Denis (23): Jel jsem navštívit rodiče svojí snoubenky a odjížděl jsem zděšený, něco tak hrozného jsem nečekal

S Patricií jsme se potkali na vysoké škole a začali spolu chodit hned v prváku a jsme spolu dodnes. Po dvou letech jsem neváhal a požádal ji o ruku, ona souhlasila a bylo jasno. Ale jedna věc mě vždycky překvapovala a to, že odmítala mluvit o své rodině a nikdy mě nevzala s sebou na návštěvu.

Mohlo by Vás zajímat:

Matyáš (39): S kamarádkou jsme se dohodli, že nám odnosí dítě. Tušili jsme zradu, ale ne to, jak to nakonec dopadlo

Překvapení u jejích rodičů

Vyptával jsem se, co se doma děje, kdy potkám její rodiče, ale vždy se nějak vytočila. Nakonec jsem je poznal, když přijeli na návštěvu do města a oba byli velmi milí, gratulovali nám. Vypadalo to, že z nás mají radost. Moc jsem nechápal, proč mě od nich držela.

Když jsme oba dokončili bakaláře, rozhodli jsme se, že by možná bylo na čase začít plánovat naši svatbu, když už jsme se teda zasnoubili. A tak jsme se vydali na návštěvu.

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (70): Syn se snachou si z nás udělali hotel pro vnoučata. Musím se zavírat v ložnici, abych měl klid

Doslova na mě padaly stěny

Když jsem vešel do jejich domu, pochopil jsem okamžitě, proč mě Patricie s sebou nikdy dřív nevzala s sebou a proč mě vlastně schovávala před rodinou. Hned za dveřmi v chodbě stála obrovská věž z krabic plných věcí. Vrazil jsem do nich loktem a zhroutily se na mě. Patriciina máma ke mě přiběhla a začala jse sbírat. „Promiň, tohle tady nemá co dělat, ale nejdřív to musíme projít, abych věděla, co tam vůbec je, než to vyhodíme.“

V tu chvíli jsem se měl otočit a odejít. Celý dům byl po strop naplněný krabicemi a přepravkami s věcmi. Neustále jsem se bál, že mi na hlavu spadne piano, protože bych se opravdu nedivil, kdyby ho zvládli dát na všechny ty další věci.

Dokonce Patriciin pokoj byl plný. „To je všechno tvoje? To nemůžeš ty věci vyhodit?“ Patricie se na mě ušklíbla a oznámila mi, že to není na ní, co a kdy se vyhodí. To u nich může rozhodovat jen její máma a ta věci nevyhazuje. Jen je balí do dalších krabic, které pokládá na další krabice, dokud jí nedojde místo ke stropu.

V noci se mi povedlo jednu z takových věcí shodit a spadla přímo na nás. Vysypaly se na nás stohy papírů z Patriciiny základní školy. Její výkresy, její sešity, její žákovské knížky. Patriciina máma si schovala doslova všechno.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (24): Vánoce jsem poslední roky neměl rád. Až jedno náhodné setkání můj názor dokonale změnilo

Odjížděl jsem šokovaný

Chápal jsem, že Patricie v tom vyrostla a je na to zvyklá, ačkoli jí to dělá něšťastnou, ale já to nezvládl. Druhý den jsem se omluvil, že mi není dobře a nechci je nakazit, sedl jsem do vlaku a jel jsem zpět na náš uklizený, malý byt na sídlišti, v kterém nicméně nestály krabice s odpadem až ke stropu.

Celý večer jsem seděl a díval se do volného prostoru. Patricie mi pak volala s brekem, jestli jsem se prý rozhodl se s ní rozejít po tom, co jsem viděl. Začal jsem se smát, protože to bych nikdy neudělal. Patricii miluju a hned jsem jí to řekl. „Ale možná nebudeme jezdit k vašim na návštěvu. Já potřebuju prostor k pohybu a vzduch k dýchání.“

Nakonec jsem jí rozesmál a uklidnila se, ale mně se ještě několik dní v noci zdálo, že na mě padají krabice a topím se v odpadcích. Od té doby jsem u jejích rodičů nebyl a ani se tam nechystám. Mám je rád, ale radši je budu potkávat v otevřeném prostoru.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radomír (20): Matka po 25 letech manželství podala žádost o rozvod. Zásadní podíl na tom má její kolegyně

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.