David před měsícem zachránil sousedce život. Měla kolaps na zahradě a David jí zavolal záchrannou službu. Jenže sousedka po návratu z nemocnice obvinila Davida z krádeže solární lampičky.
Před měsícem jsem zachránil sousedce život. Přes plot jsem zaslechl její výkřik a pak ránu. Rychle jsem přelezl plot, zavolal záchrannou službu a poskytl sousedce první pomoc.
Pomoc v nouzi je samozřejmost
Pobyla si týden v nemocnici. Její syn mi sdělil, že měla nějakou srdeční slabost, ale je v pořádku. Byl jsem rád, že jsem sousedce pomohl. Nijak zvlášť se neznáme. Před rokem koupila sousední dům, a tak jsme se vždy jen formálně pozdravili. Její syn na mě působil velice zvláštním dojmem. Nikdy jsem ho neviděl, že by svou matku navštívil. A při osobní komunikaci se mi ani jednou nepodíval do očí. A to nemám rád.
Za pár dní jsem zaznamenal pohyb v sousedčině domě. Zahlédl jsem sousedku, jak se procházela po zahradě. Nechtěl jsem ji uvést do rozpaků, tak jsem za ní nešel. Po zahradě totiž chodila v noční košili a županu. Nicméně jsem očekával, že se v blízké době za mnou zastaví. Předpokládal jsem, že mi přijde poděkovat za pomoc. Netvrdím, že jsem to byl já, kdo jí přímo zachránil život, ale významnou měrou jsem se na tom podílel.
Pro dobrotu na žebrotu
Dny plynuly a sousedka se za mnou nezastavila. Hodil jsem to za hlavu. Každý člověk je originál a chová se jinak. Co je pro jednoho samozřejmostí, druhý vidí jinak. Obvykle nakupuji ve městě po cestě ze zaměstnání. Zcela výjimečně jsem zašel do místního obchodu. Prodává tam moje vzdálená teta. Jakmile mě uviděla, hrnula se ke mně: "Ahoj Davide, to jsem ráda, že tě vidím. Chtěla jsem ti dnes večer volat."
Vylezlo z ní, že moje sousedka po vesnici roztrubuje, že jsem ji ukradl solární lampu ze zahrady. Že jakmile odjela v sanitce, ihned jsem jí okradl. A prý je ráda, že měla zamknutý dům a neztratilo se nic cenného z domu. Teta na mě soucitně koukala a řekla, že mi sousedka dělá pořádnou ostudu po vesnici. To jsem nečekal. Samozřejmě jsem jí žádnou solární lampu neukradl.
Sousedy si člověk nevybere
Měl jsem pocit, že z nové informace dostanu pro změnu infarkt já. Nikdy neběhám, ale velmi rychlým krokem blížícím se běhu jsem nabral směr k sousedčinu domu. Zazvonil jsem a sousedka mi přišla jako by nic otevřít. "Dobrý den, sousede", stroze na mě promluvila. Dál už nestihla nic říct. Vychrlil jsem na ní: "Dobrý den, popravdě jsem čekal, že mi za záchranu života poděkujete. Vůbec by mě nenapadlo, že o mě budete naopak říkat lži. Žádnou solární lampu jsem vám neukradl. Co to povídáte po vesnici? Nestydíte se trochu?"
Od té doby se se sousedkou nezdravíme. A světe div se, zazvonil u mě sousedky syn. Omluvil se mi za chování své matky. Prý si solární lampu vzal on. Prý se špatně s matkou domluvili a on myslel, že si ji může vzít. Poděkoval jsem mu za vysvětlení a doporučil mu, že by měl jít ještě do místního obchodu a tam celý den opakovat své vysvětlení všem lidem, u kterých mě jeho matka pomluvila. V dobrém jsme se rozloučili. Nakonec byl syn větší charakter než jeho matka. Asi mi bude chvíli trvat, než vstřebám hořkost z tohoto zážitku.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.