, že dárky kupují rodiče. Manželka se mnou nemluvila až do ledna

S manželkou Danou jsme se stali rodiči těsně před třicítkou. Jsme spolužáci ze základní školy a naše cesty se opět spojili, když nám bylo dvacet pět let. Potkali jsme se na jiném kontinentě.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (24): Vánoce jsem poslední roky neměl rád. Až jedno náhodné setkání můj názor dokonale změnilo

Náhodné setkání v Asii změnilo naše životy

S Danou jsme se na základní škole nijak výrazně nebavili. Na třídní srazy jsme nechodili, a tak jsem se od skončení deváté třídy neviděli. Stala se nám neskutečná náhoda, že jsme se potkali na Bali. Oba jsme tam byli s partou kamarádů. Seděli jsme s kluky v baru a z dálky uslyšeli češtinu. Holky se nám líbily, a tak jsme se s nimi dali do řeči. Po pár větách jsme se s Danou dobrali k tomu, že se známe. Té náhodě jsme se smáli celý večer.

Hned, jak jsem se vrátil do Čech jsem Danu kontaktoval. Začali jsme spolu chodit. Byl jsem nadšený, že jsem potkal holku, co ráda cestovala jako já. Rozhodli jsme se, že si splníme své sny. Já se živil jako počítačový expert, a tak pro mě nebylo problémem vyjednat si práci na dálku. Stal se ze mě digitální nomád. Dana překládala odborné texty, takže ta si ani nic domlouvat nemusela. Byla na volné noze a bylo jí jedno, zda bude překládat z domova nebo v baru na pláži. Přesouvali jsme se z místa na místo tři roky. Z jedné exotické krajiny do druhé, z pláže do baru a využívali levné destinace.

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (62): Rozvedená sousedka po mně jede jako šílená. Zdá se, že mě čekají divoké Vánoce

Náš život po návratu domů nabral rychlý spád

Dana byl holka do nepohody. Moje spřízněná duše. Pojily nás stejné hodnoty. Dospěli jsme do bodu, kdy jsme zatoužili po rodině. Usadit se a něco budovat. Pořídili jsme byt v centru Prahy. Za roky strávené v laciné Asii jsme si naspořili slušný balík peněz, a tak jsme se nezalekli ani ceny bytu. S menší hypotékou jsme se po čase stali majiteli bytu. Do roka se nám narodila dcera a za dva roky syn. Své děti vychováváme tradičně.

Nepoužívali jsme papírové pleny, ale bavlněné. Děti měli dřevěné hračky a každý večer jim čteme pohádky. Nemáme televizi, a tak musíme dětem vymýšlet program, abychom je zabavili. Ale je to naše volba a takový život se nám líbí. V současné době je dceři necelých sedm let a synovi pět. Samozřejmě je vychováváme v tom, že dárky nosí Ježíšek a celý rok sleduje, jak se kdo chová a podle toho rozdává dárky. Tím, že jsme značně alternativní, tato informace u nás fungovala dostatečně výchovně.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (38): Vánoce se pro mě každý rok mění v závody. Chci totiž, aby děti měly na svátky hezké vzpomínky

Kouzlo Vánoc zmizelo

Týden před Štědrým dnem jsme slavili synův svátek. Na oslavu jsme pozvali i prarodiče. Bavili jsme se u kávy a děti zlobily. Tak jsme s Danou použili naši mantru o tom, že Ježíšek sleduje jejich chování. V tom jsme slyšeli z druhého pokoje, jak můj otec docela nahlas pronesl: "To se mi nechce věřit, že sedmileté dítě v Praze ještě věří na Ježíška." A začal se hurónsky smát. Tuto jeho poznámku jsme naštěstí zaregistrovali jenom my dospělí a výmluvně jsme se na sebe s Danou podívali.

Jenže mému otcovi v závěru návštěvy ujelo, když se pochlubil rodičům Dany, že vnukovi koupil přesně takové auto, které si namaloval do dopisu pro Ježíška. A to bohužel už děti zaregistrovaly. A bylo po hře na kouzelné Vánoce. Děti brečely. Otec se snažil situaci zlehčovat a Dana se zavřela v pokoji a brečela. Bohužel děti se neustále i u vánočního stromku vyptávaly na to, jak je to s dárky, až nám nezbylo nic jiného než říct pravdu. Dana se mnou nemluvila až do ledna. A já opravdu lituji, že jsme si ještě letos nemohli prožít ty kouzelné Vánoce s dětmi, které věří na Ježíška.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (44): Letos mě Vánoce úplně míjí. Neměla jsem energii na pečení cukroví a asi se vykašlu i na velký úklid