Dcera muzikanta Daniela Landy (55) a režisérky Mirjam Landa (54), Anastázie (26), kráčí ve šlépějích svých rodičů. V září letošního roku vtrhne na prkna pražského divadla Kalich do ikonického muzikálu svých rodičů, Tajemství. V rozhovoru pro Lifee prozradila, jaké bylo dětství v umělecké rodině, nebo proč se rozhodla přestat studovat práva a začít se věnovat divadlu. Jaké cenné rady od svých rodičů dostala?
Dcera muzikanta Daniela Landy (55) a režisérky Mirjam Landa (54), Anastázie (26), nastupuje od září letošního roku do muzikálu, který její otec a matka před dvaceti lety stvořili. Jak sama říká, dětství neměla ideální. "Bylo zajímavé nahlédnout do toho uměleckého světa a poznat zákulisí. V něčem je to výhoda. Zároveň jsem poznala, že je tenhle svět docela krutý a řekla bych, že právě v souvislosti s mými rodiči jsem se jím v určité fázi svého života docela protrpěla," prozrazuje Anastázie v našem rozhovoru. "Všechno má své pro a proti. Já jsem ráda, že jsem si k tomu našla nějaký zdravý vztah, protože jednu dobu to vypadalo, že si ho třeba ani nenajdu."
Dcera Daniela Landy, Anastázie: Kráčí v jeho stopách
Anastázie, v době vzniku muzikálu Tajemství jste byla ještě dítě.
Máte pravdu. V původní verzi byla dokonce hlasová nahrávka, která vznikala, když mi bylo asi pět let. Teď to celé vidím z trochu jiného pohledu, z jeviště. Uvidíme, jak to dopadne, těším se na to.
Je to váš splněný sen, nebo to přišlo velmi přirozeně?
Splněný sen je velmi silný výraz. Je to super, mám z toho radost a mám radost, že můžu tvořit společně se svými rodiči – že spolu máme takový vztah, abychom si to mohli dovolit, protože ta práce je samozřejmě náročná. Je to možná jeden z malých snů, který se povedl vyplnit.
Plánujete se dál věnovat herectví, nebo máte před sebou více možností?
Umění se věnuji dlouhodobě a herectví mám vystudované. Máme skupinu, která se jmenuje Kreativní kampus. Je to umělecko-produkční skupina, se kterou například děláme projekt v Národním divadle. Práce je dost a je skvělá, těším se na další příležitosti. Je to různorodější.
Existuje disciplína, která vás baví víc? Tanec, zpěv?
Baví mě všechno. Jsem typ, který všechno potřebuje dávkovat. Neumím si představit, že dělám jednu věc neustále. Nejde mi fungovat ve stereotypu. Potřebuji akčnější život.
V dětství jsem trpěla, mediální obraz táty není dobrý
Jaké bylo dětství s Danem Landou a Mirjam Landa?
Myslím, že v něčem bylo super. Bylo zajímavé nahlédnout do toho uměleckého světa a poznat zákulisí. V něčem je to výhoda. Zároveň jsem poznala, že je tenhle svět docela krutý a řekla bych, že právě v souvislosti s mými rodiči jsem se jím v určité fázi svého života docela protrpěla. Všechno má své pro a proti. Já jsem ráda, že jsem si k tomu našla nějaký zdravý vztah, protože jednu dobu to vypadalo, že si ho třeba ani nenajdu.
… a že budete dělat něco jiného?
Původně jsem studovala práva, teprve potom jsem šla studovat herectví.
Co se ve vás zlomilo?
Postupně se mi v životě začali naskytovat zajímaví lidé, kteří něco hezkého dělali. Sem tam jsem s nimi udělala menší projekt, potom další a zjistila jsem, že mě to docela baví. Našla jsem si k tomu cestu sama. Bylo to pro mě velmi důležité, najít si cestu sama, ne přes rodiče. Snažím se jít ve svém tempu, ve své koleji a na rodiče se v tomto smyslu nevázat.
Rada do života? Nikomu nevěř a buď spravedlivá
Dali vám rodiče alespoň nějakou důležitou radu do života?
Myslím, že mě varovali před showbyznysem. Myslím, že zrovna co se týká médií, tak je mediální obraz mého táty právě takový, jaký je. To mi nejlépe ukázalo, jak to celé funguje. Možná právě tohle bylo to varování – ne všechno je tak, jak se na první pohled zdá. Je důležité ověřit si spoustu faktů, než začnete někomu něco věřit. Neskočit na lest. To je podle mě nejdůležitější rada. Byla to s tátou taková životní škola.
Jaké vlastnosti jste po tátovi podědila?
Řekla bych, že někdy je to nedochvilnost, ale zlepšuji se v tom. Myslím, že jsem podědila jistý smysl pro fantazii. Jsem hodně snová, jedu si ve svých myšlenkách. Často na mě někdo mluví a já zjistím, že jsem odplula pryč a musím se vrátit zpátky. Obecně jsem ale po rodičích zdědila to, že se snažím být spravedlivá. Snažím se dívat na obě strany mince předtím, než začnu kohokoli soudit. Je to pro mě velmi důležitá vlastnost.
Na fotografie dcery Daniela Landy, mladé umělkyně Anastázie, se můžete podívat v naší fotogalerii.